Jakou ostudu nám dělá naše menšina v Německu, se nejlépe přesvědčíte v Českém příhraničí.
To, kvůli komu najdete v Německých obchodech nápisy „Češi nekrást tady“, dnes popírá už jenom naše Romea.
Že se ale kvůli našim nepřizpůsobivým už zase dělají zátarasy na hranicích, to už je přes míru.
Jako příklad může posloužit „ČESKÁ BRÁNA“ v hraničním pásmu mezi Děčínem a Saským Rheinhardtsdorfem. Je to lesní hraniční přechod pro pěší turisty, o němž není tajemství, že tudy léta jezdili severočeští Romové vykrádat chatové oblasti v příhraničí. Bránu hlídala závora, ale když nejde urazit její zámek, jde urazit celá. Pochopitelně že na svoje zálety jezdili naši lapkové auty.
Tak to šlo pořád. Když se před nějakou dobou začali majitelé nemovitostí v Kleingiesshübelu, Rheinhardtsdorfu, a Schöně ve větším podomácku vyzbrojovat, došlo místním radním, že je zle a že se chystá krveprolití. Jenže Českým Romům se nic vysvětlit nedá.
Radní nechali přírodní přechod státní hranice z Německé strany zaházet kládami a kamením.
Jenže lup je lup a tak za čas zjistili, že klády a kamení naši lapkové odtahali stranou. A protože očitá svědectví potvrzovala přítomnost Romů velmi často tam, kde poté o víkendu našel někdo vykradenou nemovitost, musela přijít ke slovu těžká technika. A přišla.
Dnes je česká brána zavalená velkými lomovými balvany, jež navozily k nákladní vozy. Má to výhodu. Nejdou odtahat. Největší z nich má tak patnáct tun, velikost poloviny nákladního auta a hrozivě stojí nad stokrát zohýbanou a vyvrácenou hraniční závorou.
Přátelští a pracovití němci jsou většinou docela hodní lidé. A na nás Čechy nezanevřeli.
To se ale netýká našich Romů!
Kdo byste chtěli navštívit Českou bránu osobně, najdete ji na poloze 50°50¨severně a 14°11¨východně asi pět kilometrů na sever od obce Maxičky.
