Úspěšné ženy panu Okamurovi vůbec nevadí

Pan Okamura je velkorysý muž, řekla jsem si, když jsem v jeho článku narazila na myšlenku, že úspěšné ženy mu vůbec nevadí. Mně zase nevadí úspěšní muži. Taky vůbec, ani trošičku. Ve své blízkosti je snáším výborně. Úspěšné a prachaté upřednostňuji před nemajetnými nemehly. Myslím muže, do žen je mně kulové, ty ráda přenechám panu Okamurovi.

Trošku jsem ale přece jenom zbystřila, když jsem si v článku pana Okamury přečetla, že se potvrdilo, že muži jsou kreativnější a dynamičtější než ženy. Nevím, jestli si toho pan Okamura všiml, ale já jsem učinila poznání, že muži ve své blízkosti naprosto nesnesou ženy, které by byly kreativnější a dynamičtější než oni sami.

Jde ale ještě o rodinný vztah. Pokud ta kreativnější a dynamičtější bytost je jejich dcera, pak to je výborné a mělo by se to oslavit. Pokud je to nepříbuzná kolegyně, pak to je kách a mělo by se to zarazit.

Ale aby se neřeklo, že muži ženám nepřejí, zavedly se kvóty, podle některých přímo kvokvokvokvóty – už z tohoto výrazu je zřejmé, jak se to s těmi kvótami myslí. Pro natvrdlejší upřesním, že se to myslí neupřímně, alibisticky nakonec i posměšně. Je to vlastně v jiném provedení vzkaz: Vždyť máte kvóty, slepice, a dokonce ani neumíte ze svého středu dodat nějakou kolegyni, která by do vedení mohla být instalována alespoň do počtu. Tak co ještě po nás, úspěšných mužích ve vedoucích pozicích, vlastně chcete?

V článku pana Okamury mě vysloveně pobavil odstaveček, který celý ocituji:

„Lidská inteligence se výrazně liší, a to jak mezi rasami, tak i mezi muži a ženami. Ženy mají ve většině průměrné IQ - je mezi nimi méně geniálních či naopak totálně hloupých než mezi muži. Ti mají naopak mezi sebou více talentovaných stejně jako je mezi nimi větší množství velmi hloupých a méně těch průměrných. To je prostě statistika, která se pak odráží i ve společnosti - větší procento nadprůměrně schopných mužů se holt odráží v reálném životě.“

Mohu za sebe upřímně prohlásit, že mám za sebou i nějaké zkoušky z psychologie, ale věřím, že takhle se prezentovat na jakékoliv z nich, vyletěla bych, že bych nestihla sbírat index a počítat schody. Mám i zkoušky z teorie stochastických procesů a ze statistiky, a tak vím, co to je normální, také Gaussovo rozdělení, a vím, že platí stejně pro muže jak pro ženy, a to i co se průměrnosti IQ týče.

To, co se rádo zamlčuje, ale je to praxí ověřená skutečnost, že i vysoce inteligentní člověk, je-li společností zadupán do země, nebo i do gulagu, neprorazí a svět se o něm nikdy nemusí dozvědět. Dám příklad, nebude to žena, ale je to opravdu názorný a doložitelný příklad, jak smést inteligentního a talentovaného člověka z očí a uší veřejnosti.

Mám na mysli (jako jednoho z mnoha takto postižených) otce sovětského kosmického programu a konstruktéra sovětských vesmírných lodí. Kdo zná jeho jméno? Byl odsunut do gulagu a pak do domácího vězení, kde jen pod dozorem a v podstatě za vlídné slovo a snad i upřímné poděkování mohl tvořit.

Mezi ženami je také hodně inteligentních, talentovaných a naprosto výjimečných bytostí. Podle Gaussova rozložení stejně jako mezi muži, tedy procentuálně k celkovému počtu. Pokud by žen bylo jen 5% a 95 % mužů, pak jsme na svých, ale je to v podstatě půl na půl, a tak je situace taková, že mezi těmito ženami, o kterých veřejnost nesmí vědět, je mnoho lidského potenciálu, který by byl užitečný pro lidstvo jako celek.

Leč zatím nebude, neboť lidstvo si tak nepřeje, respektive nepřeje si tak ta část lidstva, která rozhoduje o tom, koho z gulagu či domácího vězení vypustí na svobodu a komu ještě přidá kouli na druhou nohu.

Jestli někdo nevěří mým čachrům s Gaussovým rozdělením, nechť zapátrá na školách, jak si tam vedli studentky kontra studenti, a pak ať přemýšlí, co se stalo, že po opuštění půdy, kde nešlo o peníze, a vrhnutí se do světa, kde jde o peníze přede vším, ty ženské tak masově zblbly a staly se šedým průměrem podle pana Okamury, z něhož nelze vybrat lépe, než slečnu na vaření a servírování kafíčka.

Na obranu některých mužů ale upřímně prohlašuji, že vím, že některé potvory v sukních si umějí toho svého tajtrdlíčka doma pěkně osedlat, vytřepat z něj zlaťáčky, nalajnovat mu harmonogram dne a vytěžit jej do poslední kapky potu nebo dolárku či korunky na kontě. A když už koník netáhne, dostane naposledy bičem po hřbetě a může se jít pást.

Gaussovo rozdělení hovoří o tom, že tak jako se vyskytují potvory v sukních, stejně tak se vyskytují tyrani, co umí čurat vestoje. Proč ale tedy ženy nejsou tak úspěšné jako muži? Věděla bych, co by mohlo také být toho příčinou. Tipuji, že příčinou je rivalita, převyšující kolektivní soudružnost. Mám dojem, že u mužů převažuje kolektivní soudržnost nad rivalitou. U žen, když teče do bot, je to boj kdo s koho. U mužů, když teče do bot, je to boj, s kým se spojím, abych se neutopil.

Co se týká politiky konkrétně, pak si vzpomínám na slova jedné známé poté, co jí kolegyně pomohly vyškrábat se do politické funkce a na oplátku chtěly, aby nyní ona některou z nich vytáhla za sebou. Vzkázala jim: „Pche, to raději budu spolupracovat s chlapama než s babama.“ Slyšeli jste někdy něco podobného z úst muže politika?

Nu a to je důvod, proč panu Okamurovi úspěšné ženy na jeho cestě českou vysokou politikou, kam se evidentně chystá, nejen že nebudou vadit, ale ani je nebude příliš často potkávat.