Moje novoroční předsevzetí jako obvykle nepadla žádná

Rok co rok poslouchám, jak si lidé s ohněm v srdci, písní na rtech a bradou předsazenou v předkusu jako politik na cestě vzhůru dávají různá novoroční předsevzetí a někteří z nich později s pokleslými rameny, pohledem stočeným stranou a hlavou s bradou na hrudi jako politik padající do nižších pater sociální struktury bilancují, vykrucují se, a zdůvodňují, proč to tento rok zase nevyšlo.

Já si vždy při večerním mytí zubů prvního dne nového roku uvědomím, že jsem zapomněla na novoroční předsevzetí. Hlavní problém je v tom, že jsem zapomněla nějaké předsevzetí vymyslet. Ta obligátní, jako že nebudu kouřit, pít, přejídat se a zhubnu, ta nepadají v úvahu, neboť jsem nekuřák, abstinent, nepřejídám se a můj index BMI je taktak, abych podle tohoto hodnocení nebyla podvyživená a přehublá koza.

Mohla bych si dát předsevzetí, že nebudu jezdit výtahem a namísto toho budu chodit po schodech pěšky. Prý je to zdravé. Takové předsevzetí je ale z ekonomického hlediska hloupost, protože za výtah povinně platím. Předsevzetí, že budu chytřejší, je z rangu sci-fi, protože hlupák nebo autor hloupého nápadu neumí svůj stav, pozici, ani statut hlupáka posoudit.

Tak tedy bych si mohla předsevzít, že budu naopak hloupější, budu věřit české vládě, že to s českými občany myslí dobře a že všichni její reprezentanti chápou slovo reforma, nikoli po svém, ale tak nějak objektivně.

Že budu věřit, že ministr práce a sociálních věcí pracuje na tom, aby trh práce poskytl více lidem lépe placenou práci a že uvede v praxi zákony, které na jedné straně nedovolí kriminalizovat nezaměstnané hozením do jednoho pytle a na druhé straně vybere z pytle programové příživníky a nedovolí, aby tyli z blahovůle štědrého sociálního systému.

Že budu věřit, že současná česká protikorupční vláda zatočí s korupcí, nikoli vytočí si milionové ceny pro výherce v zábavné hře s korupcí, k čemuž dopomůže Bůh, papež, touha po čistém svědomí, nebo alespoň ministr spravedlnosti.

Také bych si mohla předsevzít víru v touhu ministra financí vydobýt všechny uniklé peníze ze státního rozpočtu díky korupci státních úředníků a díky jejich zvláštnímu talentu pro zvláštní typ podnikání se státními penězi, k čemuž mu dopomůže Bůh, papež a touha po osobní cti a osvědčení oprávněnosti důvěry široké veřejnosti v něj vložené.

Pomýšlím i na předsevzetí, že budu věřit i tomu, že ministr dopravy naučí české dálnice nejen se vlnit, ale také tančit a zpívat, k čemuž dálnicím dopomůže srovnání cen v zahraničí za metr tamní běžné dálnice proti ceně za metr české nadstandardně vyboulené dálnice, stále vidím prostor pro zakomponování dalších uměleckých atributů.

Jak si ale mohu dát taková krásná předsevzetí, když ani ministři Vlády ČR svými činy nenapovídají, že by si snad někdy dali předsevzetí, že budou pěstovat a cizelovat svoji touhu po čistém svědomí a po osobní cti a že budou dělat vše proto, aby nezklamali důvěru v ně vložené širokou veřejností, nikoli jen pár spřátelených členů svého klanu?

Volat a podplácet Boha nelze a podplácení církve miliardami zvládají vysocí čeští politici i bez mých předsevzetí. Jenže praxe v historii církve vždy byla taková, že odpustky církvi se mocnými a movitými uplácela tolerance lumpáren mocných a movitých. Chudák leda dostal za uši a byv přichycen při nějaké špatnosti, šel bručet do báně.

Tak si snad už mohu dát jen předsevzetí, že alespoň nebudu příliš sponzorovat lumpárny mocných a movitých a jejich uplácení církve, aby si politici a církev v klidu, míru a poklidném vzájemném soužití hlodali každý svoji kost a hrabali na svém hnojišti.

Pro daňového poplatníka ale platí nikoli kladení si takových předsevzetí. Ten smí jen přestat kouřit, méně debužírovat, více pracovat, hubnout a nehýřit. Tohle jsou předsevzetí, z nichž si smí vybírat. Tak jsem si nakonec žádné předsevzetí nevybrala. Divíte se mi?