Korupce není funkcí výše příjmu, ale výše morálních hodnot

Korupce není funkcí výše příjmu úředníka, ale výše jeho morálních hodnot. Aby se morální hodnoty držely na té správné výši, k tomu má sloužit řada opatření a kontrolních mechanizmů, škála hrozících odpovídajících trestů a postihů za prohřešky a vůle korupci netolerovat.

Podle serveru Parlamentnilisty.cz Policista Lubomír Šimek je toho času pravomocně odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 4 za zneužití pravomoci úřední osoby a vydírání. Před časem si totiž řekl o úplatek 120 tisíc za to, že změní krevní test na drogy z hodnoty pozitivní na negativní. Pan Bublan situace využil k nesmyslnému tvrzení, že hájit se u soudu tímto argumentem je prý samozřejmě liché, nicméně prý aby policista měl vyšší odolnost vůči úplatkům, musí být dobře zaplacen, což teď prostě není“.

Proč si myslím, že pan Bublan jen tak plácá do vody? Jednoduše proto, že znám spousty lidí, co berou podprůměrný plat nebo podporu v nezaměstnanosti, a přece by nevzali ani korunu, co jim nepatří, tedy ani úplatek, ani by nic neukradli. Na druhé straně vysocí politici a další slušně placení lidé z jakékoliv branže dnes a denně dokazují, že ani vysoký příjem je neodradí od braní úplatku. Člověk by řekl, že nejen vysoký příjem, ale ani vysoký trest je neodradí. Bohužel tresty za braní úplatků, navíc spojené s výkonem své funkce a profese, nejsou zřejmě dostatečně vysoké.

Z uvedeného vyplývá, že nikoli výše příjmu rozhoduje o tom, zda někdo je ochoten brát úplatky, či dokonce vynalézá způsoby, jak si proklestit cestu k úplatkům, ale naopak, bez ohledu na výši příjmů rozhoduje výše morálních kvalit člověka o tom, zda úplatek vezme či nikoli.

Protože lidé jsou, jací jsou, je nutné úplatkářství potírat. Samozřejmě nikoliv zvyšováním příjmů těch, co díky své funkci a profesi mají příležitost úplatky brát, či dokonce si o ně rovnou i říci, ale nastavit takové mantinely a kontrolní mechanizmy, které úplatné lidi odhalí a vymete z jejich profesní pozice, díky níž se k úplatkům dostali.

Jako samozřejmé by mělo být to, že je-li někdo z braní úplatku usvědčen, měl by nejen uhradit škodu, ale i velmi vysokou pokutu za tento nemorální a protispolečenská čin a také již nikdy by neměl mít možnost zaujmout profesní pozici tam, kde by mohl úplatek přijmout.

Trest za braní úplatku nemůže vypadat jako poděkování, prémie, vyznamenání či dárkový koš od společnosti s přátelským poplácáním po rameni za obdivných chvalozpěvů, jako to bývá dosud. Zatím se braní úplatků v české společnosti po čertech dobře vyplácí, proto zde úplatkářství kvete.

V ČR jsou příležitosti k braní i vymáhání úplatků a zároveň je slabá vůle tyto prohřešky odhalovat a trestat. Je to snad ve výjimečnosti českého člověka? Nikoli. Lidé jsou v ČR charakterově stejní jako v celém světě, proto mají stejné choutky brát úplatky jako všude jinde.

To, že se ČR umisťuje čím dále tím na přednějších pozicích žebříčků korupce, to není dáno zvlášť vybranou společností, ale právě zvlášť nevybranými mechanizmy pro odhalování, vyšetřování a trestání korupce, přičemž klíčové slovo odhalování bývá skrytě nahrazováno významem maskování a zametání pod koberec za současného chlácholení veřejnosti.

Platí přímá úměra: čím významnější, objemnější a pro některou z vládních stran významnější korupce, tím obětavější zametání, propracovanější maskování a halasnější chlácholení … a tím větší ostuda v zahraničí, odkud kriminalisté a další odborníci naše korupční skandály začínají vyšetřovat. 

Fotot perex: denik.cz