Jedním slovem průser...

Velmi často zaznamenávám výroky o tom, že současná epocha civilizace končí. Většinou mi tyto věci jdou jedním uchem sem a druhým uchem tam... Jenže, když se člověk podívá na fakta, zjistí, že ta jsou více než zdrcující. Civilizace se mění. V touze po úspěchu, štěstí a pohodlí, tato civilizace "tráví sama sebe."

Pro začátek mi dovolte, abych vám předložil jedno video:

Informace z tohoto videa jsem se nenamáhal ověřovat. Nedělal jsem to z jediného důvodu. I kdyby se od skutečných lišili, podstata věci zůstává stejná a je přinejmenším alarmující. Nejde jen o vzrůstající populaci islamistů, ale i o ekonomickou a sociální nestabilitu a nesoběstačnost současné "západní společnosti." Na této nestabilitě se samozřejmě (zřejmě cílevědomě) podepisují i muhamedánští imigranti, kteří v mnoha zemích vysávají skrze sociální systém balík veřejných financí. Parazitují, aby zabili hostitele? Nebo je to jejich přirozená mentalita? Záleží na tom, když výsledek bude stejný?

Otázka zní: proč jim jdou představitelé naší společnosti "na ruku", už nyní, dokud nám jejich populace nepřerostla přes hlavu? Jak je možné, že z nařízení francouzké vlády nesmí v katolických školách viset kříže na zdech, aby tím nebyli "diskriminováni islamisté"? Proč kromě toho, že jim nejsme schopni populačně konkurovat, jim ještě jdeme takto na ruku a vytváříme jim co nejlepší podmínky?  Opravdu to nejde jinak?

Dovolte mi citovat projev australského předsedy vlády:

„Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa u toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví.“

Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovaly o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk!

Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských principech, což je jasně zdokumentováno. A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno na stěnách našich škol. Pokud vás bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury.

Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je abyste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití.

Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všeho mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi Vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody - právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.“

Jenže Kevin Rudd se v jedné věci šeredně plete. Muslimové se nechtějí stát součástí společnosti do níž migrují. I na základě prohlášení muslimských představitelů je patrné, že nepřicházejí do "naší" společnosti, ale přicházejí naši společnost přetvářet k obrazu svému. Pro většinu z "nás" je zhola nemožné žít v islámistickém státě. Nenechme se připravit o svoji svobodu.

Samozřejmě díl viny nesou vlády, které jdou imigrantům na ruku. Jenže největší zodpovědnost leží na nás. Pokud chceme konkurovat fenoménu nárůstající populace mohamedánů, musíme se začít otáčet. Nástává čas lámání chleba. Buď budeme sedět a koukat jak nás Islám pohltí a nebo investujeme část svého pohodlí, část luxusu ve kterém žijeme a začneme pracovat na zachování naší kultury. Naše společnost se svím sobeckým způsobem života, jak ji známe dnes nemá šanci obstát. To je dáno. Nic na tom nezmění čelní představitelé. Jediná šance je uskromnit se. Znovu se vrátit k léty prověřenému spůsobu života. Pochopit a přijmout důležitost rodiny, jako základní buňky společnosti. Buď se změníme sami, nebo nás změní ONI.

(Pokud vám tento článek připadá xenofobní, věřte že není. Xenofobie je strach z neznámého a cizího. Moje obava je však z něčeho jasného a reálného. Negativní vývoj pro naši společnost je zřejmý. Proti Islámu samotnému nic nemám, ale odmítám se stát nedobrovlně jeho součástí.)