Zatímco poslanec ČSSD Miroslav Svoboda, který ukončil své vysokoškolské studium závěrečným plagiátem na Vysoké škole finanční a správní, a nyní na základě tam získaného vysokoškolského titulu pokračuje v doktorandském studiu na Policejní akademii v Praze, veřejnost se diví, jak je možné, že škola, která rozdává vysokoškolské tituly za plagiáty namísto kvalitních závěrečných prací, škola, která plagiát od originální práce ani s využitím výpočetní techniky nedokáže odhalit, nepřišla o licenci a kredit vysoké školy.
Zneužití licence k podvodům se v jiných případech trestá rychle, na příklad u autoškol, u producentů falsifikátů, u prodejců toho, na co nemají povolení, … Avšak české vysoké školy, které se v posledních dvaceti letech zrodily jako mlha nad oceánem, ty o licenci jen tak nepřijdou, i když vysokoškolské tituly rozdávají za plagiáty a možná ještě nějaký bonus vzhledem k významu osob, jimž škola takto vychází vstříc. Proč asi?
Ze soucitu se současnými studenty? Zbytečný soucit. Kdo ví, jak na takové škole probíhá výuka po celé studijní období, kdo tam učí, když neumí dohlédnout na diplomové práce, a kdo tam zkouší, když nerozezná, zda někdo něco umí a o tom pak bude psát závěrečnou práci, nebo jen kopíruje a závěrečnou práci také zkopíruje. Přesněji řečeno, proč končit studium plagiátem, když škola člověka naučí ochočit vlastní myšlenky a shrnout je do díla, které pak rád předloží jako svou závěrečnou práci.
Navrhuji, aby studenti, postižení likvidací podivné vysoké školy, byli následně za ztrátu času, financí, únik výdělečných možností a další újmy v soukromém i profesním životě odškodněni tou školou, která svým neprofesionálním způsobem jejich újmu způsobila.
Vše by dostalo rychlejší a průhledný spád. Management žádné VŠ by neriskoval, že se škola propadne do insolvence, přijde o nemovitosti a další majetek a samozřejmě přijde o majetek i zaangažovaná elita, která školu „stvořila“. A to jen a jen proto, že kvůli podvodům pro pár jedinců bude škola odškodňovat armádu postižených, jejichž advokáti si navymýšlejí újmy, o kterých lidstvo do té doby ani neslyšelo.
A co se týká těch, co získali vysokoškolský titul podvodem, navrhuji postupovat stejně, jako když podvodem někdo získá jinou výhodu, majetkový prospěch, nebo způsobí újmu jinému. Kromě toho, že by přišli o podvodně získané výhody, samozřejmě by se podíleli na odškodnění postižených studentů, respektive školy, která na jejich podvod doplatila.
Jestliže se ale prokáže spolčení zmíněného podvodníka s managementem školy, pak by se věc řešila jako zločinecké spolčení. Paragrafy na to téma se přece i v českém právu vykrucují jedna radost. Jen si jich povšimnout, oprášit je a použít.
Stačilo by, kdyby ti, kteří jsou u politické moci a pracují v českém právním systému, ať již jako žalobci či soudci, měli zájem na tom, aby ČR byla republikou evropského formátu, nikoli republikou se špičkovými korupčními skandály, úplatkářskými aférami a s vysokým počtem poslanců a politiků s nestandardně, či přímo nadstandardně získanými vysokoškolskými tituly.
Jenže – to by přeci kapři vypouštěli vlastní rybník. Kam bychom takhle doplavali, že jo? Nakonec nejlepší je ustanovit ministrem absolventa „postižené“ školy, ono se to pak už spasí samo, respektive zasekne se to a nastartovaný proces udělování vysokoškolských titulů vybraným elitním jedincům společnosti nebude možné zastavit. Naopak se pak vybraní elitní jedinci rozestaví do obranného valu plagiátorských praktik pro elity a samohonku s plagiáty už nic nezastaví.
Foto v perexu: Pan Marek Benda, získal vysokoškolský titul za závěrečnou práci, která nevyhovovala nedostatečným počtem řádků a stránek, pouze opticky nabobtnala zvětšením písma, čili pan Benda prokázal, že se asi ani neseznámil s normou, podle jaké se dílko má napsat. Udělení vysokoškolského titulu za něco takového, je spolčení na první pohled – přátelské spolčení, samozřejmě. Ale originální to bylo, to zase ano, s tou výjimkou, že toto dílko už pan Benda údajně předložil při ukončení studia o stupínek níže.
