Zdůrazňují to zejména pánové z ČSSD. Na první pohled by to tak i mohlo vyznívat. Ale možná je to tak trochu jinak.
Předně jediní euroskeptici působící v naší zemi, kteří prosazují svoji politiku stabilně, systémově, dlouhodobě a smysluplně jsou Svobodní. Jistě ODS vsadila na euroskeptická témata, nicméně při všech dosavadních příležitostech jednali (hlasovali, prosazovali) prointegračně. S jejich skepsí je to asi jako s pravicovostí. Pravicové strany nezvyšují daně a euroskeptické strany netlačí sněmovnou ESM... No a Svobodní opět zvýšili svůj procentuální zisk. Svobodní získali první mandát ve "velkých" volbách. Svobodné v těchto volbách za poražené považovat nelze.
No a za druhé tu máme volební účast necelých devatenáct procent. Pan Sobotka výsledek považuje za důkaz, že ČR není "euroskeptickou" zemí. Znovu opakuji, že se tak dá krátkozrace usuzovat z rozdělení křesel. Ale volební účast hovoří jinak. Pro pochopení je třeba zauvažovat proč vlastně lidé nešli k volbám do EP. Kvůli tomu, že EU a její politiku považují za dobrou a přínosnou asi ztuha. Důvodů nacházím několik.
1) Řada lidí je hluboce znechucena politikou obecně a nutno dodat, že na tomto znechucení mají velký díl takzvané proevropské strany. Naopak u Svobodných, jako u neparlamentní strany, která stále stojí v podstatě na začátku, bych si dovolil považovat díl vinny za marginální. Tito absentéři tedy jdou na vrub spíš "proevropských" stran. Takže kdo je vlastně poražený?
2) Další veliká část "nevolících voličů" byli ti, kteří do EP navolili proto, že si dokázali spočítat váhu svého hlasu. ČR má 21 evropských poslanců. To je kolem 2,6% v EP. Vedle toho slogan pana Kellera "Chceme hrát v Evropě první ligu", působí poněkud směšně. Takže co třeba: "jednou by jsme nemuseli (když němci s 96 poslanci dopustí) být rohožkou". Navíc politiku EU určuje evropská komise a tu volí kdo? Voliči to nejsou. Brusel a Štrásburk jsou těmto voličům vzdálená místa. Politici v EP jsou pro ně prakticky neviditelní mimo kampaň. Nevěří, že mohou něco změnit. Pro tyto lidi jsou euroskeptici vlastně přílišní eurooptimisté. Zde by se částečně za poražené považovat dali. Nicméně pro eurohujery je to výtěztví Pyrrhovo.
3) Další skupina "nevolících voličů" jsou ti, kteří unii nesnáší do té míry, že se jim příčí darovat této organizaci legitimitu účastí ve volbách. Zde možná euroskeptici poráží sami sebe. Není co dodat, je to škoda. Ale rozhodně bych z toho být Sobotkou nevyvozoval prouniiní nálady obyvatelstva. Ale tak budiž mu přáno...
4) Poslední širokou skupinou jsou ti, jež mají důvody ostatní. Obecně prostě na volby, politiku a obecně na veřejný život kašlou. Ale zapadnou sem i ti ostatní, kteří prostě nemohli z jiných důvodů- tuto část bych považoval za marginální. No a nepřipadá mi, že by politické povědomí, povědomí o zodpovědnosti a celkový vztah k demokratické správě spolčnosti formovali euroskeptici. Zjednoduším to (Suverenita a další prominou) na Svobodné. Jsme na scéně pár let. Máme prvního poslance. V tomhle byla naše role marginální. I zde jsou poraženy tzv. zavedené strany, které jsou (až na Strana Ogromnaja) prointegrační a prouniiní.
Pan Sobotka, pan Keller i další se klidně můžou považovat za vítěze a nás za poražené. V podstatě tím, že nad touto svou porážkou zavřou oči nahrávají euroskeptickým Svobodným a dalším novým stranám. Jako člen Svobodných a eurorealista (nebo chcete li euroskeptik) se necítím poražený. V těchto volbách jsme udělali další krok směrem vzhůru, zatímco proevropští politici se prohlašují za vítěze a přešlapují na místě. Volební účást pod dvacet procent nemůže nikdo se zdravým rozumem vnímat jinak, než jako hlasité ne EU.
