Česká společnost je rozjitřena " norskou kauzou". Skoro každý rozumí problematice sociálně-právní ochrany dětí, jak v Norsku tak v České republice. Největší zločinci jsou podle všeho pěstouni....
Děti v krizi jsou ty, které potřebují okamžitou pomoc, ať už jsou odebrané, nebo častěji OPUŠTĚNÉ .
V našem zákoně (který platí od roku 2013) se upřednostňuje náhradní rodinná péče před ústavní pro děti do tří let věku.
Velmi často se však objevuje názor - blogerů, diskutujících, novinářů, a bohužel i politiků, že pokud je pěstounská péče brána jako profese, je to špatně. A to je ještě mírnější varianta, někteří rovnou tvrdí, že hrozí odebírat dětí, aby si pěstouni mohli vydělávat...
A já se ptám, jak to, že jsou děti v krizi už teď, když ještě pěstounství není byznys (zatím se před tím jen varuje) ?
Jak je možné, že nevadí, že jsou děti v ústavech a v Klokáncích, kde je potřeba zaměstnávat daleko více lidí ?
(Aha - zaměstnanci ústavů a tety v Klokánku to dělají sice za PENÍZE, ale "určitě" rádi. )
Není tedy negativní mediální situace způsobena zákulisními tlaky ze stran ústavů? Kolik lidí by přišlo o práci ? Stačí, jak se neustále mluví o propuštění tet z Klokánků a o tom, kolik peněz se musí vyplatit na odstupném.
Vidíte, když nebudou děti a pěstouni nebudou potřeba, tak se ušetří - pěstouni nejsou zaměstnanci, nemají nárok na odstupné.
Když budu diskutovat s kýmkoli já (nebo jiný pěstoun), dostane se mi ujištění, že já to určitě pro peníze nedělám a že si mě váží za to, co dělám. Zajímalo by mne, kde se bere ta jistota, když mě ten člověk nezná ani mne nikdy neviděl. Nevěří se prošetřování v rámci přípravy na pěstounskou péči, psychologickým testům, ale věří se vlastnímu dojmu z fotky, či dvou vět ?
Myslím, že většina kritiků žádného pěstouna nezná, také většina říká, že upozorňuje na nebezpečí zneužití. Samozřejmě, vše se dá zneužít, ale to přece neznamená, že je špatný koncept profesionální pěstounské péče. Je to stejně absurdní, jako by byl návrh zrušit zdravotní sestry, protože i u nás se objevují zločinci v této profesi (např. "heparinový vrah").
Úplně scestný je v našem proústavním státě názor, že je dobře, když budou děti v ústavu, protože za prvé je to více ohlídané a za druhé rodiče můžou děti navštěvovat. To je určitě výhodné pro rodiče, ale co ty DĚTI? (Mimochodem pěstouni jsou povinni udržovat kontakt s biologickou rodinou, pokud o to má rodina zájem!)
Měli jsme v péči miminko, které bylo již několikáté v řadě, všichni jeho sourozenci jsou v ústavní péči - ROZDĚLENÍ (nejsou spolu) a jejich matka chtěla, aby i toto miminko bylo v ústavu, protože se tam má dobře a ona ho může navštívit !
A co to MIMINKO ? To nemá právo na víc než být jen nakrmeno, přebaleno, vyšetřeno lékaři a sem tam navštíveno matkou. Nemá snad právo na láskyplnou jedinečnou péči několika lidí, kteří reagují na jeho potřeby? Nemá mít možnost , aby mu někdo držel ručičky ve vodě při koupání, aby se nelekalo? Aby ho někdo pochoval, když to potřebuje? Aby mu někdo povídal a ukazoval svět ( i ten venkovní )?
Opravdu je tak těžké pochopit, že ta malá stvoření potřebují láskyplnou péči v rodině a ne odbornou v ústavu?
Závidím Slovákům jejich citlivé obyvatele i politiky: u nich profesionální pěstounská péče funguje už deset let, novelizovaný zákon dokonce platí pro děti do 7 let (v Polsko do 9 let). A u nás se bohužel znovu řeší i ty nejmenší děti, do tří let....
