Kuřáci jsou chudáci, obzvláště v zimě. Někteří lidé jsou na ně tak krutí, že je dokonce vyhánějí před domy a před pracoviště. No řekněte sami, copak je to humánní takhle zacházet s člověkem, i když kouřícím?
Já takové případy vídám dnes a denně. Když vycházím v poledne na oběd, hned po otevření vchodových dveří musím projít kouřovou clonou, kterou vytváří zcela dobrovolně a zdarma, místní pracovníci. Tato clona přitom plní důležitou funkci, protože odděluje čistý teplý vzduch od čistého studeného vzduchu. Aby ten přechod nebyl příliš stresující, vytvářejí místní kuřáci tuto přechodovou oblast a to s nasazením svého zdraví.
Nejen že si musí kupovat materiál pro vytváření těchto čichových efektů, ale navíc své tělu testují na odolnost jak na látky obsažené v cigaretách, tak na zimu a chlad. A nutno říci, že jejich mnohdy nedostatečné oblečení, choulení se a podupávání mi dělá opravdu starosti: nenastydnou tito stateční hrdinové?!
Doufám, že teplo z kouře, který si vhání do plic, je zahřívá dostatečně a ani zítra nebudou u vchodu chybět. Obzvláště jedna paní se stala opravdu spolehlivou společnicí vchodových dveří. Její upracovaný a utrápený výraz mě neustále přesvědčuje, že dělá zřejmě velmi zodpovědnou práci, za kterou si jistě zaslouží této možnosti odměnit požitkem tohoto druhu. Je otázkou, o kolik víc času stráví na pracovišti než v místech kouřové clony, nicméně věřím, že má jistě velmi empatického a hodného pana šéfa, který má přehled. Anebo se o to raději ani nezajímá...
Když se z oběda vracím, bývá sestava již silnější: přeci jen dát si po jídle cigaretku, to láká víc než na lačno, že? A tak jsem mnohdy rád, že mě milí kuřáci pustí ke dveřím a nemusím je obcházet a přeskakovat přes zábradlí...
Moji milí kuřáci, závěrem vám chci dát dobrou radu: když jdete vytvářet kouřové clony, oblékněte se pořádně! Nechtějte, abych propadl svému soucitu - musel bych vám potom donést nějaký kabát, protože jak tam mrznete a trpíte, to mi vážně drásá srdce!
*****************************
******************
**************
