Praha očima španělského pěstitele rajčat

Karlův most postavili Husité. Pražský hrad postavil Jiří z Poděbrad. A na Malou Stranu se chodí na „malou“. Díky za pozornost a případnou odměnu za výklad mi prosím hoďte do čepice.

Říkáte si, co to píšu za nesmysly? Bohužel jen s nadsázkou popisuju realitu, kterou v Praze denně zažívají turisté s nelegálními průvodci, schovanými pod pestrobarevnými deštníky hlavně na Staroměstském náměstí. V centru Prahy jich své služby pokoutně nabízí spousta. Nemají licenci ani živnostenské oprávnění, a bohužel ani potřebné znalosti o Praze. Nejspíš ani nemusím dodávat, že samozřejmě z této činnosti neodvádí povinné odvody, tedy neplatí daně. Jsou mezi nimi různé existence z celého světa, včetně v titulku zmíněného pěstitele rajčat ze Španělska, o kterém mi nedávno vyprávěla jedna známá. V zimě na jihu Španělska pracuje v obřích sklenících, kde se pěstují rajčata bez chuti a vůně. Od jara do podzimu už ale postává s barevným deštníkem kolem orloje a nabízí španělsky mluvícím turistům provádění po Praze.

V roli průvodců pracují mnohdy i cizinci ze zemí mimo EU, zkontrolovat u nich pracovní povolení či turistické pobytové vízum je velmi obtížné.

V Praze působí mnoho firem, které nabízejí prohlídky zprvu lživě zdarma, tedy jen za deklarované spropitné, které je dle mých informací od turistů na konci prohlídky nevybíravě vynucováno. Je vůbec možné se takto chovat v památkách světového dědictví UNESCO?

Zjevně ano. A tak mě napadá souvislost s oslavnými ódami, jak se zatočí se zloději, míněno malými živnostníky a s malopodnikatelskými  „parazity“, kterým musela být zákonem přikázána elektronická evidence tržeb, on line napojena na ministerstvo financí, aby konečně začali odvádět daně. Zejména hospodští, restauratéři a maloprodejci jsou zřejmě ti nejhorší loupežníci.

Situace je však jiná. Vezmeme li zmiňovanou problematiku. Praha má svou Pražskou informační službu, což je organizace, která je oprávněna vydávat průvodcovské licence. Zájemci si musí zaplatit vzdělávací kurzy a procházejí náročnými testy. Své služby poté nabízejí na patřičné úrovni, ale hlavně dle zákona včetně toho, že své příjmy řádně daní. Těmto lidem ale  průvodciz šedé zóny berou práci. Turistům potom možná iluze, když jim podávají neodborný výklad, dost možná plných nesmyslů.

Průvodcovská kvalifikace je součást celoživotního vzdělávání. Průvodce cestovního ruchu i průvodce Prahou je jedním z oborů národní soustavy kvalifikací, vzdělávat mohou pouze zařízení, tj. školy a kurzy, akreditované u Ministerstva pro místní rozvoj či MŠMT. V Praze je odhadem 1700 kvalifikovaných průvodců.

A ty přebíjí prodavači rajčat ze Španělska či řidiči autobusů ze států  Evropské unie. Nemám nic proti profesi řidiče autobusů. Ale, ševče, drž se svého kopyta.

Zajímavé je, co boom nelegálních průvodců umožnilo. Správně by otázka měla znít kdo. Byl to dle mých informací Tomio Okamura, který lobboval za to, aby turisty z Asie mohli provázet na něj navázaní lidé.  Povedlo se mu, zřejmě díky dobrému lobbingu, dosáhnout toho, že se průvodcovská činnost změnila novelou Živnostenského zákona z roku 2008 z vázané živnosti na volnou. Výsledek této lobbistické snahy jsem popsala výše. Celá Evropa si z nás dělá legraci. Biti jsou poctiví licencovaní průvodci, Praha i turisté.

Jsem přesvědčena, že tuto tristní situaci musíme co nejrychleji napravit. Na můj podnět se problémem zabývá magistrátní výbor kultury, legislativní výbor i komise cestovního ruchu. Obracíme se také na Ministerstvo pro místní rozvoj, abychom v první fázi ochránili Prahu. Je třeba z průvodcovské činnosti znovu udělat vázanou živnost a stanovit jasná a férová pravidla. A to nejen u pěších průvodců, ale i v případě nelicencovaných okružních jízd po Praze. To je totiž stejně smutná písnička.