Jak je to s Nečasovou řečí o sociálním pojištění v nezaměstnanosti

V nedělní (8.1.2012) Partii pan Nečas tvrdil, že i ti nezaměstnaní, kteří nepobírají žádné sociální dávky, mají státem hrazeno sociální pojištění, což se jim započítává do důchodu, a proto mají pracovat s koštětem v ruce pro blaho občanů a potřeby své obce.

Pan Nečas evidentně neví, že stát nehradí plně sociální pojištění nezaměstnaným, započítává se totiž jen osmdesáti procenty, a už vůbec ne po celou dobu nezaměstnanosti, zejména tehdy ne, kdy nezaměstnaný nebere ani podporu v nezaměstnanosti, ani podporu v době rekvalifikace. Započítává se do věku 50 let jen rok, po 55. roce věku pak ještě dva roky do důchodu, a to jen osmdesáti procenty, než to vláda zase změní.

Pokud nezaměstnaný žije s dítětem a bere na ně dětský přídavek, pak tento přídavek je určen pro potřeby dítěte, nikoli nezaměstnaného. Sociální příplatek k dětskému přídavky je zrušen, ten nebere už nikdo. Jestliže studující dítě bere ještě sociální stipendium, pak toto stipendium je pro potřeby dítěte, nikoli nezaměstnaného. Jestliže nezaměstnaný bydlí s takovým studujícím dítětem a vznikne jim nárok na příspěvek na bydlení, pak tímto stát pomáhá spíše onomu dítěti než nezaměstnanému, který se o dítě stará a poskytuje mu zázemí. Zvláště když bez zápočtu dítěte jako člena domácnosti by nezaměstnanému ani nárok na příspěvek na bydlení nevznikl.

To, co stát skutečně hradí nezaměstnanému, je poloviční příspěvek na zdravotní pojištění. Možná by bylo lepší položit karty na stůl a upřímně si říci, že to, co Drábkovy nucené práce mohou vyřešit, je zneužívání dávek v hmotné nouzi. Ten, kdo čerpá dávky v hmotné nouzi, ten totiž navíc může využívat osvobození od poplatků u lékaře a za recept, což je další bonus, který mu stát dává. Kromě toho může získat i podporu na různé účely. Za dávky, vyplácené v hmotné nouzi, by stát zajisté mohl požadovat nějakou práci, kterou příjemce dávek dokáže odvést.

V každé společnosti se bohužel najdou asi 3% populace, zastoupená jedinci, kteří vynikají takovým talentem pro vyhýbání se práci, že s nimi nezmůže nic ani metoda cukru a biče. Přesto každá společnost i jim nějaké minimum na živobytí raději dá, než by řešila následné sociální škody daleko horšího rozsahu a s daleko větším nákladem.

Je-li nezaměstnanost v některých regionech 18 %, pak opět jen asi 3% jsou tihle notoričtí odpůrci práce, ale zbytek jsou lidé postižení nezaměstnaností. Při tak vysokém procentu ale můžeme rovnou mluvit o společnosti postižené nezaměstnaností. Tím chci říci, že tak vysoká nezaměstnanost škodí celému regionu, tedy i těm, co zatím zaměstnání mají.

Bez nadsázky se dá říci, že tak vysoká nezaměstnanost a slabý průměrný výdělek na hlavu v regionu má devastující vliv i na podnikatele a živnostníky, kteří tak na trhu uplatní své produkty hůře nebo alespoň za nižší cenu.

Něco tak závažného ale z úst zodpovědných státních činitelů v médiích neuslyšíme. To by totiž ukazovalo nikoli na škůdce v podobě 18 % domnělých fukačů, ale na škůdce v podobě státního činitele, který řídí společnost a správu státu s tak mizerným výsledkem síly ekonomiky a trhu práce.

Bohužel také pan Nečas, ale také pan Drábek namísto podpory vytváření nových pracovních míst, byť jen sezónních či brigádnických a byť jen charakteru prací úklidových, zahradnických a podobně nenáročných, budou trvat na tom, že nápad poslat nezaměstnané s koštětem uklízet do parku je vrcholný nápad vrcholného politika hodný potlesku a obdivu.

Obrázek v perexu je převzat z Mediafax.cz