Kouzlo Šíši aneb pozitiva pošetilosti

Jsem Mešuge, alespoň podle článku paní Novotné. Jsem totiž vlastníkem krásné vodní dýmky skládajícíse z tmavěmodré vázy z leptaného skla, samotné "dýmky" a šlahounu. Rád si ji jednou dvakrát za měsíc rozdělám a rozkošnicky intoxikuji svůj organizmus rozličnými jedy. Zatím mi to neuškodilo víc než Kalousek.

Nikdo mi nenamluvil, že je to zdravější než cigareta. Nedělám si iluze. Je to nezdravé. Ale:

Narozdíl od jiných způsobů intoxikace vdechováním (jsem kuřákem rozličných cigaret, cigár, doutníčků, doutníků, dýmek višňovek...), je to způsob, který má několik velmi kladných aspektů. Rád bych vám je nyní předložil:

Setkání: Člověk zřídka kdy kouří vodní dýmku sám. Vodnice se tak stává jakousi platformou setkávání, katalizátorem komunikace i jejím "zjednodušovadlem".

Estetika: Vodní dýmka je krásná na pohled. Kouř z ní stoupající voní. V dnešní době, která má pochybné parametry krásy je nesmírně důležité mít něco co je hezké. Prostě jen tak. Sádrové trpaslíky kategoricky vylučuji.

Zastavení: Kouření vodní dýmky je záležitost minimálně hodiny. Hodina kdy člověk jen tak sedí a pokuřuje, nesnaží se urvat to či ono, nehraje WoW, neplánuje, jen sedí a kouří, prostě nic... To je něco co lidem v dnešní společnosti fatálně chybí. To je něco co je spolehlivý antistresing. Něco důležitého. Je li k tomu prostředníkem vodnice, je to stále lepší než nic.

Ticho a klid: V tom řídkém případě, kdy kouřím šíšu sám se ještě umocňuje aspekt zastavení. Přichází utišení se. Neuvěřitelný prostředek odpočinku.

Kouření Vodní dýmky prý předstvuje obřad o kterém nemám ani potuchy, tedy podle paní Novotné. Dobrá, tedy mám otázku: Co chcete pokazit na vdechování kouře? A pokud vám jde o nějaké tajtrlíky okolo, dovolím si vás upozornit, že nejspíše vy nedovedete pít čaj, natož pak ten zelený a kávu také jen steží. Hádám že děláte obojí. Navíc se musím ohradit, že aniž bych zachovával správnou obřadnost, vodní dýmku si umím užít a má mi co dát i bez toho. (popsáno nahoře)

V mnou komentováném článku se rovněž autorka pouští do zpochybňování kvality tabáku. Nevím, ale v čajovnách se setkávám s poměrně kvalitním tabákem al Fakher z Íránu. Že by mu autorka nevěřila mě netankuje. Nedávno jsem si koupil kousek za 170 peněz s vyšňovou příchutí ze zlaté edice a je to intoxikace jedna báseň.

Dovolím si rovněž upozornit, že ve všech mnou navštěvovaných čajovnách se vodní dýmka stryktně podává nad 18 let. Platí pro ní stejná právní norma jako pro cigarety. Ve většině z nich obsluha navíc, narozdíl od trafikantů, svědomitě kontroluje opičanské průkazky. Znám dokonce čajovnu kde vodní dýmky přestali podávat z toho důvodu, že detičky držkovaly a čeřily vodu poté, co jim vodničku neprodali. Pardon madam, ale očividně o tom víte kulové. Váš článek tedy obsahuje informace irelevantní.

Vodní dýmka má i v naší zemi svoji kulturu, která je poněkud odlišná od té původní, ale i tak má co nabýdnout. Zdravotní ryzika jsou kuřákům zřejmá. A jsou nižší než u cigaret zejména proto, že cigaret většinou vykouříte několika set násobně víc. Ano jsem mešuge, ale z mnoha jiných důvodů, než je dobrovolná intoxikace, která mi za celý můj život nemůže uškodit víc, než vláda, nebo lidská blbost.

Takže Carpe Diem (Užívej dne - nikoliv zneužij dne), nebo Carpe Jugulum. Šíšařům zdar a Hašíšařum soucit :-)