"Neměl bys cigáro, prosím tě?"

Nebojte, není to ani další moralizující článek, ani jsem nezačal kouřit. Pouze krátký osobní zážitek, na kterém jsem nemusel nic přidávat nebo přikrášlovat... Člověk je již zvyklý na to, že občas bývá kolemjdoucími dotazován, zda "nemá oheň". I to již mě, jako občana, který oheň na svých cestách po Praze nepotřebuje, tak trochu obtěžuje. Ovšem někdy v prosinci jsem měl to štěstí poznat i další stránku kuřácké odysey...

Je pondělí a jedu z práce domů. Přicházím na zastávku autobusu a začínám poslušně čekat. Tu přichází trochu rozvláčným a neobvyklým krokem chlapík kolem třicítky a dává se do řeči s opodál stojícími. Já mám sluchátka v uších a něco si poslouchám, když najednou vidím, že onen muž stojí přede mnou a hlasitě křičí (abych ho jako slyšel):

"Neměl bys cigáro, prosím tě?"
"Nemám. Nekouřím." odpovídám znechuceně; jednak, že mi kazí poslech a dvojak, že to je ještě kvůli takové pitomosti.

Odhoupal se tedy ode mě a nervózně chodil sem a tam po chodníku. Jen co na zastávku přišli další lidé, hned se k nim vrhnul a zřejmě opakoval svou skromnou prosbu. Dál jsem ho nesledoval, ale když asi za minutu přijel autobus (kolik pávů mohl asi stihnout vytáhnout?), uviděl jsem, že byl úspěšný: v ruce držel plamínek a ohýbal se v pasu jak by se ukláněl císař pánu. Tělo vítalo čerstvý přísun chemikálií hotovým tuberáckým záchvatem: z plných plic vykašlával zřejmě jejich část na kraj vozovky. Předkláněl se při tom tak, že otevírající dveře jej zlehka přetáhly po jeho kučeravé hlavě...

Tato epizoda ovšem měla pokračování hned další den. Shodou okolností jedu domů v podobném čase a na zastávku přichází v podobném stylu i onen můj nový známý. A dostávám samozřejmě i podobnou otázku - asi abych nevyšel ze cviku:

"Neměl bys cigáro, prosím tě?"
Tentokrát jsem bez sluchátek a tak jsem více konverzačně naladěn.
"Nemám, už včera jste se měl ptal!"
"Vážně... aha, tak nic..."
"To si je nemůžete koupit, když je potřebujete?" ptám se ho vcelku bez jakékoliv empatie.
"Já už jsem je vykouřil. Kupuju si dvě krabičky a touhle dobou mi docházej."
"Tak proč si jako nekoupíte třetí krabičku!?" pokračuji ve výzvědách kuřákovy duše.
"No na třetí už nemám, to bych neutáhnul." vysvětluje mi s útrpným výrazem v obličeji.

Možná jsem trochu povytáhnul obočí, ale tím naše rozmluva skončila.

Jen nevím, jak budu reagovat příště, až se mě zase zeptá...