Na české politické scéně se panu premiéru Nečasovi opět podařilo vyvolat úsměvy pobavené, sarkastické, ďábelské úšklebky i mávnutí rukou. Na středeční tiskové konferenci po jednání vlády k možné nominaci pana Okamury do prezidentských voleb poznamenal, že od samého počátku bylo jasné, že se takové figurky objeví.
Podle takové neuvážené věty by se dalo usuzovat, že pan premiér ztrácí sebestřednou jistotu, že na něj a jeho kliku nikdo nemá, že vše půjde jako obvykle podle plánu a že figurky, když už jsme u toho termínu, na šachovnici bude stavět pan Nečas a jeho spoluhráči na české politické scéně.
Pan Nečas se ve svých nejistotách neutápí či nekolísá sám. Pomáhá mu, a zdá se, že upřímně, šéf senátorů ČSSD Petr Vícha. Ten totiž pana Nečase vyprovokoval poznámkou, že přijetí přímé volby prezidenta v Senátu mohou zkomplikovat právě kandidáti jako Okamura. To je ale zajímavá informace, že Senát uvede do stavu bystré pozornosti zmínka o kandidátovi, za kterým nestojí žádná významná politická strana.
Kdyby si současná vládní koalice poctivě zaplatila průzkum veřejného mínění tak, jako to praktikoval pan Paroubek, mohl být pan Nečas i pan Vícha v pohodě a nemuseli svým vyjádřením odkrýt svoji slabost, potažmo slabost svých politických pák. Takhle jim průzkum veřejného mínění spustil budíček.
Pan Nečas by jistě rád budík zaklapl a chrupkal spokojeně na politických vavřínech dále. Jenže pan Okamura spustil opakování buzení hláškou: "Pakliže lidé dávají v anketách nebo průzkumech veřejného mínění větší podporu 'figurkám' než současným politikům, je to především alarmující zprávou pro stávající politickou reprezentaci."
To ale bude možná chyba burcovat pozornost těch, co rozhodují o tom, jestli volba prezidenta bude přímá, nebo ne, když hrozí volba jiného prezidenta, než oni mají uvedeno ve scénáři. Když nepřítel spí, je méně nebezpečný, než když je ve střehu a číhá.
V čem se ale pan Okamura mýlí určitě, to je jeho závěr o tom, koho pan Nečas svým výše citovaným politicky poněkud nešikovným prohlášením poškozuje. Pan Okamura se domnívá, že jeho. Dnes ale už občané dobře vědí, jakou kvalitu mají očekávat od prohlášení, která vyjdou z úst českých ministrů i premiéra, a tak zřejmě Nečasovo prohlášení zapůsobilo opačně, než autor původně zamýšlel.
Pan Nečas tímto prohlášením spíše poškozuje pověst sebe jakožto rozvážného politika, který ví, co dělá, ví, co říká, a umí řídit své kolegy a stát. I kdyby náhodou takovou pověst neměl, a tedy pan Nečas by byl jen nastrčenou figurkou v režii své politické strany, pak svým prohlášením poškodil zase jen sám sebe. Navíc jakožto vedlejší produkt vypuštěné Nečasovy modrosti se ozvala média, aby o panu Okamurovi ve spojitosti s kandidaturou na Hrad ještě intenzivněji psala. Není lepší reklamy než být popliván vzteklým sokem, respektive jeho týmem. Vzteklým, neboť cítícím, že pádných argumentů se nedostává a plytká slova nic nezmohou.
Nakonec, ať pan Okamura chtěl nebo ne, kvůli panu Nečasovi a aby neztratil tvář, asi bude muset svoji nominaci na prezidenta ČR vzít velmi vážně. Vždyť tím žije i pan Nečas a sázkové kanceláře na pana Okamuru vypsaly zajímavý kurz. I bookmakeři vědí, že ten, kdo se současné vládní garnituře nelíbí, může mít o to více šancí v přímé volbě prezidenta. A přímá volba prezidenta má o to více šancí, oč méně jsou schopny koaliční strany shodnout se na jedné osobě pro výkon prezidentského úřadu. Kdo by se za takové situace divil, že pan Nečas trošku znervózněl a ztrácí diplomatickou jistotu i řeč.
A co omyl pana Okamury? Nic. Soupeř si holt vstřelil vlastní branku. Kvůli tomu se z hřiště neodchází. Je třeba dát soupeři více takových šancí.
Foto v perexu pochází z archívu pana Okamury, je vystaveno na několika serverech, kvůli prostoru jsem foto ořízla.
