Jak dopadne automobilový průmysl? Tenhle problém řeší už řadu let mnoho odborníků: techniků, ekonomů, ekologů, sociologů i politologů. Ale teď se myslí, jak to bude s auty po koronakrizi. Dopadne to špatně.
Do krize se odvětví propadá už delší dobu. U nás to není tak vidět, ale čísla z Německa, jehož automobilky jsou alfou a omegou našich a jehož motoristé tvoří podstatnou část zákazníků tuzemských továren, zobrazují vleklý a hluboký problém. Výroba i export německých aut klesá už tři roky. Pandemie to urychlila. Letos v dubnu se počet registrací nových aut snížil o 44 % ve srovnání se stejným obdobím loni. V Česku se prodeje aut propadly na méně než polovinu. V celé EU počet registrací v dubnu spadl meziročně o více než 80 procent.
Informace o snahách kapitánů automobilového odvětví vyjednat s politiky nějakou podporu pro přežití nemohou zastřít převládající sentiment (v politických kruzích), že automobily jsou celospolečenské zlo a motoristé jsou klimatičtí špindírové bez kouska citu k přírodě a cyklistům. Evropská komise ještě před onemocněním připravila plán, za kolik bilionů eur se dokonale změní evropská ekonomika v bezuhlíkovou. Pro automobilový průmysl byl v tom plánu vyčleněn k přežití jen jeden docela malý segment elektroaut a zvažuje se vodíkový pohon. Zákazy prodeje vozů se spalovacími motory nebo záměry tyto zákazy vydat, připravované v různých evropských zemích na roky 2035 a dále, jsou stále živou agendou. Faktem nahlas nevyřčeným (vyjma parlamentního výboru pro vědu a technologie ve Velké Británii), avšak jasně zřetelným je, že ve výsledku aut, i těch elektrických, bude jezdit výrazně méně, než aut všech pohonů jezdí dnes. V závorce zmíněná instituce navrhla už loni koncem léta vydat zákon o zákazu soukromého vlastnictví osobních aut.
Je to nutné prostě proto, že bezuhlíková společnost fakticky předpokládá nahrazení tržní ekonomiky přídělovým systémem a jeho fungování je neslučitelné s osobními a občanskými svobodami, jichž je volný pohyb základem a symbolem.
V Belgii nyní čerstvě tři politické strany navrhují zakázat reklamy na auta s emisemi vyššími než Evropskou komisí povolených 95 g CO2/km a těžších než 1399 kg. V důsledku této váhové podmínky do zákazu spadají i všechny v současnosti vyráběné elektromobily. Prý proto, že těžká auta jsou moc nebezpečná. Tedy stále stejná a stejně falešná mantra: ekologie a bezpečnost. V italském Miláně radnice postavila auta do jedné řady s prostitucí, drogami a alkoholismem. „Je zakázána přímá i nepřímá reklama související s výrobou nebo distribucí tabáku, lihovin, pornografického materiálu, se sexuálním podtextem, zbraní a značek aut, které nejsou v souladu s politikou udržitelnosti životního prostředí podporovanou magistrátem města Milána...,“ píše se v rozhodnutí městské rady. Nesmějte se a přečtěte si to ještě jednou: co není v souladu s politikou magistrátu města Milána je zakázáno. V Lombardii si vzali Poučení z krizového vývoje.
Tlak emisních limitů a na přechod k elektromobilům je příliš překotný i bez viru. Teď automobilky žádají, zda by nešlo prodloužit výjimku na (vyšší) emisní limity. Odložily by se jim výdaje na vývoj úspornějších motorů, doprodaly by skladové zásoby a také by se vyhnuly pokutám za překročení oněch emisních limitů. Podle expertů pokuty mohou letos dosáhnout až 36 mld. EUR, což lze vnímat také jako dodatečnou ekologickou daň v průměru cca 2450 EUR (65 100 Kč) na jedno každé prodané auto. Jestliže tedy odborníci odhadují zvýšení cen nových aut u nás o 50 až 70 tis. Kč, je to velmi optimistický předpoklad, do kterého se už nevejdou náklady na vývoj nových modelů. Například Škoda má připraven plán investic za 52 miliardy korun.
Návrh byl v zásadě odmítnut. Zvýšení ceny aut ovšem nemusejí akceptovat zákazníci. Pak nastane přetahovaná, jak dlouho lidé budou ochotni odkládat potřebu nového auta a jak dlouho automobilky a jejich dodavatelé vydrží bez hotovostních peněžních toků.
V jednání je také „šrotovné“, tj. státní příspěvek na nákup nového (ekologičtějšího) auta výměnou za sešrotování nějakého staršího. Trik známý z krize v letech 2008 a 2009. Tehdy docela zabral, prodeje a výroba aut se velmi rychle zmátořily na předkrizové úrovně. Náznak souhlasu, alespoň v Německu, je zatím se šrotovním příspěvkem pouze na elektroauta. Nedej pánbůh, aby to zabralo tak, jako tenkrát. Na to by nebyly výrobní kapacity, nebyly by baterie, ani dobíjecí infrastruktura.
Ale možná je to příliš pesimistická obava. V České republice například jsou nyní registrovány 4000 plně elektrických aut. V roce 2017 činil přírůstek elektroaut 400. Letos jen za prvních pět měsíců přibylo 1171 auto. Přiznejme si, že snahy ekologů a politiků lidem elektroauta vnutit navzdory jejich vysokým cenám a nízkému užitku nejsou zcela bez účinku. I tak ovšem ten letošní přírůstek představuje, čistě teoreticky, v průměru 11 aut každý pracovní den, tři na jednu zdejší továrnu (Mladá Boleslav, Kvasiny, Kolín a Nošovice). I při desetinásobném nárůstu to vypadá ještě celkem udržitelně. Totiž pro klima a bezpečnost.
Psáno pro Mladou frontu Dnes
