Chuť lidského masa - kapitola 8

Jaké to je skončit tam odkud jste chtěli utéct? Zahrabaní pod hlínou, obklopení tmou a bez naděje na další život? Když poslední co vidíte, je váš vrah…

Kapitola 8: Dva dny po akci, opět v práci - Magdaléna Rozkošná

„Ahojky Magi, tak jak to dopadlo s tím mužem? Co jsem tak viděla, tak jste se k sobě docela měli, navíc ses mi včera celý den neozvala, takže typuji, že jsi po přehlídce rozhodně neusínala sama?“

„Ahoj Enn, jo přehlídka dopadla dobře, myslím, že se nám povedlo naplánovat naprosto všechno. Modelky dorazily, žádná se neopila nebo si nešlehla víc, než unese, takže ani na mole nebylo fiasko. „

„Magi, ale na to se tě neptám, tak co, jaký byl zbytek noci?“

„Jo Enn, málem bych zapomněla, mluvila jsem s naší Maruškou, prodavačkou z obchodu, a byla nadšená, protože takovéhle množství objednávek snad ještě nezažila. Dokonce dvě ženy si zakoupili naprosto celou kolekci, ne jen jeden model, ale celou kolekci.“

„Fakt! Tak to tu ještě nebylo, celou kolekci? A kdo to byl, někdo známý?“

„Podle toho, co mi říkala, tak jedna byla známá zpěvačka, a ta druhá nějaká bohatá dcerka. Ale o to nejde, jde o to, že se lidem líbí naprosto všechny modely. Těch zakázek je tolik! Je to velkolepé, konečně se ti povedlo… prorazit ještě o něco víc.“

„Magi, jsem nadšená, pojď sem, ať tě obejmu. Je to skvělé!“ skáče Enn doslova radostí a přitom mě mačká k sobě. „Hned mám chuť pokračovat, jako by mě ta vila nabíjela, mám tady tolik nápadů.“ Enn je radostí bez sebe, takže se nám to skutečně povedlo.

Sedla si u mě za stůl a opět si začala čárat, jestli to takhle rychle půjde dál, bude na světě další kolekce co nevidět. Obdivuji tuhle ženu, jednou bych chtěla být jako ona, je můj velký vzor.

Navíc mi po přehlídce přihrála muže, který se jí samotné jistě líbil, přesto se ho vzdala v můj prospěch. Sice si ho raději mohla nechat, ale tak co, byla to další zkušenost.

Jako by mi četla myšlenky, zvedla hlavu od návrhu a zeptala se: „Jo Magi, tak jaký to bylo, spali jste spolu?“

Ach ne, už je to tu zase, nechci o tom mluvit, proč to nemůže pochopit? „Enn, promiň, ale nechce se mi o tom mluvit.“

„Magi, co se stalo?“

No super, teď jsem ještě rozvířila její zvědavost. Pokud jí něco neřeknu, tak to ze mě bude páčit. „No Enn, já vlastně nevím, zpočátku mi připadal milý, ale pak mi přišlo jako by na mě… ten jeho pohled mě děsil, jako by koukal skrz mě, nebo spíš do mě. Nevím jak to vysvětlit, ale bylo v něm cosi živočišného, co mě přitahovalo, ale záhy mi přišel jako masožravá kytka, co se mě jen snaží nalákat.“

„Magi, to trochu přeháníš, ne, mě přišel úplně normální, osamělý lovec na lovu.“

„Tak to jsi řekla doslova, koukal na mě jako na svou kořist, skoro jako bych byla … ale to je jedno.“

„Jinými slovy jsi dostala strach z pořádného chlapa, takže jsi před ním utekla.“

„No to právě ne, jak už jsem řekla, měl v sobě něco tak živočišného… možná to bylo jeho pižmo, ale cosi mě k němu přitahovalo, i když mozek se snažil utéct, tělo se začalo poddávat představě vášně.“

„Takže jste spolu spali?“ vydechla Enn napjatě.

„Nevím, jak to všechno vysvětlit, ale seběhlo se to tak rychle, pár skleniček šampaňského, trochu lichotek pošeptaných přímo do mého ucha, letmé doteky jazyka o můj lalůček, vášnivé a svůdné pohyby při tanci…musím se přiznat, že to se ženami opravdu umí. Doslova mě dostal do pro mě neznámé extáze.“

„Počkej, nepřestávej, mluv klidně dál, jsem zvědavá, jak to dopadlo.“

„Za celou dobu mě nepolíbil na ústa, pouze na krk, paže nebo líčka, ale ani jednou na rty. Chvílemi se mi zdálo, že nasává můj parfém a snaží se tak rozpoznat moji přirozenou vůni. Třásla jsem se po celém těle a přikládala to vášni, ale až druhý den ráno mi došlo, že mě to spíš děsilo.“

„Takže co se teda stalo?“ vyzvídá Enn napjatě, jak kdyby na tom závisel něčí život.

„Než jsme nasedli do jeho vozu, ještě do mě nalil pár skleniček, a pak jsme jeli ke mně domů, nevybavuji si to přesně, ale myslím, že tam chtěl jet on.“ Na chvilku jsem se odmlčela, abych si rozmyslela, co jí dál prozradím.

„A dál, Magi, nedělej tyhle melodramatické pauzy, už tak jsem napnutá jak péro v gauči.“

„Zastavil před mým domem, ale v tom okamžiku už na mě začal doléhat silný účinek zkonzumovaného alkoholu, motala se mi hlava a nohy jako by zarostly do podlahy. Otočil se ke mně a díval se znovu jako by přímo do mého mozku, pak se vrhl na moje rty a vášnivě mě políbil, na konci téhle pusy mi skousl rty, až mě to zabolelo, a tenhle impuls opět probral můj mozek a přikázal mi, vzdej to, uteč od něj. Ale nešlo to, už bylo příliš pozdě. Jeho jemné, ale přitom silné a mužné prsty vjely pod mou sukni a pomaloučku stoupaly po mém stehně. Cítila jsem, jak si vychutnává každý pohyb a jak mi vlhne klín. Nechtěla jsem to, ale jeho hrubé chování mě svým způsobem vzrušovalo.“ Znovu jsem se odmlčela, protože se stydím za to, co říkám, nerada mluvím o intimních oblastech svého života, ale vím, že Enn tohle chce slyšet, ona tímhle doslova žije.

„Druhou ruku mi strčil do výstřihu a prozkoumal v něm každý kousek mojí kůže, podle mého zrychleného dechu si vybral místa, na kterých o chvilinku déle setrval. Bylo to tak vzrušující, protože kdokoliv mohl jít kolem a vidět nás. Vystoupili jsme z auta a vydali se k mému domu, odemkla jsem a oba jsme vstoupili, já aspoň měla chvilku na to se vzpamatovat a trochu uklidnit. Jenže hned za vchodovými dveřmi mi upadly klíče na tmavou dlažbu, a tak jsem se pro ně automaticky sehnula. Slyšela jsem jen zabouchnutí dveří, hodně rychlé rozepnutí poklopce a vytažení mých šatů. Pamatuji si na začátek a jak to bylo nečekané, a přesto vzrušující, až se mi chtělo křičet doposud nepoznanou rozkoší na celý ztichlý dům, ale pak už se mi všechno ztrácí v mlze. Jako bych se o něco bouchla do hlavy. Ráno jsem se probudila na podlaze na chodbě v mém bytě a nic si nevybavovala. Omámená jsem si došla pro prášek na bolest a koukla se po mém nočním návštěvníkovi, ale v bytě jsem byla úplně sama.“

„Cože, on odešel a ani se nerozloučil?“

„Ne, navíc jsem měla na sobě úplně roztrhané šaty. Nevím, prostě mi přijde zvláštní, že si nic nepamatuju, jasně, možná za to může alkohol, ale takový sexuální zážitek by se mi přece jen tak nevypařil. Nebo jo?“ směřuju zoufale svoji otázku k Enn, v tomhle ohledu má mnohem víc zkušeností než já.

„Magi, já nevím, a kolik jsi toho vypila?“

„Už jsem se nad tím zamýšlela a přišlo mi, že tak pět nebo šest skleniček šampaňského a asi jednu whisky.“

„Nevím, to mi zase nepřijde tolik, hlavně až do vstupu do domu jsi byla při smyslech. Není možné, že ses třeba při vaší divoké jízdě praštila do hlavy a díky tomu teď nic nevíš?“

„Hele, taky mě to napadlo, ale nevím, prostě mi to přijde, jako by mě do hlavy praštil on. Ale nemám pro to žádný důkaz, mohla to být klidně nehoda. Přesto si nedokážu vysvětlit svoje roztrhané šaty a cucfleky, občas i stopy po zubech. Ale to je jedno, už to prosím necháme být.“

„Máš pravdu, je to divné. Kdo ví, co to bylo zač. A neztratilo se ti nic v bytě?“

„Ne, prošla jsem to všude, šperky, peníze, všechno bylo na svém místě. Dokonce i mobil a klíče v kabelce. A co ty, co jsi dělala po akci?“

„To je dobře, že se nic neztratilo. No já se po akci šla na pár hodin vyspat, ale nepovedlo se mi usnout na moc dlouho. Pak jsem jela sem a navrhovala, byla jsem tu i přes noc až do dneška. Podívej, napadly mě mezitím další čtyři věci. Oblečení od hlavy až k patě.“

Beru její náčrty do rukou a žasnu, to je taková nádhera! „Enn, to je vážně grandiózní! Ta probdělá noc za to bezpochyby stála.“

Nějak nemám náladu na to začít pracovat, a tak zírám z okna. Koukám na kolemjdoucí, jak se zastavují a prohlíží si naše reklamy. Povedlo se nám je umístit kolem celé vily a na rohu křižovatky vztyčit velký pevný billboard, takže je viditelný ještě z větší dálky.

Jsou nádherné, když jsem šla naposledy domů, prošla jsem se kolem všech a kochala se jejich dizajnem. Enn s grafikem vytvořili takové lehké a smyslné linie, doslova to přitahuje pozornost, pod rouškou tajemství to předává podprahové poselství o našich šatech. Přitahuje to jak muže, tak ženy.

Pozvedla jsem oči a pohlédla přes plot na druhou stranu široké silnice z tmavého asfaltu. Hrklo ve mně a záhy mě pohltil úlek. Instinktivně jsem se skrčila a zapadla tak za zídku pod oknem. Přes pevnou kamennou zeď mě jistě neuvidí. Batolím se po dvou skrčených nohách jako malá kachnička a místy se přidržuju podlahy rukama, musím se rychle dostat za roh, tam už mě nikdo z ulice neuvidí.

Hned jak jsem přitiskla záda ke chladné zdi, víří mi hlavou myšlenky. Co tu dělá? Jak mě tu mohl najít?

Enn se na mě zadívala. „Magi, co se děje, jsi bledá jako stěna, ty jsi snad viděla ducha?“

„Enn, právě přes ulici stál ten záhadný muž, kterého jsi mi dohodila. Díval se přímo na naši vilu, doslova zíral. Víš, já se s ním nechci potkat.“

„Ukaž, podívám se, jestli tam ještě je.“ Vyklonila se z okna a vyhlédla přes ulici, otáčí hlavou zprava doleva a vypadá to, jako by ho neviděla. „Magi, už tady asi není, nikde ho nevidím.“

Prostor pohltilo zvonění zvonku od vrátek. Ztuhla mi krev v žilách, a tak jsem ze sebe vychrlila sérii slov: „Enn, prosím, nechoď otevřít, já ho nechci vidět. Prosím, neotvírej mu.

Enn znovu nerozhodně vyhlédla, usmála se a rozběhla se ke dveřím. Copak mě ta husa hloupá neslyšela, proč ho sem jde pouštět? Mám sto chutí se někam schovat, zahrabat se třicet metrů pod zem, jen abych se mu vyhnula.

Stihla jsem akorát doběhnout ke dveřím od mé kanceláře, když jsem z chodby uslyšela dva ženské hlasy. Ale co to, že by u vrátek zvonila nějaká žena?

Nedalo mi to a statečně jsem vyhlédla, no jistě, to je Doel se svojí paničkou. Vesele rozpráví s Enn. Musela mě zahlédnout, protože prohodila: „Magi, půjdu s Pati ke mně, tak tady nezlob, kdyby něco, dej mi vědět.“

Pati ke mně jen přátelsky zvedla svojí ruku ověšenou diamanty a mile se usmála. Záhy zmizely na schodišti a já ve spodní části osiřela. Ihned jsem běžela zkontrolovat vchodové dveře, jestli jsou pevně zavřeny, tak aby nás ochránily od dalších nevítaných návštěvníků. A naštěstí jsou.

To by stačilo, vracím se k oknu a znovu kontroluji okolí. To není možné, zase tam je a sleduje vilu. Ale třeba viděl Pati a teď se sem neodváží. Zmizela jsem, jak nejrychleji to šlo.

Sakra, jak teď mám pracovat, když se mi klepou ruce strachem přecházejícím do zoufalství, že jsem tady v pasti. Přesto se snažím dodělat rozdělanou práci a dát tak podobu novým extravagantním šatům.

Odskočila jsem si na toaletu, abych si tam opláchla obličej a dala se trochu dohromady, ale moc mi to nepomohlo, akorát teď vypadám jako zmoklá myš.

Když jsem vycházela, slyšela jsem ze schodů cupitat malé nožičky, musí to být Doel, a tak jsem na něj vyskočila zpoza rohu. Nejprve se zastavil, asi leknutím, ale hned jak mě poznal, tak mi skočil do náručí.

Vítám se s tím malým tvorečkem a drbu jeho roztomilou hlavičku. Nevím proč, ale vždycky mě cosi nutí na něj šišlat, stejně tak jako na malé děti.

„Doeli, zlatíčko, tak jak ses měl?“ Beru si ho s sebou, protože se s ním cítím hned o trochu lépe.Došli jsme až do kanceláře a já ještě naposledy instinktivně vyhlédla z okna, vypadá to, že ten úchyl už zmizel. Díky bohu za to.

Chtěla jsem si na chvilku sednout za svůj stůl a pomazlit se z Doelem, ale moje židle není na svém místě. Rozhlížím se kolem a přecházím prostorem. Za rohem na mě vykouklo její opěradlo a já opět začínám propadat panice, ale i přesto dokončuji svoji obhlídku a dívám se, proč sem bylo křeslo umístěno a hlavně kým.

Zastavilo se mi srdce. Mrákoty mi přivřely oči a tělo ztěžklo, jako by chtělo upadnout na podlahu a omdlít. V posledním momentě jsem se přidržela protilehlé stěny a udržela se tak na nohou. Už nemůžu ani křičet, protože se mi stáhlo hrdlo. Musela jsem Doela upustit, protože bolestivě vyštěkl. Mám co dělat, abych se vůbec mohla nadechnout. Chci zavolat na Enn, ale nemůžu. Naštěstí mi v tom pomáhá Doel a zuřivě štěká na ty rudé šaty, které se opět samy oblékly na tělo figuríny.

Chce se mi zvracet, přesto se nemůžu odtrhnout, jako by ty šaty představovaly nějaký oltář nebo magickou sochu Panenky Marie. Klepou se mi nohy i ruce, ale snažím se udržet při smyslech.

Vedle mě se vyděšeně zastavila Enn a hned vedle ní i Pati. Jediné, co můžu, je zvednout těžkou ruku a ukázat před sebe. Enn jako by docházelo, o co jde, ale přesto se ptá: „Už zase? A ani tentokrát jsi to nebyla ty, viď? Kde jsi byla, když se to stalo?“

Koktám ze sebe naprosto vyděšeně: „Bbbbyla jsem na toaletě, abych si opláchla obličej. Když jsem vyšla, akorát jsem potkala Doela a chytila ho do náručí. Společně jsme se vrátili do kanceláře a já si chtěla na chvilku sednout a pomazlit ho, ale nebyla tu moje židle.“

Pati už to nevydržela, ničemu nerozumí, a tak se snaží pochopit situaci. „Magi, Enn, co se tady děje, proč jste tak hotové z šatů na figuríně?“

Enn pohotově odpověděla: „Na těch šatech není nic divného, spíš je zvláštní, že ani jedna z nás je té figuríně neoblékla, a přesto je má na sobě už potřetí. Ať je uklidíme, kam chceme, vždycky je někdo vrátí na tuhle figurínu.“

Aniž bychom si toho všimly, Doel vyběhl na chodbu a opět se přiblížil ke sklepním dveřím.

Zase začíná štěkat jako smyslů zbavený, doslova ho pohlcuje přival strachu.

Jako první za ním vybíhá jeho panička, aby se dozvěděla, co se mu to stalo. Ale stejně tak jako já posledně se zastavuje před dveřmi do sklepa a snaží se pochopit, co za nimi může být tak dráždivého pro malého Doela. Po urousaných chlupech mu stékají sliny.