Tedy mě se to stalo. A abych byl přesnější, tak jedno. A abych dostál stoprocentně technické terminologii, tak šlo o "vinutou pružinu"...
Porouchat se může cokoliv. Nikdy mě ale nenapadlo bát se o tento banální komponent. Ale únava je prostě únava - i když jde jen o materiál.
Měl jsem dovolenou a tak co je lepší, než si uprostřed léta v jedno pozdní dopoledne vyjet s tchýní a dcerkou na nákup do Nového Boru? Inu neodolali jsme a uskutečnili jsme tento smělý plán.
Tamní Tesco a DM drogérie již padly za oběť našemu nájezdu, a tak právě přicházel na řadu místní trh, po kterém měla následovat Billa a možná i Penny. Zaparkoval jsem u chodníku nedaleko kina a tchýně vyrazila směrem k tržišti. Já s dcerkou jsme zvolili variantu "vydržať": raději že chvíli počkáme - bude to jen chvilička - než zase vyndavání a zandavání do dětské sedačky.
Jen co se ztratila z dohledu, začal před nás zacouvávat nějaký větší vínový vůz - fajnšmekrům se omlouvám, ale značku si vážně nevybavuji. A to byla ta chvíle CHá. Když se přiblížil možná na metr k našemu "čumáku", ozvala se z leva a zpředu našeho vozu třeskutá rána. Auto se lehce přikrčilo k levé straně...
Parkující řidič to nemohl přeslechnout: okamžitě zastavil a vyběhnul z auta:
"Já jsem do Vás naboural?!!!" povídal vyděšeně a zdrceně.
"Ne, ne." uklidňoval jsem ho stojíce už taky venku mezi auty. "Jste daleko od nás. To nám něco křuplo v autě, ale Vy za to nemůžete... " blekotal jsem vyplašeně a téměř se omlouvajíce.
Onen řidič to po chvíli zpracoval - doparkoval svůj vůz a odešel kamsi - já už méně. Levá přední část seděla téměř na silnici a tvářila se jako by chtěla právě vyjet na Masarykův okruh v Brně. CO SE TO STALO!?!?
Po vyheverování to bylo vidět: prasklo péro. Jen tak, zaparkovanému autu. Kdybych v tom neseděl a neslyšel to a neviděl, tak bych ani neuvěřil.
Díky pomoci kamaráda Davida jsme byli odvezeni domů. A i díky jemu došlo během historicky krátké doby k následnému odtah, koupi nové pružiny a opravě u známého. Stálo mě to všechno nějakých 3200Kč,co přes tři tisíce ale dal jsem je rád: při pomyšlení, že by mě to potkalo někde v polích, 60 kilometrů od domova, třeba s plně naloženou rodinou, za jízdy na dálnic... brrr, dodnes mě z toho mrazí.
************************************************************************************
Poznámka č.1: V servisu jsem se dozvěděl, že "u těch nových aut se to stává často". Automechanik tam měl v bedně sbírku sedmi takových podobných...
Poznámka č.2: Když vám praskne jedna pružina, vyměňte si rovnou obě. To jsem nevěděl, takže teď mám prognózu, že mi první praskne zase ta levá :-)
