Nečasova hlava v písku dokonale zarytá

Po volebním výsledku na Slovensku se v ČR pan Nečas odkopává jako pštros. Tedy, ne že by měl tak silné nohy a uměl tak běhat, ale spíše má zarytou hlavu v písku a zarývá ji čím dále tím hlouběji, aby neviděl a neslyšel. Kromě toho opět dokládá svoji pověstnou neupřímnost.

Na příklad Nečasova věta: "Rád bych Robertu Ficovi k výsledku poblahopřál.“ Proti běžnému blahopřání: „Blahopřeji k …“ je vzor neupřímnosti. Zbývá jen doplnit slůvko „ale“:

„Rád bych poblahopřál, ale …“

Pan Nečas pokračoval i bez slůvka „ale“, ale jako by se stalo:

„Věřím, že česká a slovenská vláda budou spolu nadále spolupracovat, jako doposud."

Z Nečasovy věty ale čiší všemi směry obava z toho, že čeští ódeesáci budou mít na Slovensku poněkud přibouchnuty diplomatické dveře, tedy možná spíše nebude probíhat spolupráce kolem některých politicko-ekonomických cílů podle starého scénáře. Diplomatický majestát pana Nečase se kroutí obavami, že musí otevřeně v médiích doufat?

Poznámka pana Nečase: "Vždy to bylo spíše tak, že pokud v jedné zemi vládla pravice, v té druhé to byla levice," za něj a jeho povahu jak diplomatickou, tak člověčí, opravdu vyslovila vše. Pan Nečas se vší silou drží koryta a myšlenky, že sice na Slovensku to bouchlo, ale v ČR to má pravice – no, pravice je nevhodné slovo, tedy že to má ODS pod kontrolou.

Pan Nečas evidentně nezapracoval do svých proslovů ani činů myšlenku, že ODS nevládne pravicově, neboť pravicová politika by nutně musela vynést do výše český průmysl a zemědělství, nikoli je srazit do kolen a nechat zemi ohlodávat zahraničními průmyslníky a zemědělci. Pravicová vláda by také dokázala držet zaměstnanost, a to vytvářet a držet pracovní pozice i pro občany pokročilého věku.

Jediná věta, kterou pan Nečas udeřil hřebíček po hlavičce, je prohlášení o tom, že slovenské volby mohou být pro Česko velkou lekcí. Správně poznamenal pro Česko, neboť i vládou opomíjení a pohrdaní nezaměstnaní, důchodci a maminy s batolaty u nohou vidí, že obout cukle a dostavit se do nejbližší ZŠ k volebním urnám může přinést výsledek v podobě odstavení od koryt stávající politickou garnituru.

Výsledek voleb ale může paradoxně znamenat jen výměnu pašíků u koryt. Velká politická témata jsou nastartována a pojištěna smlouvami tak, aby z nich nebylo úniku. Velké státní zakázky jsou jištěny smlouvami o odstupném, budou-li zakázky zhatěny. Modus státních arbitráží je zaužíván zejména pak s prohrami zemí bývalého socialistického bloku. Korupční kauzy se komplikují, finanční toky z nich končí nedohledatelné a čas promlčení se blíží.

Nakonec možná prožíváme totalitu, jinou než tu za komunistů – totalitu vlády ekonomicko-politických klik, které stále točí svou, ať již vyhraje ten nebo ten s takovým nebo oním volebním programem. Otázka totiž zní nikoli, jaký je program vítězné strany, ale co z něj tato strana po volbách dodrží, a zda se vše nevrátí do stejných kolejí, čili zda nebude pokračovat to, co udržovaly v chodu vlády předešlé. Ty vlády, co pracovaly pro ekonomicko-politické kliky, které jsou stále u moci.

Pak samozřejmě chápu smutek pana Nečase. Napadlo ho, že se snad může stát i to, že jednou se kola dějin se točit bez něj. Sice si bude ekonomicko-politická klika i nadále dělit zisky a škubat, kde se co dá, ale on bude nahrazen jiným u plného koryta. Bude odsunut za trest, že špatně vedl stádo do ohrady. Hrozná představa. Nedivím se tedy, že ministru Nečasovi se tak šprajclo mezi zuby to upřímné blahopřání kolegovi Ficovi k volebnímu vítězství.

V ČR ale ještě není čas na paniku. Pan Nečas může hlavu z písku vytáhnout a začít konat ve svůj prospěch. Stačí si rozjet svůj business a nastavit finanční toky z eráru na svá konta v daňových rájích. Pak když ty volby nedopadnou, tak holt se přežije v businessu z kauz, které se nerozkryjí, nedořeší, zametou a promlčí. Standa už to zná.

Pan Nečas ale zatím nevidí, neslyší, neboť jinak by nemohl tak bohorovně chválit svůj kabinet a trvat na jeho neměnnosti. Za vrchol nečasovské politiky považuji jeho prohlášení: "Pokud jde o soudní kauzu Věcí veřejných v posledních dnech, tak tam nezaznělo nic, co by za poslední rok a půl neproběhlo médií. Lidé, kterých se to týká, již ve vládě na můj popud nejsou.“

Voliči už dávno pochopili, a bylo by s podivem, kdyby pan Nečas nepochopil, že ve vysoké politice se bijí zájmové skupiny mezi sebou, přičemž jádrem sporu není společný cíl blaho lidu, ale rozdílný cíl, totiž prospěch ekonomicko-politické kliky, pravda, té vlastní.

Politici Věcí veřejných vstoupili do boje, jenže parkety už byly obsazeny, a tak se čekalo, kdo na ně vytasí nějakou nahrávku skryté kamery a tajného odposlechu, aby je vyřadil z vysoké hry o vysoké zisky. Trochu se vše zkomplikovalo zdržením, nutným k prověření, kdo je na čí straně. No, už to víme, tak Bártova klika letí oknem na politický hnůj. Přednostně. Snad dojde i na další.

Jestli snad kdokoliv ze současných českých politiků chce vyprávět pohádku o tom, jak mu jde o budoucnost všech, nejen jeho vlastní, o spokojenost voličů s jeho politikou, a jak díky této spokojenosti očekává, že i po volbách zůstane na svém místě, tak tohle snad ani nebude pohádka, ale docela obyčejná drzost vůči voličům. Ta by neměla zůstat nepotrestána. A právě to přání, aby zlo, lumpárny a pohrdání lidmi nezůstalo nepotrestáno, to jsou ty pohádky, na které politika nic nedá. A také politika není o tom, že pravda a láska vítězí.

Obrázek perex: zdroj: Mediafax.cz