Dilema nad kompaktními fotoaparáty

aneb Co ty kompakty všechno nedovedou, … případně dovedou                               

Kdysi dávno jsem za nějakých 15 tisíc koupila kompaktní digitální foťák, který dnes by nikdo nekoupil ani za ticku. Protože mám doma další tři digitály plus dva mobily s foťákem, rozhodla jsem se tohohle starého krámu zbavit násilím. Jednoduše ho chytím a vyhodím, řekla jsem si, vytáhla ho z krabice a zahleděla se do detailů provedení.

Pěkný foťáček, zavěsila jsem si ho na krk. Poněkud těžký, vzala jsem ho do ruky. Ale design je hezký. A co, je to šunka, těžká a bachratá k tomu, s malým displayem. Budu s ním vypadat jako nějaká socka, fakt ho raději vyhodím.

Ale má kovové tělo a skleněný objektiv, žádné plasty. A ta dvířka na zakrytí zdířek pro připojení jsou hezoučká, kvalitní, žádná pryž, poctivý kov, a má na sobě vymodelovaný symbol. Ále co, ten prťatý display, kdo se má na to koukat. Ale zase objektiv má lepší než jeden z těch mých nových krámů.

A minikapacitní paměťové karty, brr, vždyť tyhle už se ani nedají koupit, možná tak vyhrabat někde z kontejneru, který zapomněli v poslední pětiletce vysypat. Plnou kapacitu paměťových karet dnes nepřečte, neumí to adresovat, šrot jeden starý. Co s ním?

Chvíli jsem se přesvědčovala, že vrátit ho zpátky do krabice a zasunout do regálu je nesmysl. Nakonec jsem si řekla, že se nic nestane, když ho vezmu ven a nafotím s ním stejné snímky jako s jedním z těch nových, se kterým nejsem spokojena. Schválně, jak ten si s tím poradí.

Ten nový, lepší, krásnější si neporadil s větvemi v korunách stromů s pozadím nebe. Dokonce se zmagořil i nad tím faktem, že v dálce stojí věžák, sice jiné barvy než nebe, ale také takové nějaké světlejší. Jednoduše ten věžák nechal splynout s nebem. Snímky mě doslova vyděsily.

Proto jsem totéž vyfotila starou šunkou. A vyděsila jsem se ještě více. Šunka podala obraz bez zatajování či zkreslování skutečnosti.

Protože jsem starou šunku chtěla prověřit rafinovaným zátěžovým testem, zlomyslně jsem namířila objektiv proti slunci „jen se ukaž, blamáž“ a vyfotila jsem tohle.

A teď vážně nevím, jestli nemám radši vyhodit nový kompakt. Starou šunku si teda nechám, když se tak hezky umí lísat do přízně. To mi ale někdo mohl říct, že to nové je horší než to staré. I když … kdo ví, jestli bych bez vlastní zkušenosti uvěřila.

Jestli to někoho zajímá, pak mohu napovědět, že zaklínadlo 10, ba dokonce i 15 megapixlů není to nejdůležitější. Důležité je, jaké vlastnosti má objektiv, z jakého je materiálu a kdo jej vyrábí. Hned po objektivu je důležitý čip, který zpracovává to, co zprostředkuje objektiv. V neposlední řadě je poněkud méně důležité i to, jak velký je display, na kterém obrázky vidíme, pokud nejsme na jedno oko vyloženě slepí a na druhé oko zpola nevidíme vůbec. Důležité je to, aby na display bylo vidět přesně to, co sejmeme, tedy ne lehce posunuto, asi do té míry, že následně zjistíme, že se jaksi snímky řežou zleva nebo zprava, případně shora nebo zdola.

A ještě něco. Když při mačkání spouště nebudete škubat rukou, vyfotíte s takovou šunkou, kterou už nikdo ani nechce, jen tak od pasu, i bez stativu a bez fintění s časem, toto: