Bohužel, šíří se to jako mor,

teď už to nalezlo i do Divadla v Dlouhé, režisér Františák a jeho Mackbeth - druhé představení, ze kterého jsem odešla, ne o pauze, snažila jsem se ze všech sil a říkala jsem si, že třebas po pauze to bude lepší..no, nebylo a když vraždili Macduffova syna v piánu, polévali se zavařeninou a nosili čajové pytlíky - a setmělo se, vyrazila jsem ze sedadla a šla pryč. Prostě to nešlo. A jeho Tři sestry? Škoda slov..

Kde je divadlo, plnokrevné, takové, které vás strhne a nese celé představení? Kdy hercům věříte a prožíváte s nimi příběh?

V Praze hostovalo Divadlo  Husa na provázku s Králem Learem (hru jsem viděla mockrát a vždy jsem se nudila -včetně Leara s Třískou, to mě nijak nebralo) - ale tady, plakala jsem, zoufala jsem si s panem Pechou, nenáviděla jsem jeho dvě dcery, a když divadlo skončilo a herci se klaněli, já jsem paní Kaplanouvou a Ambrovou pořád nenáviděla - sama jsem se tomu smála, protože to je herectví! Tak to zahráli, že to v člověku doznívalo ještě při děkovačce.

Re: Bohužel, šíří se to jako mor,

To jste asi neviděla Provázek v 80 letech minulýho století - to člověk chodil rád do toho divadla. Kontakt s diváky byl naprosto perfektní.

Zažila jsem něco podobného s Babičkou,

šli jsme tehdy na Boží Hod na Babičku do ND a o pauze jsme (poprvé v životě!) odešli.

Nejsem staromilec a pokud divadlo experimentuje v zájmu díla a diváka, tak to dovedu ocenit - Babičku Husy na Provázku s panem Pechou (vousatou Babičku) jsem v Praze viděla 5x - úžasné, citlivé, vynikající výkony herecké i pěvecké, Skácelova poezie, -bylo to DIVADLO takové, jaké má být.

ALe tady, Barunka při rozhovoru s Orlíkem doslova hýkala asi pět minut, babička Vlasty Chramostové byla tragédka a ne laskavá stařenka, děj se táhl, Viktorce bylo šedesát (paní Tesařová za to nemůže) a když Mílu odvedli, tak se Kristla se chtěla pověsit v potoce-ta tvořivost režiséra, ty neotřelé nápady!

Hra začala v 19, přestávka začala v 21 hodin a mělo to trvat do 23! Nešlo to,  dívat se ještě hodinu a půl na zprzněnou Babičku.

Ptali jsme se v šatně, jestli jsme jediní a šatnářka nám řekla, že odešlo asi 50 lidí a že když na představení Babičky jdou  rodiče či prarodiče s dětmi, odchází o pauze 200-300 lidí.

Byl jsem na tom stejně.

Přestávku jsem nepřežil, protože jediní srozumitelní Dyk a Pyško byli v menšině proti ostatním a proti inscenátorům. Škoda, že jsem váš blog nemohl číst před návštěvou.

Re: Byl jsem na tom stejně.

Podobných pojetí her jsou teď všude ve světě přehršle. Tak nevím, jestli nepatřím už do starýho železa. Ještě, že nám takovou  kulturu hezky dotuje stát a město.

A propo - byl jsem před měsícem v Českým Krumlově v otáčivým hledišti ( který nějaký osel chtěl zbourat )  na opeře - to jsem si pošmákl. Jen ty provizorní toalety mi tam připadají jaksi hodně nedůstojný.