- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Z principu je poslanecká sněmovna (resp. Parlament jako celek) ve své podstatě instituce omezující moc vlády. A pokud se ta která partaj nezaváže k "spolupachatelství vlády", nic nebrání jejím poslancům rozhodovat se v souladu s politickým programem své strany. V případě menšinové vlády pak tato pracuje převážně exekutivně (to jest také jejím principielním účelem) a chce-li pro svoji činnost jakkoliv upravovat legislativu, může tak činit pouze získá-li shodu mimo sebe- v poslanecké sněmovně. A tento model by naší zemi, kde si vláda dokáže (nebo dokázala?) díky "koaličním smlouvám" operativně tvořit sprasky dle okamžité potřeby a tyto si pak sama novelizovat (třeba 10x během jediného roku- a to jako fakt!), rozhodně pomohl k alespoň legislativní stabilitě. "Velké koalice" přinášejí provázanost nestability politické a legislativní. Proto není lepšího léku, než se velké koalice v době politické nestability vystříhat. A už tuplem bych se vystříhal tvořit 101 (a víc) s člověkem jako agent Bureš. Menšinová vláda by prakticky znemožnila, aby si mohl tvořit legislativní sprasky ve prospěch ANOfertu, či v neprospěch své konkurence (a to je hádám jeho jediný politický cíl). A právě z tohoto důvodu by nepřistoupení na takovou spolupráci byla, (nejen) v mých očích, demonstrací vážně míněné politické odpovědnosti.
Naplňování programu není přeci úkolem poslance za každou cenu.
Další články autora |
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha