Pokusím se provokativní otázku rozvést a nakonec dojít k překvapivému, ale možná očekávanému zjištění, že důchodová reforma, jak ji vláda poněkud chaoticky, na pokračování a nejen nijak systematicky časově, ale ani fakticky, předkládá veřejnosti, není důchodovou reformou.
Popřením existence něčeho, co je, samozřejmě jeho existenci nezruším, neukončím, dokonce ani nezneviditelněním. Jestliže ku příkladu společnost naráží na problém stárnutí obyvatelstva, pak popřením samotné skutečnosti, že lidé stárnou a mění se tak jejich vlastnosti, stárnutí nezamezím. Proto budování důchodové reformy na popření vlastností stárnoucích lidí je nonsens.
Musím se zeptat, jestli snad už lékaři odešli, nebo zapomněli na to, co se učili o stárnutí lidského organismu. A jestli se rozhodli lékaři zbaběle spolupracovat s vládou na této hlouposti, pak se ptám, co dělají statistici a matematici, kteří – tedy pokud také už nevyhynuli nebo je nestihla stařecká demence a zapomínání – kteří dokáží pochytit výši pravděpodobnosti pro jedince náhodně vybraného z populace, že právě on se dožije důchodového věku, ale co více, že právě on bude čerpat důchod alespoň rok, dva, tři, pět, deset, …
Nedá mi to, ještě neoslovit notorické hráče, kteří se rádi sázejí málem o cokoliv s kýmkoliv a kdykoliv, filozofy, kteří rádi polemizují na jakékoliv téma a cupují přednesené myšlenky jako šklebící se hyeny buvolí mrtvolu, opuštěnou nažranými lvy. Zeptala bych se jich, jestli si zahrají Kolo Štěstí o svůj důchod, případně jestli uzavřou sázku, že se dožijí důchodového věku, ať již v kondici čilého pracujícího nebo vegetujícího pacienta eldéenky, nebo někde na široké škále stavů mezi těmito dvěma hranicemi.
Možná jsem naštvala houfy těch takzvaných obyčejných lidí, že se neptám jich. Pochopte, nemůžu se jich ptát. Tenhle článek zavěsím na blog.idnes.cz a my zde máme pořádek zavedený cenzory. Za každý vulgární příspěvek v diskuzi by ztratili 100 dukátů. A co jiného na adresu autorů v posledních deseti letech několika na sebe navazujících návrhů důchodové reformy i důchodovou reformu samotnou by mohli napsat?
Duši varující a mysl bystřící je fakt, že se od reality odtrženému nápadu posílat lidi do důchodu vysoko po 60., nota bene 70. roce, nepostavili odborníci, kteří mají argumenty v ruce, respektive mají kde tyhle argumenty opsat, sesumírovat a přednést. Lidi z ulice mohou akorát vyjít do ulic, nebo si povykládat mezi sebou.
Přesto zrovna v tomto případě mohou ještě něco velmi významného – ve svém produktivním profesním životě živit se tak, aby Českou vládu s celým jejím cirkusem, včetně majstrštyku, zvaném důchodová reforma, finančně nepodporovali. Tady totiž skutečně všechna legrace končí i pro milovníky morbidních vtipů, tuhnou i tradičně škodolibé úsměvy, dokonce i na myšlení líné mozky se začínají probouzet a vlnit svou šedou kůru mozkovou.
Jisté je, že státní úředníci včetně přisluhující mlčící skupiny lékařů, statistiků i matematiků budou podporovat svými odvody své sny o důchodu v životě po životě. Takhle ale také předkládaná důchodová reforma v konečném důsledku neuspěje v tom smyslu, v jakém je předkládána.
Pokud se oprostím od nadužíváním termín důchodová reforma, pak střízlivě vidím objektivně existující a nepopiratelný fakt, že ve skutečnosti jde o navýšení daní, odváděných občanem. Ta DPH byla deklarována jasně, pouze se na první úvahu nesmyslně spojila s termínem důchodová reforma. A ta daň, co ji zaplatíme rovnou z příjmu, bude jednoduše navýšena o tu částku, co by jako šla na důchod, který nikdy neuvidíme.
Takhle to vše dává smysl, a to včetně mlčení režimu přisluhujících lékařů, statistiků i matematiků. Dokonce by lícovaly i ty diskuzní příspěvky za 100 dukátů. Na daně se přeci vždycky nadávalo, zkoušelo se je obcházet, a nakonec vítězil výběrčí daní, tedy stát, zatímco daňový poplatník sklapl a zaplatil.
Překvapivým zjištěním tedy je to, že předkládaná důchodová reforma není důchodovou reformou, ale je to reforma daňová. Nazvat daňovou reformu reformou důchodovou bylo mazaným trikem na otupení případného odporu veřejnosti. Možná slovo „překvapivý“ není na místě. Co jiného bychom od současné Vlády ČR asi tak mohli čekat?
