Jakkoliv se to panu Paroubkovi a jeho týmu bude zdát nepravděpodobné, jeho nepotřebuje.
Konečně ustaly i hlasy po věčném požadování vyslovení důvěry či nedůvěry vládě. Tohle totiž ČSSD také ke svému vítězství nepotřebuje, neboť tím se staví do světla neustálých rozkopávačů cizích báboviček.
ČSSD stačí k vítězství vlastně málo. Jen trpělivost, vyčkávání, čas a hlavně všechny tváře současné vládní garnitury. Kdo jiný by měl vyhrát volby, když ne přátelé oranžové šály, nebo soudruzi s rudými třešničkami na klopách.
Nebo jsou občané oslněni politikou obou nových vládních stran, ku příkladu ministra Drábka? Jak se líbí kauzy Michálek, Vondra, Barták, které dokonce i za usilovného vyšetřování kriminalistů ze zahraničí neberou konce? Jak se líbí aktivity politiků ODS a nakonec i podaná ruka pana prezidenta stranické kolegyni lékařce, která stát připravila prokazatelně o 13 milionů korun? Jak se líbí nově medializovaný způsob plnění stranických pokladen prostřednictvím tunelů ze státních zakázek?
Málokomu by se tohle vše líbilo, tedy jen tomu, kdo je zaangažován a na kauzách profituje. Ti, co daněmi a prodlužovaným čekáním na důchod tohle vše musejí podporovat, ti nejásají, ani netleskají, spíše naopak, klejí a hrozí pěstmi.
Současná vláda přežila rok za neustálého politického hašteření ve vlastních řadách, které významně doplnily nepopulární opatření ministrů Drábka a Hegera. Zejména ministr Drábek jasně uvádí v praxi heslo, že vláda je zde ne pro lidi, ale sama pro sebe. V této myšlence jej ale kolegiálně podpořili ostatní ministři, kteří cítíce svůj možný brzký konec ve funkci, rychle se snažili zrealizovat státní zakázky každý ministr sám za sebe bez zbytečných řečí, obhajob i medializace.
Politici VV prokázali, že se naučili manýry zaběhaných politiků, že i oni vědí, jak získat peníze pro stranu, a tím posílit její moc. Díky slabší ostražitosti odchovanci firmy ABL podlehli vlastním zbraním, namířeným, jak jinak, lidmi z vlastních řad. Každý systém se nejlépe rozvrací zevnitř. Vlastně za krátké funkční období ve vládní politice nasbírali plné tři nůše zkušeností.
Politici TOP09 prokázali svoji naprostou nadřazenost nejen nad občany, ale i ostatními kolegy a lehce si s premiérem Nečasem dělají, co chtějí – tedy, co chtějí politici TOP09, nikoli, co chce pan Nečas. Pan Nečas se tváří, jako že ani on sám neví, co chce, čímž vládní politku TOP09 chutě usnadňuje. ODS si tentokrát dosadila velmi slabého muže na premiérské křeslo, ale jak se již v minulosti ukázalo, pan Kalousek tak či tak má na všechny komplikace navrch a udrží se na pozici nejvyšší, i kdyby třeba všichni spolustraníci byli proti němu v opozici, na jednotlivce nehledě.
Díky tomu, že tunelářské kauzy byly věcí celé politické strany a právě ve vysoké politice aktivní strany v době zřízení tunelů jsou aktivní i dnes, je malá šance na vyšetření kauz, to spíše zase skončí promlčeny a ohromné finanční prostředky na kontech většinou neznámých, pokud známých, tak nedosažitelných.
Ekonomická síla plodí politickou sílu. Proto je zde otázka, zda průzkumy veřejného mínění jsou schopny pochytit to, že lidé sice něco míní, leč síla peněz to nakonec změní. Průzkum veřejného mínění opakovaně označuje za vítěze příštích voleb ČSSD.
Viz. http://domaci.eurozpravy.cz/politika/30691-cssd-by-drtive-vyhrala-volby-lidovci-by-nahradili-veckare/
Nakonec i ve volbách opět půjde o souboj ekonomické síly všech zúčastněných stran. Slabé strany budou hrát jen o státní dotace, kdežto silné strany o křesla ve vládě. Skutečně politika současné vládní garnitury byla za historii posledních dvaceti let suverénně nejhorší, a to nemyslím jen opatření proti občanům, ale hlavně škubání se o pozice mezi vysokými politiky, zametání kauz, opakovaně se připomínajících na popud zahraničních vyšetřovatelů a nepokrytým pohrdáním občany a všemi skupinami občanů, i odborovými svazy, které pro vládu vždy jsou určitými spojenci.
Nevýraznost politické linie, chaos, hašteření, věčná prohlášení buď nevýznamná, nebo popírající význam těch předešlých, to je pachuť, která se jako ocas komety potáhne za průletem současné vlády českou historií. Bohužel my v tom žijeme dnes.
Myslím si v souhlasu s průzkumem veřejného mínění, že bank vybere v příštích volbách ČSSD, a to navzdory svému nevýraznému premiérovi a jeho podivnému snažnému blábolení u všech příležitostí, kam je pozván. Politiku totiž netvoří jen premiér, nota bene regionální politiku. Právě v tom je zakopaný pes – politika vlády se naprosto vzdálila od občana. Není určena lidem, ale politikům na vládních postech. Je nad slunce jasnější snaha těchto vysokých politiků zajistit finance a moc sobě a své straně, samozřejmě na úkor blaha voličů, kteří jsou jaksi přes palubu.
K těmto voličům má ale o to blíže regionální politik. Regionální politické posty z valné části obsadili demokraté a na rozdíl od vládních tahanic a čachrování se státními zakázkami ve velkém, oni se do čachrů spíše nepouštěli, naopak snažili se svůj region spravovat v mezích možností tak, jak se dalo.
Koho tedy potřebuje ČSSD, aby vyhrála volby, jak jí věští ona firma pro průzkum veřejného mínění? Pana Sobotku s jeho projevy a gesty ne, ani jeho nemožný PR tým ne, nakladatelství paní Paroubkové a knihy s pasážemi, osočujícími Paroubkovy nepřátele také ne, Paroubkovy glosy a výhrůžky, že zahne do jiné politické strany, rovněž nepotřebuje, ale čas ano, současné vládní politiky také a hlavně … své regionální politiky, kterým se daří.
Co ještě ČSSD potřebuje, to je propagace svých regionálních politiků a jejich úspěchů. Zatím se ČSSD měla možnost poučit z toho, že velkohubé chvástání a propagace jednoho muže a jeho druhé ženy ji dovedly na okraj politiky, neboť o práci v opozici díky bojůvkám o premiérské křeslo mezi dvěma neoblíbenými politiky sice přineslo post jednomu z nich, ale straně oblibu u občanů nikoliv, nelze nic kladného říci.
Dejme se tedy překvapit, jakou taktiku založí ČSSD nyní, zda si troufne opět pouze okopávat kotníky soupeře a plivat mu na boty, nebo přinese i vlastní myšlenky, a zda opět vsadí na jednu tvář, nebo si spočítá, že poslední volby de facto vyhrála na regionální úrovni, kdežto taktika jedné výrazné tváře ji poslala do opozice, ještě ke všemu bezzubé.
No, hlavně je třeba pro PR tým ČSSD jako takové hledat odpověď na tři zlaté otázky Děda Vševěda, a sice, jak se to mohlo stát, co z toho lze vytěžit a jaké metody použít příště.
