Žalobkyně navrhla tyranům téměř 40 let vězení. Bohužel ne každému, ale údaj sčítá veškeré tresty, které padly a které si rozebrali dospělí pachatelé. Kolik let zpackaného života mají za sebou kluci Kubík s Ondrou a kolik let divného života před sebou, to jako by nikoho nezajímalo.
Kolik by asi vysoudili milionů, kdyby se na jejich příběh pohlédlo přes prizma v třebíčské porodnici vyměněných dětí? Hloupá otázka. Za vyměněné děti totiž kopu jejich rodiče, osedlaní právníky, slintajícími po tučném honoráři, tím tučnějším, čím větší balík pro chudinky děti vyrazí z nemocnice a ze zřizovatele nemocnice. Za Ondru a Kubíka nekope nikdo.
Ale čistě hypoteticky, kdyby se opravdu došlo k meritu věci a k zvrácenému mozku, který s použitím silných pák a balíků peněz dokázal zařídit superbydlení maminky-mučitelky, turistiku mazané Barbory, ochotnou pomoc, kam se jen podíváš, také by možná bylo z koho velké prachy jako odškodnění vyrazit. Nicméně k meritu věci, k jádru pudla, k hlavě, která tohle vše dokázala daleko za hranicemi naší fantazie vymyslet, se nedošlo.
Baruška je prezentována jako ubohá oběť, která málem nemá ani svůj pas a identitu, akorát dojela na svou důvěřivost a lásku k tatínkovi. Tatínek jako by neexistoval, tak budeme dělat, že neexistuje. Proč? Proč ho nevyhrabat i třeba z posledního kouta světa? A proč hledat v široširém světě? Přece pod svícnem bývá největší tma, tak by nebylo nijak divné, kdyby poklidně vegetoval o pár ulic dále. Za peníze si pořídí, co chce, i novou identitu, když mu dáme dost času. Tak mu ho dáme, ne? Copak nejsme tolerantní společnost?
A co kluci Ondra a Kubík? Co jejich identita? Dostanou nějakou novou, když tahle stará se nevyvedla? Předpokládám a dovolím si hádat, že dostanou kulové s přehazovačkou, respektive péči děcáku a když moc tak péči táty. Nikdy nepochopí, proč se tohle muselo stát, proč právě jim, co to mělo znamenat, respektive komu to mělo posloužit. Ztratili mámu, tety, babičku. Už to samo o sobě je katastrofou, ale způsob, jakým je ztratili, to je něco tak psychicky zatěžujícího, že s tím se nelze vyrovnat nikdy.
Nejhorší je tolerance naší společnosti k lidským zrůdám, které stejně lehce, jako pes mávne ocasem, převrátí, nebo i zničí život jedincům i jejich rodinám, a dostanou jako trest pobyt pár let za mřížemi bez starostí o to, za co budou zítra nakupovat proviant a tisíc hloupostí do domácnosti.
Za dobré chování se dostanou ven i dříve a vrátí se zpět do normálního života, mnohdy s pěkným balíkem peněz, který jim třeba přinesla zrovna ta nešikovnost, kvůli které si trest odkroutili. Jejich oběti se mnohdy do normálního života nemohou vrátit už nikdy, ač by si to tak moc přály, ač se provinily jen tím, že ve špatnou dobu byly na špatném místě, někomu zkřížily cestu, někdo si je vyhlédl, někomu posloužily k vybití si svých nelidských vlastností nebo k majetkovému zisku.
Jaké prapodivné věci měli posloužit Kubík s Ondrou, to jsme vlastně nepochopili, protože organizátorovi celého zvráceného příběhu bylo právním systémem a státním aparátem dovoleno zůstat ukryt za rouškou tajemství. Proč mu to bylo dovoleno? Opravdu není vůle vyčmuchat strůjce? Není? To bych ještě chtěla vědět, proč není zájem. Já si totiž nemyslím, že ti chycení „dobráci“, co vše dělali jen jako pomoc a ventilovali si tím touhu být nápomocen, to spískali bez patřičného vedení.
Nadaná a mazaná Barbora, jakkoliv je inteligentní, umí se vcítit do toho, čím v daném okamžiku může své okolí zaujmout, bravurně střídá role, slovník, gestikulaci, ta podle mne na balíku peněz, které organizátor potřeboval a potřebuje k zajištění akce, nesedí.
Pro mne je tato kauza otevřená, nedořešená, neobjasněná, nevysvětlená, obsazení a role jsme ještě dost dobře a nezpochybnitelně nepochopili, a proto se ještě tresty rozdávat neměly, nota bene dokonce odpouštět. I když, bohužel, Kubík s Ondrou už vyfasovali své nezasloužené tresty, bez nároku na zmírnění či odpuštění, jakož i bez nároku na odškodnění za utrpěné bezpráví.
Proč si myslím, že kauza Kuřim stále běží, když další všímavý soused s popletenou chůvičkou, která by omylem zachytila dění v sousedství, se nenašel? Vyšetřování přece nedohnalo k soudu organizátora a hlavu části zrůdného příběhu, které říkáme Kuřimská kauza. Dokonce ani nepřineslo vysvětlení na mračna otázek, stahujících se kolem kuřimského domu, včetně té, proč byla dána možnost někomu dům v tichosti vyklidit a odklidit tak další materiál, který by napověděl více.
A navíc cenná, zasvěcená, vychovaná a zhostit se všech rolí schopná Barbora už je na svobodě, zatímco zmanipulovaná, o děti a smysl života připravená a společensky znemožněná Klára zůstává za mřížemi, na té nikomu nezáleží. Za celou kauzou se táhne odér sektářství či organizovaného zločinu, zneužívajícího lidi, nebo mix obojího.
Ondrovi a Kubíkovi by člověk nejraději popřál štěstí, zdraví a pohodu do dalšího života. Ale Klára, ta aby se bála pohrdání, jen málokdo ji polituje. Jak by tihle do cizích plánů zavlečení lidé dopadli, kdyby jejich soused zůstal netečný k tomu, co viděl na chůvičce, nebo kdyby chůvičku zapnul v jinou dobu, nebo se bál oznámit, co na chůvičce viděl? Jak dopadli nebo dopadnou jiní kluci a jejich maminka, když není vůle, nebo snad je strach pátrat po příčinách?
