Ryba smrdí od hlavy, ale co člověk?

Dnes bych se chtěl trošku zamyslet nad tím, že co platí pro rybu, nemusí platit pro člověka a pro společnost. Tedy o paších tělesných a společenských na základě "obrazu", který tak často zaznívá jako omluva pro naši pasivitu.

Předem bych rád upozornil, že dnes nechci napsat faktickou poznámku, ani komplexní tezi. Jedná se jen o námět na zamyšlení. Závěry, které případně předložím, či které budou ze zamyšlení vyplývat mohou být mylné. Cílem celého příspěvku je ponouknout případnému čtenáři podnět k zamyšlení. Také to celé prosím berte s jistou dávkou nadhledu, protože s ní to bylo napsané. A těm citlivějším se omlouvám za vulgaritu, která je možná zbytečná, ale mě přijde výstižná.

Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Jsem velmi mizerný rybář a příliš jsem toho za svůj život z vody nevytáhl. S rybami se nejčastěji setkávám pouze na svém talíři a tam mi voní (většinou). U ryb páchnoucích jsem nikdy nezkoumal, která jejich část páchne více. Nechci tedy spochybnit tvrzení o smradu od hlavy. Dejme tomu, že tomu tak je.

S lidmi se setkávám objektivně mnohem častěji a troufám si tvrdit, že co se tělesného pachu týče vychází tento nejčastěji z partií dolní poloviny těla. Mám na mysli smrduté nohy. A pak nesmím opomenout část člověka, jež nese hrdý název řiť. Dovolím si zde opomenout propocené obézní individua, případně jedince, kterým táhne z mordy jako z dlouho nevyvezené TOITOIky.

Přesto, hodnotíme-li společnost a pomáháme si takovým přirovnáním, používáme obraz rybí, nikoliv lidské společnosti jistě bližší obraz člověčí. Problém je ale v tom, že přirovnání bližší nám obrací celé vyznění oproti přirovnání běžnému. Bohužel mám ale dojem, že na lidskou společnost platí mnohem víc přirovnání člověčí. Ano ryba od hlavy, ale člověk od nohou, případně z pr<autocenzored>.

Jako příklad na podporu této myšlenky si vypůjčím město Nový York, která se léta potýkalo s nebetyčnou kriminalitou. K rapidnímu snížení (tedy efektivnímu řešení) došlo až poté, kdy šéf NYPD Bratton otočil trestněprávní strategii. Tedy přestal řešit špičku ledovce a řezat hlavy ryb. Naopak začal důsledným potíráním každodenních přečinů a drobné kriminality. Začal tedy od nohou. Jistě by se mohlo zdát, že tím "opruzoval" obyčejné lidi a übergauneři se mohli smát. Jenže po nějaké době se ovzduší v NY vyčistilo na tolik, že grázlové, do té doby v klidu skrytí v pološeru najednou kontrastovali na světle. Tedy si kladu otázku od rybí hlavy, nebo smrdutých nohou?

Co tím vším chci říct? Jen chci položit otázku, zda místo otočení se zády k problémům, které nám ničí naše životy, s tím, že ryba páchne od hlavy a tedy, že pomůže jedině zásah "tam nahoře", by nebylo efektivnější umýt nohy. Tedy změnit své vlastní chování. Místo drobného šmelinaření, které přeci "dělají všichni" začít věci vždy dělat férově a čestně. Místo odvracení očí od nejmenších problémů v našem okolí je řešit. Místo omlouvání si drobných zlozvyků, jako je vyplivlá žvýkačka na zemi, odhozená jízdenka, nebo jen přehlížení kapání oleje z motoru, (protože to je přece úplně jedno, to je jen drobnost...),se snažit se jich zbavit. Případně místo nasraného xichtu ukázat světu úsměv. Ano přiznávám, že i mne samotného to stojí hodně sil a výsledky se dostavují jen řídce, ale přeci a i to má cenu.

Pravda je, že to kolem nás smrdí hodně. Tedy mi dovolte klesnout ještě níže do vulgarity. Možná, pokud to kolem mě opravdu smrdí sraXXami, bude na čase vystrčit hlavu z prXXXe. Takže si místo oblíbeného točeného u zbytečného fotbalového zápasu české ligy (který stejně není ke koukání), nebo místo zírání na dementní seriál kde "si ho ona chce vzít, ale on je šmejd a nechce protože chrápe s její sestrou a v příštím díle překvapivě naopak", třeba přečíst něco užitečného, rozšířit své obzory a znalosti, nebo jen smysl pro dobro a estetiku. Proč, inu jednak proto, že i pro mne samotného bude můj život hodnotnější. Hlavně se ale domnívám, že vzdělanějším, čestnějším, informovanějším, víc přemýšlejícím a vůbec lepším lidem se hůř lže. Když si zjistím fakta o panu Babišovi, těžko mu skočím na jeho "upřímně" mířené ANO. Stejně jako jsem to mohl udělat už z Bártama, Kalouskama, Nečasama... Když se sám budu chovat čestně, nebude už ode mne pokrytecké kritizovat drobné sviňárny těch na hoře. Když my dole vystoupíme s pohodlného pološera, uvidíme v plném světle pravdu nejen o nás samých, ale hlavně o těch nahoře. A vědět a znát kvalifikuje k možnosti konat. Protože jedině když vím a znám, mohu konat s jistotou a dobře a né systémem pokus-omyl. Člověk a společnost smrdí od nohou a z prXXXe, od hlavy smrdí jen ta ryba a to ještě není jisté.

Kéž se nám daří mýt si nohy. Kéž se to daří alespoň mě. Bude se nám lépe dýchat.

Závěr si vypůjčím od tvůrců české sody: za tento článek se omlouváme SORRY.