Jaké asi přijde poučení ze stávky ostravských dopraváků

Stávka některých řidičů DPO vypukla 1. června, to je v době, kdy se více jezdí auty a méně prostředky městské hromadné dopravy, i když měsíčníky ještě dobíhají. Tyto dobíhající měsíčníky již zajistily DPO příjem, i když následně služby vůči zákazníkům neplní, respektive plní omezeně, aby si nemohli účinně stěžovat. Jedná se totiž o stávku-nestávku, protože trolejbusy jezdí jako obvykle, jen tramvaje a autobusy jezdí jako v neděli.

Tím líp – lidé projedou hodinovou jízdenku, jen to fikne, při čekání mezi spoji, které časově nenavazují díky triku spojení jízdních řádů všedních jednoho druhu a nedělního jiného druhu dopravy. Mimo to DPO ušetří náklady za poloviční provoz tramvají a autobusů, lidé se i tak odvezou, kolaps nenastane, ostatně jezdí se více auty, jak jsem již uvedla.

Proti komu je tedy tato stávka namířena?

Proti DPO? Vždyť ten naopak vtipně ušetří za nevyplacené mzdy a za náklady na neprovozovanou přepravu cestujících Navíc už má peníze za permanentky v banku, i když lidé raději nejedou, zaběhnou pěšky nebo se svezou autem. DPO vlastně jen tímto způsobem o měsíc dříve zavedl řídký, takzvaný prázdninový provoz. Ať tuhle stávku přežvykuji, jak chci, stále více se utvrzuji v tom, stávka hraje neuvěřitelně zvučně do not managementu DPO.

Ale to není veškeré ponaučení. Tato stávka totiž ukázala mnohým lidem, že odboráři fakticky spolupracují se zaměstnavateli, což je správné, neboť jeho chleba jedí, a organizují pro nespokojené zaměstnance „hry a zpěvy“, respektive setkání v ulicích se zpěvy a flétnami, totiž dnes již s uřvanějšími vuvuzelami a plamennými proslovy, ozvučenými technikou.

Řidiči DPO svojí činností dokazují všem, že DPO se bez nich obejde a že kolaps v městské dopravě nehrozí ani při omezení dopravy na prázdninový provoz již v červnu. Vzhledem k vysoké nezaměstnanosti v Ostravě není taktické předpokládat, že nejsou lidi s řidičákem, schopní naučit se kočírovat tramvaj, nota bene se zájmem o tuto práci. To je poznatek, jehož by se mohli dobrat ti současní řidiči DPO, kteří kromě chuti do stávky mají ještě máslo na hlavě.

Jaké máslo na hlavě? Na příklad takové, kdy opouštějí vozidlo a běží si něco koupit do obchodu, kdy opouštějí vozidlo s otevřenými dveřmi a posedávají poblíž na náměstí na lavičce, kdy jejich vozidlo není zcela v ažůru a zrovinka je přichytili příslušníci policie, …

Touto stávkou některých řidičů DPO jsou postiženi v podstatě nikoli manageři DPO, ani podnik samotný, tedy ten už vůbec ne, ale pouze klienti DPO. Ti se ale zařizují po svém a vyhledávají si spoje u konkurence. Je docela možné, že konkurenční dopravci rádi přispěchají obsadit volnou parketu, nebo si klienti najednou povšimnou, že „jejich“ trasou jezdí i konkurenční spoje, čistější, přesnější a s řidičem, který na ně nezahlíží jako krajta na králíka ve svém teráriu.

V té chvíli, kdy dojde k „dohodě“ jistého počtu klientů DPO s jiným dopravcem, se konečně stávkujícím řidičům podaří poškodit svého zaměstnavatele. Jak si to dohodnou pak, to je věc druhá. Poškozený zaměstnavatel může použít svého právníka a vypořádat se s utrpěnou škodou v mezích jeho schopností.

Dá se totiž se slušnou pravděpodobností očekávat, že nově obsazenou parketu konkurent nepustí, čímž DPO jednoduše přijde o část spojů trvale. Další úvaha snad není až tak složitá pro stávkující řidiče, aby si nedomysleli, že padne-li část spojů, padne i odpovídající počet pracovních míst.

Nová pracovní místa u konkurenčních dopravců již budou obsazena lidmi, kteří na práci řidiče MHD čekali a po nichž sáhl konkurenční dopravce v době zpěvů a her, organizovaných odboráři v tyto dny pro vybrané řidiče DPO. Platy pro nové pracovní síly sice kvůli nasycenosti trhu práce a nezaměstnanosti v regionu nejspíše neporostou, ale bystří čekatelé na příležitost již budou zaměstnaní, zatímco méně bystří statisti, najatí odboráři pro své zviditelnění, budou opouštět své pozice ve výpovědních lhůtách. Přirozeně s těmi s máslem na hlavě se to trošinku protáhne, naopak ti s úvazkem na dobu určitou nebudou zdržovat ani minutu.

Proto není na místě nadávat takzvaným stávkokazům. Oni totiž pomáhají DPO držet linky a pracovní místa i pro ty, co stávkují. Spíše stojí za zamyšlení význam placení členských příspěvků odborářům, protože pokud oni neumějí za platící členy vyjednávat u kulatého stolu, pak je evidentně načase začít se učit vyjednávat sám za sebe a případný kurz soft skills si zaplatit z peněz ušetřených za členské příspěvky řvounům a virtuosům na vuvuzelu.

Foto v perexu: mediafax.cz