Příspěvek na obnovitelné zdroje energie (OZE) hrazený přímo spotřebiteli se má od příštího roku snížit na 495 korun za megawatthodinu, rozhodla vláda. Ta odborná, v demisi. Letos platíme 583 koruny a částka se původně měla zvýšit.
Státní rozpočet přispívá ročně zhruba 12 mld. Kč a pro něj se napřesrok v důsledku snížení a zastropování příspěvku od spotřebitelů odhaduje zvýšení podpory, zhruba o 4 miliardy korun. Další asi 4 mld. Kč bude státní rozpočet postrádat po zrušení 26% daně z prodeje zelené elektřiny.
Domácnosti ušetří v příštím roce pár stokorun, velké průmyslové podniky si asi oddechnou mnohem hlasitěji. I když z jejich řad, hlavně na severní Moravě, zaznívá stále velká nespokojenost i s navrhovaným snížením. Argumentují celkem logicky: v mnohem vyspělejších zemích jako jsou Německo nebo Francie mají průmyslové podniky (tedy jejich konkurenti) příspěvky na OZE až mnohonásobně nižší.
Přesto to na první pohled dokonce vypadá, že připomínka občanského Sdružení za férové ústřední topení (SFÚT) k diskusi o aktualizované státní energetické koncepci (ASEK) z podzimu loňského roku, aby byla fixována maximální konečná cena energie pro domácnosti, je tímto alespoň částečně naplněna.
Jenže není. Příčina problému, nadměrná podpora OZE se všemi oprávněnými náklady a přiměřenými zisky, zůstává zachována. Připomínka se také netýkala jen podpory OZE, ale růstu všech nákladů na energii promítaných beze zbytku do konečných cen, včetně (a zejména) růstu nákladů státem „regulovaných“.
Stále například zůstávají předmětem odborné diskuse záruky za „návratnost“ investice do dvou nových jaderných bloků v elektrárně Temelín. Rozpočet investice se pohybuje odhadem kolem 200 miliard korun. Vypadá to impozantně, ale ono to odpovídá čistému zisku ČEZ za pět let. Kdyby to bylo 300 miliard, je to čistý zisk za sedm a půl roku. Při předpokládané době výstavby 10 let a provozu elektrárny 50 let celkem nic moc. Počítá se s úvěry, úroky, náklady zápůjčního kapitálu, s návratností včetně finančních výdajů, nejistou cenou elektřiny na trhu… Kdyby byl ČEZ důchodce, vláda by mu řekla, že si na to měl našetřit. A všechna další rizika sdílet se svými spotřebiteli. Investice přece je riziko, to ví každý klient penzijního fondu a podepisuje prohlášení, že o tom byl řádně informován. Co dneska ty managery na těch MBA učí?
Ale zpět k OZE. Spotřebitelé „ušetří“ (asi tak, jako když vám banka říká, že když si u ní půjčíte sto tisíc, ušetříte tři). Zato bude úpět státní rozpočet. Kdo jej zafutruje? Ministerstvo financí věří, že jednou miliardou přispějí podniky daněmi a odvody, které se zvýší, když jim klesnou náklady na energii, a že stát ještě ušetří na sociálních výdajích. Nejsem si ale jist, zda zlevnění elektřiny takto přímočaře způsobí masivní náborové kampaně do průmyslových provozů. Ty by podpořilo spíše snížení zdanění lidské práce.
A jinak už ministerstvo financí nemá mnoho možností, jak výdaje na OZE dorovnávat. Takže daně neklesnou, důchody se nezvýší, zdravotnictví se nezlepší, učitelé si budou dál shánět druhé i třetí zaměstnání a o prázdninách se budou rekreovat kdesi v terciární sféře. Nebo na maltě, jestli se rozběhnou ty prorůstové investice.
Předpokládaných 16 miliard korun ze státního rozpočtu si rozdělí několik (stovek) lidí. S aktivní politikou zaměstnanosti ale opatrně, ty sociální výdaje se musejí snižovat! Ani jednomu z těchto skupin příjemců státních dotací nezávidím. Opravdu ne.
