V těchto dnech měli obyvatelé Kapského Města zůstat bez vody v rozvodech. Kolaps odvrátili neskutečným šetřením. Co má tento příběh společného s Českem?
U nás také začíná být sucho. Začíná být čas na šetření, řeklo by se na první pohled. Podobnost je ale jinde. Jedno z hlavních měst Jihoafrické republiky (tato země má hned tři) leží ve srážkovém stínu. Nicméně v jeho okolí prší relativně dost. Podobně jako v České republice. Kde jsme dnes pod normálem z 60. až 80. let jen o pár procent.
Podle posledních zpráv se spotřeba obyvatel Kapského města před krizí pohybovala okolo 85 litrů na hlavu. To je o 15 litrů méně, než Světová zdravotnická organizace považuje za nutné hygienické minimum. A zhruba o stejný objem méně než v ČR.
Obyvatelé metropole se naučili šetřit, protože problém visel ve vzduchu. Obyvatelé Česka se také naučili šetřit a spotřebu vody dostali pod úroveň západní Evropy a USA.
Největším problém Cape Townu je obrovský růst počtu jeho obyvatel a přijíždějících turistů. Mezi lety 2001 a 2011 přibylo obyvatel o zhruba třetinu na 3,7 milionu. Uvádí se, že za posledních 20 let dosáhl přírůstek 1,5 milionu osob.
Reagovat na takový růst poptávky po vodě není jen v silách města. A tady je zásadní problém – radnici dlouhodobě vládne jiná politická strana než celé zemi. Takže podle pozorovatelů nikdo nechtěl řešit problém, o kterém všichni dlouho věděli. Hlavně dobudování nových nádrží, které by město zásobovaly.
Některé investice udělá jen stát
Ani u nás nelze vše nechat jen na místních provozovatelích, obcích a městech. Například na Královéhradecku již dlouho volají po přivaděči vody z míst, kde prší více. Protože u nich je srážek pomálu. Střední Čechy zase začínají mít problém s obrovským růstem počtu obyvatel v oblastech blízkých Praze. Takže tam kapacita „trubek“ může přestat stačit.
Podobně jako v JAR u nás prší docela dost. Mění se ale rozložení srážek během roku i z hlediska území. Není tak rovnoměrné jako dřív. A mění se půda. Hodně jsme vybetonovali, v půdní erozi podle ministerstva zemědělství vedeme v celé Evropě. Zásoby spodních vod se tenčí.
Na takový vývoj musí reagovat stát nadregionálními investicemi a programy směřujícími k zadržování vody v krajině. Mnohé z toho obsahuje strategie přijatá ještě za koaliční vlády: narovnávání vodních toků, zatravňování volných prostranství v obcích, stavění nových přehrad, aj. Bude to ale stačit? Měli by se ptát hlavně starostové, na jejichž hlavu dopadne hněv občanů, až přijde sucho a s ním restrikce. V uplynulých desetiletích se neudělalo téměř nic.
V Kapském Městě měli zavřít kohouty původně v dubnu, pak v květnu. Lidé měli dostávat 25 litrů denně na příděl. Tuto apokalyptickou vizi odvrátili neskutečnou disciplínou. Nejlépe ji charakterizuje heslo: „Splachuj, co je hnědé, žluté nech být.“ Zemědělci jsou prý tam tak solidární, že kdo má vodu, pošle ji tomu, komu chybí. Tak v tom jim moc podobní nejsme.
