Musím pochválit JYSK

Častěji se člověk rozhořčí, než by si dal práci s pochvalou. Proto chci ocenit myslím vcelku ojedinělý přístup k zákazníkovi tímto krátký blogem... Aneb reklamace na jeden telefon. Nic jsem nikam nevozil, nic jsem neukazoval, nic jsem nepodepisoval!

Koupil jsem dvě, navíc ještě zlevněné poličky, což byly v podstatě dvoumetrové skříňky bez dvířek. A znáte to, když dnes něco koupíte, tak po počáteční radosti se vás zmocní (minimálně při rozbalování) obava: bude vše v pořádku?

U elektroniky je to téměř standardní, že minimálně první kus se vrací, protože píská, nehraje, něco nefunguje nebo dělá naopak to, co nemá. V oblasti nábytku jsou jiné nástrahy: na nábytku jsou škrábance, ve dřevu suky nebo chybí nějaká součástka (třeba panty či jiné menší kousky). A v obou případech dochází k rychlé proměně krátkého pocitu štěstí v prozření, ochladnutí a následně k naštvání typu: "Co jsem to koupil zase za krám!?"

Prodejci, dodavatelé a ostatní bojovníci z druhé strany barikády mají pro nás samozřejmě nachystané sofistikovaná vysvětlení a omluvy, nicméně tak jako tak pro nás, zákazníky, to znamená vždy jedno: zase výrobek vzít a poslat ho či vrátit tam, odkud přišel. Další starosti, které jsme si myslely, že skončily v tu chvíli, když jsme se konečně po dlouhém zvažování rozhodli právě pro tento typ výrobku.

V oblasti nábytku jsem již také prošel drobným školením (vzpomínám si především na firmu IDEA), a tak jsem jednoho sobotního dopoledne začal rozbalovat první 35ti kilový balík plný dřevotřísky a překližek. Nastudoval jsem návod, popasoval se s nějakými těmi nástrahami a ejhle - za chvíli poličky stály přede mnou. Pustil jsem se tedy do druhého kousku a na konci rozbalování jsem si najednou všiml, že dýha na bočním prkně, je lehce odloupnutá. A že vypadá, že se chystá v tomto pohybu pokračovat i v budoucnosti... Ach! A je to tady! Taky je to šunt!

Po chvilkovém váhání, zda budu dělat, že to nevidím, jsem se rozhodl, že "přiznám barvu". Manželka samozřejmě souhlasila - zavolej tam, prosím tě. Ještě chvíli jsem zápasil s tím, že moje vidina dnešního složení a splnění úkolu (který na mě ke všemu už dost dlouho čekal) se pomalu rozplývá... Představa, že to všechno zase budu muset poskládat, odtáhnout do auta, odvézt do obchodu a pak případně ještě vše vysvětlovat a ztvrzovat vlastní krví - ta mě tedy vůbec nelákala. Ale co naplat, našel jsem nějaké číslo, a volám...

Dovolal jsem se na pána prodavače, kterému jsem vše vysvětlil a čekal jsem, co bude dál. On všemu porozuměl a doporučil mi, ať tu poličku klidně složím, že oni objednají novou bočnici a pak mi dají vědět, až jim přijde. Omlouval se, že to bude trvat tak 3 týdny, ale že to většinou dříve nestihnout. Dokonce pravil, ať to prkno ani nevozím, že co by oni s ním dělali... V tom příjemném překvapení jsem ještě stihnul poskytnou své telefonní číslo a informaci, aby objednali pravou (tzn. ne levou) bočnici. A bylo to.

Minulo víc než 3 týdny, ale to mi ani nevadilo, protože jediné, co mi leželo zasunuté u skříňky byly zadní překližky. Myslím, že bychom mohli takto žít i další 3 týdny či roky... Ale nakonec znenadání zvoní telefon: prý pro mě už mají tu bočnici. Omlouvají se, že to trvalo tak dlouho, ale...

Když jsem vyrazil do prodejny JYSK, tak jsem si pro jistotu vzal všechny doklady a návody ke skříňkám. A říkal jsem si: teď se uvidí! A co myslíte, viděl jsem?

Dostal jsem bočnici, ani jsme nesepisovali žádnou reklamaci, dokonce jsem ani nic podepisovat nemusel! Odešel jsem s prknem, odvezl jsem ho, rozbalil (bylo to zabalené asi tak, jak by se měla balil nášlapná mina), vyměnil ji, přitloukl "záda" a bylo to.

Co dodat? Nevím, snad jen ještě jednou: díky! Díky JYSKu, že jsem zažil takový pocit důvěry a že jsem se jednou cítil opravdu jako zákazník.

*********************************************

*****************************

*********