O bublinách

Bude to asi tak. Žiju v bublině. Dívám se na Českou televizi, čtu Reflex, dostávám do mailu pozvánky na demonstrace proti babišismu u nás, vadí mi, když prezident naší země lže a nemá odvahu se za chyby omluvit a ...

    … a jsem stoupencem našeho aktivního členství v EU i NATO. Což mimo jiné znamená, že rozlišuji mezi spojenci, konkurenty a nepřáteli.

     Na svoji obhajobu snad můžu uvést, že chodím daleko častěji do venkovských hospod než kaváren v hlavním městě. A také to, že mi je moje bublina často těsná a mnohokrát se ji snažím aktivně naprasknout. Není to snadné. To musíte jít třeba pro informace na Aeronet nebo do Parlamentních listů, či poslouchat bedlivě projevy představitelů SPD, ANO či KSČM. Navolit si TV Barrandov. Upřímně se pak snažím najít zrníčka jejich pravd, která by nebyla v rozporu s fakty, ale mnohdy to vážně nedokážu.

     Alespoň ve virtuálním prostoru. Protože v reálném životě to semtam jde. Mám přátele a známé a kamarády a nejméně dva z nich jsou názorově zakotveni naprosto mimo moji bublinu, o které byla výše řeč. Jejich zdroje informací se stopro míjejí s těmi mými. Přesto spolu mluvíme, scházíme se, popíjíme a přeme se bez zášti a o věci. Oni mají svoji pravdu, oprávněně a hájí si ji stejně hrdě jako já tu svoji. Jestli někdo pamatujete na socialistický školní experiment s množinami, tak při setkání s nimi zažívám rád pocit průniku našich množin, vzájemného uznávání protiargumentů a vymezování si hranic, za které již naše vlaky nepojedou. A po celovečerní debatě pak odcházíme nad ránem snad obě strany obohaceny o odér bubliny původně i přítomně protivné. Jakkoli je nám jasné, že z vlastních bublinek - a že jsou zpravidla nad ránem hodně malinkaté - nevylezeme nikdy úplně. A stačí dva tři dny a na netu jsme opět každý pevně na pozicích vlastní bubliny jako před večerním názorovým a jiným opojením.

     Začínám tušit, proč je či bylo by to tak těžké opustit ji. Bublina asi není o faktech, o zdrojích informací, jen o životních zkušenostech nebo aktuální situaci. Je nejspíš úplně nejvíc o víře. O vlastní víře, jak by měl fungovat svět, jak funguje a co je důležité. A co mi do tohoto schématu nezapadá, tomu apriori nevěřím a je mi to podezřelé. A nikdo, nic nedokáže zvenku změnit mojí víru. Jen já sám, budu-li mít tu potřebu. Málokdy, že jo.

     Tydlencty bubliny byly, jsou a budou. Dnes vypadají jinak než kdysi a jinak než jednou budou vypadat. Před dvěma sty lety se bublina majitelů dolů a bank jen málokdy přiblížila bublině horníků a námezdních rolníků. Například. Mezi nimi bylo tolik jiných bublin, že se o sobě vůbec dozvěděli jen při nějakém sociálním průšvihu. Neexistovala platforma, kde by se jinak potkaly. Někdo tomu říkal třídy, pak třeba sociální vrstvy, reálně byly, ale dennodenní komunikace neprobíhala.

     Dneska ona komunikační platforma je. Všudypřítomná. Bubliny jsou jiné, samozřejmě, uvažovat jen v mezích tříd je nepoužitelné, což ovšem neznamená, že bychom nenašli bubliny, které se samy takto snaží definovat. Každý den do sebe bubliny narážejí, tu mírněji, tu ostřeji (mluvím o komunikaci). Internet, sociální sítě, média (vč. blogů), tam se to děje nejvíc. Víc než v hospodách a kavárnách.

     Může mi to být líto, ale nenadělám s tím nic. Co ale dělat s tím, když si dvě největší protivné bubliny myslí, že jen každá jedna a jediná z nich má patent na rozum a právo na existenci? Nenapadá mne nic lepšího, jednoduchého a asi naivního, ale snad to musí být univerzální pravidla. Základní a zásadní pravidla demokracie a svobody. A morálky, ne?

      Nebudu je tady vyjmenovávat, ale přál bych si, aby byly ve veřejném, reálném či virtuálním prostoru natolik pevně nekompromisně ostře přítomny, že se o ně propíchne až do splasknutí obal každé bubliny, jejíž vnitřní prostor je s obecnými pravidly nekompatibilní. A ostatní bubliny? Ať si letí prostorem, ať do sebe narážejí, prohýbají se či třeba splývají a nebo zmizí v okamžicích nedůležitosti pro své obyvatele a dohromady ať představují rozmanitost. Zvenčí asi stejně bubliny vypadají krásněji než při pohledu zevnitř. A svět také zdaleka nejsou jen bubliny.