Je ministr Drábek skutečně ten pravý povolaný?

Po nedělních OVM si kladu otázku, zda ministr Drábek je tak demagogický, či tak inteligenčně nedostatečný. Pro demagogii mluví zejména to, že si stále vede svou, i když mu oponují odborníci, kteří toho o penzijních systémech ve světě, o jejich fungování a o jejich výpočtech a modelech evidentně vědí více, nežli pan Drábek.

Pro inteligenční nedostatečnost pak mluví to, že buď nerespektuje nebo ho ani nenapadlo dát si udělat studii, jaké procento lidí dnes ve věkových kategoriích nad šedesát let je zcela zdrávo a ve formě takové, že by byli schopni pracovat 8,5 hodiny denně plus dojíždět hodinku tam a hodinku zpátky, jakému procentu z nich by lékař nedoporučil odebrat řidičský průkaz a jaké procento z nich by bylo schopno pokračovat ve svém původním zaměstnání, kdyby na ně stačili inteligencí, pamětí, pružností myšlení a podobně.

Tvrzení ministra Drábka, že jeho děti vědí, že půjdou do důchodu v 69 letech, považuji za průhledné gesto, spíše demagogického rázu, nicméně nic neříkající o tom, jak na tom bude populace všeobecně, a vůbec působící poněkud neupřímně. Každopádně sliby, směrované od vlády k občanům, že půjdou do důchodu v 69 letech, či ještě později, většině oznamují to, že se důchodu nikdy nedoberou, jinak přeloženo, že budou dotovat důchodový systém, ze kterého nikdy nic nedostanou.

Přirozeně podle zákonů statistiky se důchodu dožije nějaké procento obyvatel, případně nějaká pravděpodobnost, že se důchodu dožije konkrétní jedinec, existuje. Pravděpodobnost, že se důchodu dožije člověk, jehož rodiče i prarodiče by se nominálního věku nedožili, je samozřejmě pro nominálního jedince poněkud nepřátelsky mizivá.

Zarážející je, že zůstává opomenut fakt, že zatímco v zahraničí se počítá s odchodem do důchodu ve věku 65 let v roce 1050, u nás už to podle nových páně Drábkových propočtů je asi 76 let. Jestliže vezmeme v úvahu fakt, že návrh je jedna věc, ale skutečnost bude hodně jiná, totiž při nejmenším taková, že po 65. roce věku nebude přispívat do důchodového systému tolik lidí, kolik si počítá pan Drábek, protože budou v nemocenském stavu, nebo v invalidním důchodu, nebo budou štěrchat v urně, případně čichat k fialkám zezdola, je jasné už teď, že Drábkova reforma je nefunkční, scestná, zavádějící, nereálná, jinak řečeno, opět nám to nevyjde.

V čem je zásadní problém, i kdyby pan Drábek myslel svoji reformu upřímně? Má-li být jakýkoliv model úspěšný, funkční, použitelný, musí nutně stát na realistických základech. Modelování sice staví na matematice, ale jestliže se modeluje systém s živými organismy, pak matematickým základem pro modelování nemůže být matematika ze základní školy, ale vyšší matematika, fuzzy množiny, teorie pravděpodobnosti, teorie her, operační analýza a hlavně znalost chování živého organismu, o kterém celý model bude.

Zatím pan Drábek přesvědčuje, že ovládá základní matematiku a zřejmě i nějaký tabulkový kalkulátor a k tomu dovede souvisle demagogicky mluvit, zkreslovat, abstrahovat důležité souvislosti a vyhýbat se konkrétním otázkám i tvrzením, závěrům a omezením.

Všem občanům je jasné, že penzijní systém reformu potřebuje, ale nejprve by se stát měl zhostit úkolu poradit si s 55-ti a víceletými nezaměstnanými, pro které trh práce nemá uplatnění a kteří se zároveň bijí o umístění na trhu práce s nadšeným a ambiciozním mládím, plným síly a elánu a úporně toužícím nastoupit do svého prvního zaměstnání.

Ostatně tihle 55-ti a víceletí si odpracovali dost let, takže do sociálního systému slušně přispívali. Jestliže je nyní trh práce odmítá, je to stav, který je nutno akceptovat, nikoli před ním zavírat oči. Popíráním jeho existence jej nezrušíme. Existuje objektivně, aniž bychom tomu nějak přispěli my nebo oni 55-tiletí a starší čekatelé na penzi.

Generace věkově poněkud dále je ohrožena nejen nedostatečností trhu práce, ale i v případě dostatečnosti se může potýkat s fenoménem technické revoluce, která během jednoho lidského života dokáže přinést technické novinky a úplně nová zaměstnání a během téhož lidského života z technických novinek udělat šrot nebo muzejní exponáty a nové profese poslat do učebnic dějepisu. Jak se s takovými novinkami v technice i zaměstnání vyrovná člověk v pokročilejším věku, nota bene postižen civilizačními chorobami a třeba jen nahluchlostí a špatným zrakem, o třesu rukou nemluvě?   

Státní mašinérie, která dnes 55-ti a více leté prohání po úřadech práce, školeních, motivačních kurzech a podobných zábavách, placených z různých fondů a do vybraných rukou vybraných podnikatelů, jednak promrhává peníze, které mohly fungovat jako jakási „předpenze“ – finanční výpomoc před nárokem na skutečnou penzi, jednak ukazuje, jak stát těmito i lidmi jejich dlouholetou prací pohrdá, jednak ukazuje, že státní mašinerie nejen neumí řešit problematiku 55-ti a víceletých, ale ani nejmladších zájemců o zaměstnání.

Je možno namítnout, že kdyby pár vyvolených nepřednášelo těmto nezaměstnaným na kurzech a školeních moudra, která pro jejich rukojmí nemají význam ani pro život, natož pro profesní život, že by nezaměstnanost byla ještě vyšší. Lze ale namítnout, že taková umělá zaměstnanost je kontraproduktivní. Tito mladí rozumbradové, co poučují věkově pokročilejší, jak se mají motivovat k hledání zaměstnání, jednak nedělají produktivní činnost, jednak školí ty, co vůbec nerozhodují o tom, jestli je někdo zaměstná, jednak se sami nestimulují ke shánění pro společnost užitečného zaměstnání, a tak jednoho dne sami skončí na úřadu práce jakožto nezaměstnatelní, protože budou umět pouze žvanit, pracovat nikoliv.

Je demagogické tvrdit, že zaměstnanost věkově pokročilejších zvyšuje zaměstnanost věkově méně opotřebovaných, jako to tvrdila odbornice Brixi. Jistě je možné vypozorovat korelaci v zaměstnanosti mezi oběma skupinami, ale skutečnost je taková, že je-li trh práce příznivý a schopný pojmout více lidí, pak pojme jednu i druhou věkovou skupinu. A opačně – nepříznivá situace na trhu práce postihne obě věkové skupiny.

Otázkou je, kterou věkovou skupinu upřednostnit pro blaho a ekonomickou výkonnost celé společnosti v přístupu k pracovním příležitostem, jestliže trh práce je krizí zdevastován a omezen.

 Nemíním nikoho diskriminovat v přístupu k možnostem a šancím kdekoliv na trhu práce. Jen se ptám, jak to udělat, když v loďce sedí dva, jeden dvacetiletý, bez životní moudrosti, zato silný a nadšený, druhý životně moudrý, věkově pokročilejší, bez fyzické výdrže, loďku unáší proud, vesla jsou jen pro jednoho, proud je silný a čas běží. Kdo má větší šanci loďku i s osádkou zachránit? Až se oba zachrání, a já přepokládám, že se rozhodnou správně a zachrání se, jak se podělí o žvanec, který vezli v loďce s sebou?

Projektovat penzijní reformu a nevšímat si trhu práce je diletantské. Trh práce může dovolit zaměstnat omezený počet lidí. Pokud někdo chce demagogicky trvat na zaměstnanosti vyšší, dokládá svoji nevzdělanost v dané problematice. Jakmile model započte omezený počet lidí na trhu práce, zbude mnoho lidí buď jako důchodci nebo jako příjemci sociálních podpor. Status nezaměstnaný neznamená zase nic jiného, než to, že člověk nebude přispívat do sociálního systému, naopak bude z něj nějakou formou čerpat.

Zřejmě páně Drábkův model tyhle relevance nepochytil, respektive pan ministr tyhle souvislosti asi ještě nepobral. Jinak si jeho demagogii a fantazírování mimo realitu fyzických i psychických schopností sedmdesátiletých, ale už i šedesátiletých, a mimo realitu vyhlídek trhu práce, neumím vysvětlit.

Pan Drábek svými projevy, dokazuje, že lhaní a vykrucování, pohrdání vědeckých závěrů i odborníky na penzijní fondy, jakož i pohrdání voliči, zaměstnanými i nezaměstnanými lidmi v pokročilém věku, je jeho doménou. Pro dobrý začátek penzijní reformy by bylo dobré, začít reformou na postu, který pan Drábek zastává, nejlépe začít odstraněním této demagogické figurky.

Jako další dobrý důvod by mohlo posloužit mimo jiné i to, že svůj záměr s důchodovou reformou po drábkovsky nevysvětlil ani veřejnosti, ani odborníkům, nenaslouchá ani veřejnosti, ani odborníkům, a nevede dialog o problematice ani s veřejností, ani s odborníky. Chová se, jako by si rozhodoval doma v kuchyni, jestli si dá bramborák nebo kefír, nebo oboje, na následky nehledě.

Foto perex: aktualne.cz