Bravo!

palec pro vaši mamku...

že děkuje

Nevlezla bych nikomu do věcí ani omylem. Hanba by mě zfackovala. Pokud bych měla pochybnosti nebo by moje čidla zaznamenala něco nedobrého, radši zvolím preventivní rozchod

Aha, vy se rozcházíte preventivně a nezajímá vás, jestli vaše pochybnosti nejsou jen vaše mylné domněnky?

Souhlas skoro se vsim, az na ty skolni veci - kluci pestitelske prace a dilny, holky dilny, pestitelske prace a pozdeji vareni. A o tom, ze to bylo k nicemu, bych pochyboval. Na vymenu zasuvky, vypinace a pod. skutecne nemusim volat elektrikare, poznam rozdil mezi raspli a pilnikem na kov, dokazu vyvrtat diru do hladke kovove vesky primo na misto kam chci i rucni vrtackou. A byl to docela odpocinek.

moje chyba.. základy nám to nějaký dalo.. v textu myšleno spíš pro partnerský život.. i když.. ještě pořád ženská ocení vyměněné pojistky, smontovanou skříň a přidělaný obraz :)

"Důvěřuj, ale prověřuj. To jsem slyšel mockrát a nesouhlasím s tím" 

je to stejná vražda jako kdo nekrade, okrádá rodinu

Celkem bych i souhlasil ... ale. 

Ve chvíli, kdy máte pocit, nebo jste přesvědčen, že jste obelháván, že jste "za blbce", fakt nechcete vědět, zda máte pravdu nebo ne? Fakt budete dál hrát roli podváděného blbce a doufat že něco vyleze na povrch samo náhodně?

A nemám na mysli jen rodinné a intimní vztahy. Co když vás bude okrádat partner v podnikání například?

určitě bych to rozdělil.. měl bych jiný přístup k obchodnímu partnerovi, to je logické.. ale u nejbližších jednoduše očekávat kudlu v zádech nechci.. jak začnou pochybnosti, už se jich nezbavíte.. je to začátek konce a vztah je narušený.. každopádně za blbce nikdo dobrovolně být nechce.. to jo..

pěkně užvaněnej text

No, my jsme na základce měly jako holky i "dílny", to jsme furt rašplí cosi brousily, víc si nepamatuji, ale měly jsme i "pozemky", říkaly jsme tomu "latifundie". Co dělali kluci nevím.

latifundie zní dobře.. skoro jako latté fondue a co dělali kluci vím naprosto přesně.. šmírovali vás

Já vám nevím, jak jsem pročítal článek nesouhlasil jsem čím dál více. Až do okamžiku, kdy jste se nepodíval a telefon odnesl. Nemyslím, že by myšlenkové pochody z úvodu článku byly až tak v pořádku. Věřte nebo ne, nemám a nikdy jsem neměl potřebu se někomu dívat do mobilu, mailu atp. Co se mám dozvědět, dozvím se. A co se dozvědět nemám... Popravdě si myslím, že spíš než cokoliv jiného je za tím vlastní, řekněme komplex. Nějaký strach z vlastní nedokonalosti, že nejsme pro partnera dost dobří, možná i trochu z pravidla "podle sebe soudím Tebe". Když jsem něco podobného kdysi probíral s kamarády, došli jsme k tomu, že nejvíce podezíraví bývají Ti, kteří sami na něco takového myslí. Ale to je jen názor, prosím nelynčovat.

všimněte si, že jsem ty pocity nevysvětloval.. mohl jsem se takové pocity mít, protože jsem nevěřil přítelkyni?.. nebo jsem takové pocity mohl mít, protože jsem nevěřil sobě, že odolám pokušení?.. Vy jste si tam našel to své ;)

a nebojte se, píšete mix všeho toho, co k takové špionáži nejspíš vede :)