Advokátka Klára Samková nesnese srovnání s ostatními advokáty

Ona totiž není advokát v pravém slova smyslu. Ona jen dělá PR Romům, a protože více takto obhajovat potřebují ti, co páchají trestné činy, dělá PR právě jim. Tím ovšem shazuje ty Romy, co se se zákonem nerozcházejí, naopak se slušnou společností scházejí.

Kdyby paní Samková chtěla být společností uznávána jako advokát, musela by dokázat nestrannost, a to ona neumí. Zatím si toho zřejmě Česká advokátní komora nevšímá, toleruje to, a tudíž nechává dělat ostudu své vlastní pověsti i pověsti paní Samkové.

Žádný jiný advokát se nechová tak, jako paní Samková. Její dryáčnické vystupování v médiích jednak nikdo z nich asi neumí napodobit, jednak by se k nim nesnížil, jednak ví, že advokátskému stavu takové chování nepřísluší.

Pokud opravdu to, co prezentuje Idnes.cz na http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-klarou-samkovou-o-macetovem-utoku-v-novem-boru-pnx-/domaci.aspx?c=A120323_184743_liberec-zpravy_alh je mluva paní Samkové, pak se podivuji nad tím, která škola jí umožnila dostudovat práva, když rétorika a stylizace problému jsou jí naprosto cizí, nedosažitelné, možná až nepřátelské atributy.

Jestli je pravda, že paní Samková tvrdí, že mačetový útok z Boru nesnese srovnání se žháři z Vítkova, pak se ona sama pasuje na diskutérku na hospodské úrovni, kde každý mele svoji, aniž by vůbec vyposlechl, co melou ostatní, o schopnosti zvážit váhu vyslovených slov nemluvě.

Kromě toho je na soudech, aby posoudily, jak se tyto dva delikty mají k sobě, respektive, jakým trestem který delikt lze potrestat. O tom, že současná atmosféra v ČR, potažmo v celém světě, je uhýbání menšinám, tolerance jejich zločinů i drobné kriminality, naopak tvrdší ruka zákona dopadá na příslušníky majority, o tom se všeobecně ví.

Také se už v celém světě ukazuje, že tato cesta nebyla správná, že vyplodila další zlo a zrodila a vychovala samozvané napravovače zla, kteří ale ve jménu své pravdy páchají další zlo. Jde tedy všeobecně o to najít jinou, střední cestu, cestu padni komu padni, cestu uplatňování práva a vyžadování povinností v naprosto stejné hladině a rozsahu, bez ohledu na příslušnost k etnické, náboženské a jiné většině či menšině.

Pokud neumí paní Samková uvažovat ani takto střízlivě a pokud možno nestraně, pak se opravdu podivuji nad fungováním České advokátní komory. Někdo z ČAK by měl paní Samkovou v jejích vyjadřovacích lapsusech opravit a vrátit zpátky na zem, tedy na českou zem.

Ostražitost, zpětná vazba a umění říct raději méně a raději střízlivě než více a dryáčnicky ještě nikomu neublížilo. Spíše prospělo. Naopak ten, kdo to neumí, si jen pohorší, a požívá-li profese advokáta, doslova si řeže pod sebou větev, kácí židli a kálí do advokátského hnízda.