Ne ženy, ale muži nevědí, co chtějí, žádají normální ženy, ale zkuste jim je přivést

Ano, pánové, éra vše i pro vše obětujících se „trubek“ skončila. Dnešní slečny již přemýšlejí, zda a jaká oběť jim za to stojí. A naopak. Přesně vědí, co chtějí.

Zdroj fotografie: https://fotky-foto.cz/

A jsou to dnes právě muži, kteří nevědí, co hledají. A když najdou, co chtěli, strašně se nad tím podivují.

Neukazujte ženám nezodpovědnost, když chcete, ať do toho s vámi jdou

Říká se, že žena muži i rodině vytváří zázemí. Je to pravda, ale není pravda, že je to takto jednostranné. I žena očekává zázemí. Od muže. Samozřejmě z lidské podstaty rozličné. Z podstaty rozdělení tradičních rolí – to mně nikdo nikdy nevymluví, že neexistují. Máme je v sobě. Pokud jsme ovšem nerezignovaly na své ženství. Potřebujeme silnou oporu, kterou nerozfouká ani ten nejsilnější hurikán, zeď, o kterou se můžeme opřít, pevný bod, který a u kterého můžeme sdílet dobré i zlé, lože, do kterého můžeme bez obav ulehnout.

Dnešní slečny nemají zapotřebí vrhat se do vztahů, které skončí pouze jejich zodpovědností za dítě, za jeho budoucnost, za jeho uživení, do vztahů, které i dobře profitující rodinu uvedou do insolvence. Naprosto zírám, kolik soud přiřkl rozvedeným kamarádkám a známým, jaké divadlo tam mnohdy otec dítěte předváděl. Jeden vypadal dokonce tak, že si snad z divadla vypůjčil v kostymérně rekvizity žebráka. Ale musím férově přiznat, že tahle mince má dvě strany. Na stejný počet oškubaných žen připadá stejné množství oškubaných tatínků, které se ještě jejich ex snaží připravit o kontakt s dětmi. Ale to je již jiné téma, byť velmi společensky důležité. Vraťme se však k muži jako zázemí.

Emancipaci nepotřebují ženy, ale muži

Proč muž dopředu předesílá, že mu ani tak nejde o ideál, že se spokojí s průměrem, že ani nestojí o to se mít dobře. Proč dopředu omlouvá případné neúspěchy? Už jste někdy viděli lovce, který bude lovit tak nějak napůl? A přesně tak je to s oslovením žen. My se nespokojíme s půl chlapem, ale chceme celého. A když holt něco nevyjde, tak nevyjde. Vlastně si toho ani vůbec nevšimneme, kdyby nám ten jedinec neustále dopředu nedával najevo, že chce tu svou roli hrát tak nějak napůl. Nebo na pohodu. Nebo jak se teď vlastně říká. 

Žena by měla mužovu emancipaci podporovat, provokovat jej k gentlemanství

Na druhé straně emancipaci mužů mohou zvýšit pouze ženy. Pokud se snaží je o ni připravit, odebrat mužům jejich po staletí budovanou společenskou roli a důležitost, nečeká je světlá budoucnost ve vztazích. Vztah muže a ženy ničím jiným nenahradíme. Naštěstí.

Žít s někým neznamená jej připravit o svobodu

I když na začátku vztahu jasně vidíte svatbu a život spolu až do smrti, vztah není o tom, že někdo v něm něco musí. Je o dobrovolnosti. O tom, že chci. Nelze naši tradiční ženskou roli zneužívat a tvarovat si ji k obrazu svému. Sama jsem doma u rodičů poznala úžasný partnerský vztah, i když manžel to vidí jinak a společně s mužskými kámoši v naší rodině nazývá ženské příslušnice našeho rodu Mikulášky – kupodivu nelogicky po dědečkově příjmení. Na toto označení jsem zvláště hrdá, i když z jejich úst to pro vaši představu nezní jinak než pejorativně. Rozhodně se však nikdy nejednalo o manipulativní ženy, jak se snaží naši muži tradovat. To by si ostatně nikdy nenechali líbit. Bylo to pouze o tom, že krk v podání oněch žen hýbal hlavou vždy na správnou stranu. Naopak manžel, ani to nepopírá, pochází z velmi mačisticky orientované rodiny. Také mně dalo práci v tomto prostředí prosadit své vizionářství a stále se potýkám s nepochopením, opakováním omylů, které jsem už opravdu nechtěla podstupovat, a dalším, co s tím souvisí. Mačistický přístup je vlastní mnoha mužům. Jedou na bázi obchodu, něco za něco. Neuvědomí si, že jejich mužské zázemí my vyvažujeme ženským. To nevidí. Proto se protihodnotou mnohých stává vlastnění žen.

Muži vysílají nejednoznačné signály

Proč dnes nemohou muži udolat normální ženu? Jednoduše proto, že normální nechtějí. Pokud chtějí, tak tedy vysílají naprosto chybné signály. Prý, že jim nejde o vzhled. Že chtějí prima, hodnou holku do nepohody. Ale o čem budou mluvit na prvním místě, když vás popisují svému mužskému okolí? Bude v něm figurovat něco o matematickém nadání, schopnosti úsudku, pěkném vztahu k rodičům či dětem? Nebo v něm bude kralovat slovník ve stylu krásná, nevinné oči, útlý pas, velká prsa – oni to samozřejmě řeknou jinak.

Proč jsou pak zklamaní, když se hned nechcete vdávat, rodit kupu dětí? Proč, když si vás primárně vyhlédli kvůli vzhledu a dalším formálním faktorům, které jim budou v okolí zvyšovat kredit?

A ještě si vám někdy dovolí dát najevo, co vám z toho ideálního vzhledu chybí.

Co po nás vlastně chtějí?

Takže, jestli si myslíte, že vám u muže projde, že si jenom tak vstanete z postele a budete celý den vegetovat, tak to jste na omylu. Ostatně tohle by žena ani neudělala. Ta ze své podstaty, pro svůj vlastní pocit touží být upravená. 

To je ovšem to nejmenší, co musíme splňovat. 

Matně si pamatuji, že naše babičky ani prababičky nepracovaly, dokonce měly nějaké pomocnice v domácnosti.

Ženy nové doby, tedy již naše maminky, byly nejdříve zbaveny pomocnic a pak ještě „nahnány do fabrik“.

A doba došla tak daleko, že dnešní lifestylové časopisy se mohou přetrhnout v prezentacích úspěšných žen, tedy těch, které dokázaly skloubit rodinu, kariéru, díky které nejlépe celou rodinu živí, zkrátka jsou to takové supermanky dnešní doby.

Pokud takové, chlapci, budete adorovat, pak netvrďte, že chcete tuctovky. Na to vám jednak nikdo neskočí, ale také žádnou tuctovku neseženete. Ona totiž žádná žena ani tuctovkou být nechce. Každá žena chce být onou supermankou. Minimálně v očích toho svého supermana.