Arogance ministra Drábka přesahuje všechny meze. Všechny?

Arogance ministra Drábka přesahuje všechny meze. Ačkoliv není vyloučeno, že ještě překvapí a nějakou mez překoná.

Mez slušnosti padla dávno, mez zdravého rozumu taktéž, mez povýšenectví a hluchoty vůči těm, jimž se dávky vyplácejí, vzala za své v lednu letošního roku. Mez soucítění s pracovníky, kteří trpí chybovostí a nespolehlivostí dostatečně kompetentně a zodpovědně nevyvinutého a samozřejmě i dostatečně a spolehlivě netestovaného softwaru, padla rovněž v lednu letošního roku. Mez trpělivosti s ministrem samotným, jeho pofiderním výběrem zakázek a upřednostňování pofiderních vývojářů stejně pofiderního informačního systému by měla padnout v těchto dnech.

Výrok pana ministra Drábka na adresu vynervovaných úředníků, že když jim nehoví vnucený informační NEsystém, mají si pomoci tužkou a papírem, by totiž neobstál ani v silvestrovském pořadu, kdy společnost je již zpitá a částečně uložena v postelích, částečně pod stolem.

Nedokážu si představit, jak by na takové doporučení zareagovali na příklad úředníci v bance, když vypadne elektrický proud, nebo lékaři a sestry ve fakultní nemocnici, kdy nám blesk srazil do kolen hlavní server a pár vedlejších. To by snad i ti zdravotníci na svém ajtý týmu vykonali funkci kata. Kdy a kdo vykoná funkci kata nad ministrem Drábkem, a to z důvodu nekompetence v mnoha směrech, arogance rovněž v mnoha směrech a soustavného opět všestranné rozkládání po léta budovaného sociálního systému ČR?

To, že politici, sotva zahřejí svými nedočkavými zadky ministerská, poslanecká, či senátní křesla, zapomínají na dobré vychování, zneužívají, co se nekontroluje a nabízí se, fackují, případně posílají do chládku příchozí s oponentními názory, učí se ve svých dlouhých projevech mlátit prázdnou slámu, odbočovat od řešení svých problémů k problémům opozice a napadat své kolegy fackami, vulgární gestikulací a více méně neškodnými, leč zlými poznámkami, to už ze scény české vysoké politiky známe.

Aby ale zkoušeli trpělivost těch, na kterých stojí jejich ministerstvo, respektive činnost, opodstatněnost, ba samotná existence jejich ministerstva, to tady ještě nebylo. To zavádí ministr Drábek jako první. Proč mu nepřiznat ještě třeba prvenství v tom, že by byl odvolán z výkonu funkce ministra z důvodu nejasností kolem zpackané zakázky nákupu podezřele nekvalitního SW od firmy, s níž má zatím ne zcela vyjasněné, ale již se rýsující vztahy, a to do doby, než se vysvětlí, proč tak nekvalitní SW dovolil aplikovat a navíc ho obhajoval.

Samozřejmě poté, co se vysvětlí toto a vyčíslí se škody, které tímto ministerstvu vznikly, byl by panu Drábkovi a jím vyvolené firmě vystaven účet. Jako první by mohl pan Drábek škodu jím způsobenou uhradit ze svých zdrojů, které napumpoval díky svému postu a svým geniálním rozhodnutím. Proč hloupost svých ministrů má stále hradit společnost, ať již tuto společnost dělíme na nezaměstnané, zdravotně postižené, policisty, hasiče, lékaře, zdravotní personál, pacienty, zemědělce, ty, co topí doma uhlím, ty, co topí doma plynem, ty, co se soudí kvůli neoprávněným exekucím, ty, co … Takhle se dá pokračovat téměř do nekonečna.

Není právě v tom ukryta síla vládnoucí elity? Nikoli v nenahraditelnosti, v odbornosti, znalostech a schopnosti rozhodovat pro blaho celé společnosti. Ale právě v umění rozdělit společnost na zájmové skupiny a systematicky a opakovaně štvát tyto skupiny proti sobě, samozřejmě za přicmrndávání médii a sledovaných pořadů v TV, jakými jsou OVM, Partie i třeba Máte slovo.

Vždyť už ony pořady působí, jako by nesly název spíše „Ptejte se nás, na co chcete, my, na co chceme, odpovíme“, „Dva politici na hraném pokecu, co pak zajdou soukromě pokecat na jedno“, a „Máte hov…, ale postěžujte si, to ještě smíte“. Výsledkem nikdy není řešení jakéhokoliv problémů, to bohužel veřejnosti uniká. Výsledkem je vždy vybuzení emocí a nikdy nekončící bojůvky v diskuzích. Nejde o ucelené výstupy a podnětné kritiky společnosti na adresu arogantních, hrabivých a nekompetentních politiků, ale o výpady modrých proti oranžovým, živnostníků proti zaměstnancům, pracujících proti nezaměstnaným a nejpopulárnější Romů proti neromům.

Všechny tyto antagonistické výpady jsou produktem vládní garnitury po sametové revoluci. Pokud si pamětníci vzpomenou, jak žili Cikáni a necikáni za totality, pak mi dají za pravdu, že i s Cikány v pracovním týmu se dalo žít lidsky i pracovně a posedět vedle Cikána u oběda, případně sdílet s ním šatnu, nebo ležet v porodnici na pokoji vedle Cikánky, či cvičit s dětmi bílými i cikánskými zároveň bylo tak běžné, že by nikoho nenapadlo se nad tím pozastavit, natožpak to medializovat.

Ministr Drábek se ovšem s tím rozeštváváním skupin obyvatelstva proti sobě dopustil neotřelé inovace. Jemu nestačilo, že postižení jsou i se svými chráněnými dílnami veřejně odesíláni mimo zájem společnosti, že pečovatelé o postižené děti si užívají podezření společnosti, že na ní chtějí rafinovaně parazitovat, a že imobilní pacienti ústavů se svým požadavkem financí na mobilitu vypadají jako upíři nad bílým krčkem mladého neviňátka.

Jemu nestačilo ani to, že nově proti sobě postavil skupiny silně netrpělivých žadatelů o různé dávky a ještě se ovládajících, i když značně uštvaných úředníků, zápolících s nepovedeným IS. Ministr práce a sociálních věcí se vynasnažil proti sobě poštvat i samotné zaměstnance úřadů práce. Ti, co si už s IS neví rady, proti těm, co s IS nepracují, tudíž neztrácejí nervy. Ti, co si stěžují, že je to na draka, proti těm, co jsou rádi, že není hůře.

Komu nebo čemu tohle může posloužit? Je to snad příprava k likvidaci dalších pracovních pozic na úřadech práce, aby další kšeftík se zprostředkováním zaměstnání shrábly vybrané personální agentury?

Kreditní karty pro ty, co pobírají sociální dávky a z nějakého osobního důvodu nemají založen účet ve spořitelně. Buď se techniky bojí, nebo k ní mají daleko, nebo mají taková zdravotní omezení, že bankomat nezvládnou.

Hlášení na Czech pointech prý za 50 Kč pro Českou poštu, která ale nakonec nezvládla akci díky výpočetní technice.

Nefunkčnost, respektive špatná, nepružná a neúplná funkčnost masově a bez souběhu funkcí starého i nového systému po dobu zkušebního provozu nasazeného SW k řízení zadání, přiznání a vyplácení sociálních dávek.

Plánované předání vybraným soukromým subjektům know-how k nabídkám a výběru nabídek práce nezaměstnaným, vyvinutým na ÚP.

Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek už několikrát kritiku zaměstnanců úřadů práce odmítl s tím, že systém nekolabuje a je funkční a že všechny konkrétní stížnosti na nevyplacení nebo dvojí vyplacení dávek jsou mediální bublinou.  Buď jako gesto smíru, nebo jako uznání viny se však minulý pátek sešla komise odborů, MPSV a úřadu práce k tématu odstranění nedostatků nového systému dávek. Komise se dohodla na dalším školení úředníků i na konkrétní úpravě počítačových programů.

Pan Drábek se tedy evidentně chystá překročit ještě mez, která byla únosná jakožto cena za tento jeho výstřelek a hru na nervy mnoha lidem na obou stranách barikády, ba i mez, která neodděluje pravdu od účelového drobného a málo významného překrucování a mlžení, ale pravdu od opravdové lži nebo podvodu, významném pro veřejnost.

Foto v perexu převzato ze serveru Tyden.cz