Volební systém je neústavní? To je snad po 25 letech zjevná pitomost!

Senátoři za STAN a také Eliška Wagnerová, někdejší členka Ústavního soudu, poslali stížnost na systém voleb do poslanecké sněmovny k Ústavnímu soudu. Stěžují si na „nerovné podmínky“.

Český volební zákon do poslanecké sněmovny obsahuje tři základní prvky. Je založen na principu poměrného zastoupení, uzavírací klauzuli pro vstup do sněmovny a D´hondtově metodě při přepočítání hlasů na mandáty.  Zákon platí s drobnými úpravami již čtvrt století a přijmout tezi europoslance Stanislava Polčáka (STAN), že: „Myslíme si, že tento systém je neústavní, nespravedlivý, pokřivený a diskriminační,  popírá rovnost hlasů a měl by být zrušen,” – by de facto otevřelo cestu k popření ústavního pořádku od vzniku samostatné České republiky.

Jiná věc je, zda se malým stranám volební systém líbí či nelíbí. Pokud bychom měli většinový systém, který platí ve Velké Británii, byli bychom pravděpodobně od výlevů těchto malých stran ušetřeni. Co by například měli říkat britští politici za UKIP, když při podpoře rovné dvěma desítkám procent mají ve sněmovně asi 3 poslance?! Často zmiňovaná eventualita přechodu na většinový volební systém v případě poslanecké sněmovny a na poměrný systém při sestavování senátu by totiž jednak usnadnila sestavování vlád (pročistila by politický vzduch a zbavila by nás pidistran a trucstran) a zpřesnila postavení senátu jako „pojistky“ demokracie.

Ještě k Elišce Wagnerové, bývalé člence Ústavního soudu. O tom, že je to postavička docela úsměvná, svědčí nejen její podpis na senátorské petici k Ústavnímu soudu. Je současně zastánkyní toho, že každý senátor či poslanec má pouze jeden hlas pro podporu kandidátů na prezidenta a i proto se bude Nejvyšší správní soud zabývat stížností o tom, že pět z celkem devíti kandidátů na prezidenta, nemá právo být voleno, protože jim podporu vyslovili stejní senátoři či poslanci.  Podle Wagnerové to „vyplývá“ z Ústavy. Pokud by to tak bylo, neměli by se překontrolovat všechny petiční archy kandidátů, kteří se spolehli na podporu občanů, aby v nich náhodou nebyli stejní podporovatelé? Nebo „obyčejný volič“ může podpořit více kandidátů, zatímco senátor či poslanec jenom jednoho?

Hnutí STAN svou ústavní stížností definitivně vykročilo po cestě kverulace a odmítání ústavního pořádku České republiky. Pikantní na tom je snad jedině to, že STAN současně straší tím, že nás změna ústavního pořádku čeká s nástupem vlády Andreje Babiše. A ještě jedna skutečnost z toho plyne, a to docela nepříjemná zejména pro ODS. Tak zvaný Demokratický blok se tím zcela diskvalifikoval jako partner pro vážná jednání. I když byl utvořen „pouze“ pro volbu orgánů poslanecké sněmovny, pachuť po tomto účelovém paktu  zůstane ještě dlouho.