Přečetla jsem si článek o obhajobě mladíka, který nedbal bezpečnosti silničního provozu a svojí nedbalostí a pocitem vlastní výjimečnosti, jíž musí okolní svět jít z cesty, zabil dvaapadesátiletou chodkyni na místě, kde auto nikdo nečekal, na tramvajovém pásu. Podrobnosti viz. http://www.novinky.cz/krimi/251914-smrtici-jizdu-po-tramvajovem-pasu-omlouva-pachatel-zavadou-na-aute.html?ref=boxE
Řidič zleva objížděl tramvaj, takže zjevením se rychlostí 70km/n na tramvajovém pásu překvapil chodkyni, když přešla před nosem tramvaje a na pás vstoupila poté, co se ubezpečila, že zprava nepřijíždí tramvaj. Auto z protisměru nečekala a nestihla zareagovat. Doplatila na to životem.
Mladík místo nehody projel bez zaváhání, ani se neohlédl, o zastavení, ne to ještě pomoci sražené chodkyni, nemůže být řeči. Aroganci jeho chování podtrhly obhajoby, pronesené jím a jeho advokátem.
„Motor mi náhle šel do otáček a nešlo zastavit. Zatáhl jsem za ruční brzdu, to auto vychýlilo doleva na koleje, pořád jelo rychleji, když mi vběhla do cesty nějaká paní. Zastavit se mi podařilo až za chvíli a pak jsem omdlel.“ Citace slov pachatele nehody Ondřeje Březiny.
Co na to říct? Obhajoba nemá chybu, dokonce ani tu čišící aroganci nelze trestat. Co se stane, pokud znalci prokážou, že auto bylo technicky v pořádku, a hlavně, pokud se nedají uplatit a za tento názor se postaví? Obžalovaný lhát a vysmívat se oběti i pozůstalým smí, je to málem jeho povinnost, neboť každý je strůjcem svého štěstí a ochránce vlastní kůže.
Události po nehodě probíhaly tak, že Ondřej Březina bez technických i dovednostních problémů auto zaparkoval o několik ulici dál a aniž cestou omdlel, utíkal bez zakolísání či zabloudění a ztráty směru nebo orientace za svým otcem. Ten ho pak přivedl zpátky na místo nehody. Synáček tedy utíkal nikoli pod máminy sukně, ale k tatínkovi, aby ho uchránil plácnutí napřaženou vařečkou. A tatínek sehnal advokáta.
Státní zástupce komentoval nezpůsobilost vozu k silničnímu provozu, ignoranci povolené rychlosti a její překročení řidičem, nevhodný způsob předjíždění tramvaje, opuštění místa nehody bez poskytnutí pomoci či vyčkání příjezdu PČR a dodal, že pachatel před půl rokem již způsobil nehodu také najetím na tramvajové koleje.
Na tomto místě by bylo vhodné zamyslet se, zda trest, který tehdy pachatel dostal nebo nedostal, působil výchovně a zda byl tedy odpovídající a splnil své poslání. Jestliže zamyšlení uzavřeme závěrem, že trest pachatele nevychoval, pak se ptejme proč. Zda je jádro pudla v trestu nebo v pachateli, a podle toho upravme tresty, nebo jinak vychovávejme konkrétní pachatele.
Pachatelův obhájce hájí Ondřeje Březinu mladickou nerozvážností, na kterou tedy zřejmě ani půl roku stará zkušenost nezapůsobila. Pachatelův čin, při kterém zemřela chodkyně, považuje za nějakou frajeřinu. Že by tedy ten půl roku starý trest stál za starou bačkoru, když frajerovi nesrazil hřebínek, respektive nepoučil a nevychoval ho? Březinův obhájce vyslovil domněnku, že poslat pachatele do kriminálu, by pro něj znamenal špatný začátek do života.
Březinův obhájce asi neví, kde začíná život a co je špatný start. Špatný start do života je nepoučit se z mladické nerozvážnosti a opakovaně natérovat v sedmdesátce zleva kolem tramvaje na tramvajový pás, nota bene ve chvíli, kdy ze stojící tramvaje vystupují cestující a trousí se všemi směry. O to horší start to je, podaří-li se mladíkovi někoho svojí jízdou ohrozit, či dokonce zabít. Pokud takto nastartovaný mladík od místa nehody ujede, aniž by se zajímal o zdravotní stav sražené chodkyně, volal záchranku, hlásil nehodu policii a plnil další povinnosti řidiče a občana, účastnícího se na dopravní nehodě, pak začal svůj život ve společnosti opravdu špatně už v tomto okamžiku.
Měl by sklonit hlavu a přijmout trest a neschovávat se za nějaké bláboly o svých špatných začátcích v kriminále, když zapříčinil špatný konec jedné chodkyně a špatné pokračování života i možná i špatné začátky jejích příbuzných.
Nejde jen o zabezpečení šťastného života frajerovi, ale o zabezpečení bezpečnosti silničního provozu a potrestání pohrdání společností a nějakou chodkyní, která z pohledu frajera vběhla pod jeho auto. Vždyť on, soudě podle jeho komentáře události, nepochopil, kdo má vinu na nehodě, ani to, že ta paní mu pod kola nevběhla, ale naopak on vjel nepřiměřenou rychlostí tam, kde neměl co dělat.
Kriminál bude šancí pro Ondřeje Březinu pochopit, že ne společnost bude jemu uskakovat z cesty, ale naopak on se bude ucházet o své místo ve společnosti a k ostatním se bude chovat tak, jako by i oni tak jako on měli právo na kvalitní život, i když se jejich cesty zkříží.
