O kriminalitě Romů podle advokátky Romů Kláry Samkové

Přečetla jsem si tvrzení advokátky Samkové o tom, že Romové nemají kriminalitu vrozenou. Moje polemika s názory paní Samkové vychází z toho, co jsem se dočetla na http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Proc-Romove-pachaji-zlo-Advokatka-Samkova-velmi-otevrene-219682

Vzhledem k tomu, že kdykoliv jsem šla kolem postávajících, či posedávajících a zevlujících Romů, vždy mi buď alespoň cvičně a pro prověření mé bdělosti sáhli na kabelku a nic se nestalo, nebo alespoň utrhli z kabelky ozdobu, když jsem vystupovala z tramvaje, a tudíž jsem se nemohla nijak cukat, nebo se snažili mi kabelku otevřít, nebo pořvávali a šli na mě přímo i s dotazem, co mám, dovolím si o výroku paní advokátky lehce zapochybovat.

Možná drobná korektura, že ne všichni Romové mají kriminalitu vrozenou, by byla lepší, pravdivější, taktičtější a vyzněla by nikoli tak bojovně na adresu Romy postižené, zatížené, obohacené – i to lze specifikovat v různém tónu, majoritní společnosti. Všichni známe takové Romy, co jsou poctivci, že kolikrát i bílá majorita by před nimi mohla rudnout studem. Přesto známe z historie rady o hlídání slepic ve vsi, navštívené Cikány, nyní Romy.

I když tedy Romové se chovají, jako by kriminalita byla jejich životním cílem i posláním, majorita, při té příležitosti, kdy bojuje s kriminalitou svých bílých límečků i drobných grázlů, by měla Romy vést k tomu, že jejich životním cílem a posláním nemá být kriminalita, případně parazitní život na úkor někoho ze společnosti, ale soužití se společností pro společný úspěch i užitek.

Otázkou je, jak by je měla k této pro Romy někdy převratné myšlence vést a jak by měla Romy naučit se chovat takto, když pro některé z nich je to naprosto nepochopitelný vzorec chování. Dokonce někdy tak příliš nepochopitelný, že se za něj majoritě vysmívají a jí pohrdají.

Kdyby tedy kriminalita nebyla v romské krvi zabudovaná tak silně, jako to popírá advokátka Samková, už dávno by poměr Romů k neromské části obyvatel byl za branami věznic i mimo věznice přibližně stejný, čili lišící se v promile, nikoli řádově, a to ve prospěch přesily Romů za mřížemi.

Advokátka Romů má samozřejmě právo na tvrzení všeho ve prospěch Romů, ale bylo by uváženější publikovat jen to, co se nerozchází s pravdou, nota bene, co už na první pohled není v rozporu s denní zkušeností majority ze soužití s Romy.

Paní advokátka ovšem nešetří úsudky silného kalibru. Ve své knize tvrdí, že postavení Romů je podle ní ohraničeno permanentními úzkostmi zásadního ohrožení, na základě kterého vzniká posttraumatický syndrom ne nepodobný tomu, který třeba vzniká při válečných konfliktech.

Nevím, jestli si paní Samková ověřila, jak to bylo s Romy v Kanadě, s těmi, co dostali azyl, a jak se chovali, a s těmi, co nedostali azyl, a jak se chovali. Zřejmě paní Samková ani nezná tu část Ústavy ČR, kterou se zaručuje rovný přístup ke vzdělání na ZŠ i SŠ zadarmo všem, co se tam dostaví a vytrvají v docházce – to jen upřesňuji svými slovy., takhle to Ústava ČR samozřejmě nespecifikuje.

Jestli tedy Kanada nebo ČR je válečnou zónou, pak samozřejmě i pokřikující Romové na tahu noční ulicí či parkem mohou být andělé, pějící na kůru Bohu libé melodie.