Už 200 miliard korun stála státní podpora obnovitelných zdrojů. „Za peníze vyplacené na obnovitelné zdroje už by stát mohl postavit třeba 200 nových nemocnic. Alan Hejma, rádio Impuls,“ zaznělo nedávno éterem.
Krátká zpráva, určená dvěma milionům posluchačů „v proudu hudby, zábavy a informací“, měla by být trošku pravdivá (ty peníze hradil stát jen z menší části), ale hlavně ¨musí být stručná a srozumitelná. Dvě stě miliard korun není srozumitelné číslo, musí se k něčemu přirovnat.
Nové nemocnice tvoří takové pochopitelné, bohulibé, humánní synonymum. Určitě v subsaharské Africe. Tam jsou nemocnice zapotřebí, tam by je i mohl stavět stát. Tam ale nejsme.
Nabízí se řada jiných, přiléhavějších přirovnání místních. Suma například zhruba odpovídá dvěma ročním schodkům českého státního rozpočtu. Nebo čtyřletému deficitu na důchodovém účtu. Byla by za to nová dálnice z Prahy do Brna. Za uplynulých osm let byla podpora obnovitelných zdrojů třiapůlkrát vyšší, než kolik má stát vrátit ukradeného majetku církvím během příštích třiceti let v restitucích. Zůstaneme-li v energetice, byl by za ty peníze nový blok jaderné elektrárny. Nebo osmdesát „obřích, předražených“ spaloven odpadů, jak by znělo klišé Hnutí Duha. Dal by se za to desetkrát zrekultivovat Ústecký kraj, včetně brownfieldů a obnovy zanedbaných měst.
Klišé je fajn, když lidem pomáhá se zorientovat. Ale je tragédií, když je někdo užívá, aby ostatní zblbnul.
Neboť: Od roku 2010 bylo v České republice zrušeno 5412 nemocničních lůžek, to je v přepočtu v průměru 18 nemocnic. Jen loni se počet lůžek snížil o 2025. Dvě stě miliard je dvaačtyřicetkrát více, než kolik se tím ušetřilo…
