Drtivá váha selského rozumu

V současné době je těžko hledat něco báječnějšího než zdravý, prostý, přirozený – no, zkrátka selský – rozum. Pomůže vždy, když není cesty dál. Nevíte si rady? Potřebujete se rychle rozhodnout? Neznáte něco? Selský rozum!

Je výborný, protože s ním můžete zavalit díru téměř jakékoli velikosti a každý je touto vlastností nadán v míře více než dostatečné; kdo je skutečně schopen o sobě říct: „ne, já vůbec nejsem schopen myslet střízlivě. Selský rozum prostě není má silná stránka?“ Málokdo.

Hlavní jeho předností ovšem je, jak dokonale dokáže vytahovat do výšin, kam by si člověk jinak vůbec netroufl. Problémy se dají překonávat, a stanoviska vytvářet, na základě delší úvahy, která je postavena na mnoha informačních zdrojích a výsledkem je jakási zdlouhavá kompilace. Proč se tímto ovšem zatěžovat, když stačí myslet zdravě a jednoduše? Prostě to vezmete selským rozumem a ono něco vypadne.

Obyčejně by takový výstup měl být podroben nějakému přezkoumání, jenže tady si můžeme vcelku šikovně pomoci logickým výkladem: pokud je zdrojem našeho poznání zdravé uvažování, je celkem nasnadě, že jiné výstupy zdravé být nemohou. Tak jako Mladočeši pojmenováním své strany Národní stranou svobodomyslnou deklarovali, že Staročeši můžou být hodně věcí, ale ne svobodomyslní, tak je při užití zdravého rozumu vcelku jasné, že protinázor prostě musí být nezdravý.

Dostáváme do rukou mocnou zbraň. Proti rychlému názoru založenému na zdravém rozumu se dá málo namítat, a pokud protistrana začne vršit důkazy, zdroje a informace oponující našemu jednoduchému tvrzení či řešení, pouze si kope hlubší a hlubší hrob. Těžko si totiž představit něco nezdravějšího než obětování času pro vyjasnění pojmů a vytváření argumentace, když místo toho může člověk jít do lesa, sedět v hospodě či odjehlovat vyvrtané díry.

Nejenže takto můžeme aktivně diskutovat témata, o kterých jsme ještě předevčírem nevěděli vůbec nic, ale argumentace zdravým rozumem či přirozeností nás okamžitě staví nad protistranu, pokud tato nedeklarovala to stejné jako první. Což většinou neudělá, protože se hloupě snaží zastřešit něčím jakože solidnějším.

Zajímavý je též vztah k vzdělanosti jako takové. Ve společnosti je zakořeněn názor, že se vzrůstajícím vzděláním jednotlivce je tento jednotlivec čím dál vzdálenější obyčejnému světu a přirozenému myšlení, a proto je názor zastřešený drtivým selským rozumem tím pádnější, čím větší je rozdíl mezi vzděláním a erudicí obou stran. Což je v pravdě fantastické v situacích, kdy se rozhodnete mluvit o věcech, které jste nestudovali s někým, kdo je studoval, protože ve vteřině zneplatníte léta jeho studia a tak vyrovnáte hrací plochu.

Proto nacvičme všechny možné formulace o tom, kterak ten druhý i přese všechny tituly [zdravého] rozumu mnoho nepobral, kterak nemá pravdu, protože to přece každý slušný člověk ví, a proč tato pečlivě vystavěná posice odporuje selskému rozumu; a hurá do víru problémů, o kterých nemáme ánung. Doba si to žádá.