Neschopnost s.r.o.
Jak může neschopný management zruinovat obchodní centrum? Jde to lehce.
Dva roky se stavělo, prášilo a betonovalo až nakonec před 4 lety dostavěli krásnou a velkou obchodní galerii v centru Ústí nad Labem. Tam, kde dřív stával jen místní kostel Nanebevzetí panny Marie, vyroslo krásné náměstíčko. I za časů krize to centrum vydělávalo a stalo se oblíbeným místem mnoha lidí co sem zavítali. Dnes po 4 letech to centrum ale začíná připomínat stoku splašků. Proč?
Neschopnost nového managementu - jak jednoduché.
Ale vezměme to popořádku.
Když se centrum otevíralo, byla trochu věda dostat do něj nájemce, ale management to nakonec zvládnul. A tak se otevřela pizzerite, asi půltuctu stánků s výborným čínským jídlem, několik slušně prosperujících kaváren a nepočítaně obchodů se vším možným. Místní si tuhle velikou budovu oblíbili právem. Ne pro její polohu, ale pro její čistotu a hezké prostředí. Motorem takového podniku je vždycky nějaký výkonný manažer. A tak po provozu denně pobíhal starší energický dvoumetrový místní padesátník s pověstí nevyzpytatelného blázna. Semtam někoho seřval, semtam pochválil a někdy šel vyčinit nájemníkům když platili pozdě nájem. A i přes časy krize se ty nájmy doplácely, v budově bylo pořád čisto a provoz šlapal jako dobře namazaný stroj. Když se vedení tohoto celorepublikového podniku pod který by mělo patřit i stejné Liberecké, Brněnské a Ostravské centrum, rozhodlo tohohle ředitele nahradit, asi to byla chyba.
To se mohlo stát.
A tak do vedení nastoupil nový, Liberecký tým, poměry se změnily. A bohužel začalo platit, že "Kdo nemá rozum, nahrazuje ho přísností."
A tak chodili po budově, zdůvodňovali, připomínali, zdůrazňovali, zkrátka klovali do hlavy každého, kdo náhodou dlužil den po splatnosti. Stejně jednli se zaměstnanci centra. Ve volných časech, jak se po budově proslýchalo, klovali v sídle vedení vzájemně do sebe. Typičtí Liberečťáci.
To se ví, že těch několik desítek nájemníků stihli otrávit během jediného měsíce. Zejména ty, kteří ten nájem díky krizi sotva utáhli.
A tak se stalo, že během prvních tří měsíců vlády tohoto slavného managementu odešlo šest nájemců. Prostě se rozhodli, že v ovzduší neustálé buzerace je to nebaví, když ten nájem sotva utáhnou. Bývalé vedení jim sice nájmy i přes očividnou krizi moc nesnižovalo, ale na straně druhé, alespoň bylo tolerantní k pozdnímu placení. Proč prodat vlastní majetek abych musel podnikat. A platit stále nesmyslně vysoký nájem. Je lepší obchod zabalit, než dotovat ze svých úspor.
Zajímavé ovšem je, kolik nových nájemců do těch, pokud počítám správně , šesti nových prostor dokázal nový management sehnat. Slovy - DVA. Za celé další dlouhé čtyři měsíce. Tytam jsou najednou silácké řeči vedení o tom, že každý je nahraditelný.
A tak přišel management s novým řešením. Bude se šetřit. Vyhodili několik uklízeček. Ty stávající asi moc nestíhají, soudě podle toho, že na toaletách víceméně pravidelně není papír a uklízí se, jen když se to stíhá. Samosebou že nyní a myslím, že tomu tak dřív nebylo, se uklízečky zároveň starají o uklízení stolů a mycí agendu.
Zejména na galerii, kde je šest stravovacích stánků se společným zázemím a hygienickými prostory a kde se používají pro všechny provozy společné bílé tácy, je to k zamyšlení. Uklízečky umyjí toalety, jídelní tácy, stoly, toalety, jídelní tácy, stoly, toalety, jídelní tácy, stoly a tak pořád dokola.
Lidi tam chodí jíst jen proto, že TOHLE nevědí.
A nic se neděje
Praské umyvadlo na pánských toaletách ve východním křídle budovy nikdo nevyměnil už asi půl roku. Nový management šetří na údržbě. Nejen tam.
Vodovodní baterie nefungují po celé budově tak každá čtvrtá.
Nejhorší je ale stav ochrany objektu a klidu hostů a nájemníků. Před třemi lety mělo ještě pod starým ředitelem centrum problém s drogovými partami. Cholerický ředitel seřval vedení, posílila se ochranka a dealeři odtáhli.
A krásné nové centrum prosperovalo i přes krizi dál.
Nové vedení opticky vzato, asi na ochrance šetří a ta nestíhá. A tak se tu celodenně setkáte se silně zapáchajícími bezdomovci, kteří chodí dojídat z odložených táců, po odpolednách s podivnými partami tvrdých hochů v kapucích a ponejvíc se skupinkami mladých nevhodně a hlučně se chovajících Romů. Minulou středu jsem jich v půl šesté večer napočítal na galerii u stolů přes třicet.
Proč byste sem chodili na jídlo, když jsou tu tihle lidi a nemá je kdo vyhodit z centra.
Jak byste se tu cítili.
Nový pan ředitel v provozu vidět není. Pokud ho uvidíte, elegantně oblečeného, učesaného jako filmová hvězda, tak v jediné situaci. Když chodí po ředitelském balkonu své kanceláře a vede nějaký důležitý hovor.
Pokud si jdete na něco postěžovat, jakkoli na svůj věk ještě pořád pohledná, sekretářka s pichlavým pohledem, vás nejdřív vyzpovídá, co chcete, chce vaše jméno, telefonní číslo a slyšel jsem, že v jednom případě i osobní údaje. Inu, jděte si na něco stěžovat. Opět, typičtí Liberečáci.
Že tam tenhle neschopný management firmy tyhle lidi dá, to ještě pochopit jde. Že je tam i přes jejich očividnou neschopnost tak dlouho drží, to je otázka PROČ ?
Jan Diviš.
