Někdy se stane, že náš život jede v zaběhnutých kolejích. Jedeme si vláčkem, který sviští krajinou a máme pocit, že to tak bude stále. Pohodlně sedíme a díváme se z okna. Jednoho dne ale vlak prudce zastaví v neznámé krajině.
Tak a je to!
Po deseti letech končím v zaměstnání. Po deseti letech strávených obchodováním se železnými trubkami, traverzami, jakly, plechy, ... je konec ! Minulý týden mi majitel firmy před mými kolegyněmi oznámil, že jsem dement a strhnul mi dva tisíce korun z mého platu za nevhodné chování. Za jaké, dodnes nevím.
Vždy jsem chodila do práce ráda, ale dva tisíce je hodně. Hodně i na mě a to si myslím, že něco snesu. Mám toho dost. Druhý den mu nesu na stůl výpověď. Jsem jako ve snách. Co jsem to udělala? Je mi padesát a v této době bude hledání zaměstnání čistý adrenalin.
Odpoledne jdu do knihkupectví hledat inspiraci. Nořím se do knih s názvy Myšlenkové mapy, Jak najít svoje poslání, Rozjeď svůj byznys, Odhal svůj potenciál a další a další. Nu myšlenkové mapy by se mohly hodit. Ostatní vracím do regálu. Jsou to cizí autoři a třeba to v našem českém rybníčku nebude fungovat.
V nedaleké kavárně sestavuji myšlenkovou mapu. Nejvíce se mi líbí nejabsurdnější možnost. Jít do předčasného důchodu a zapsat se na Univerzitu třetího věku. No jo, ale na to jsem příliš mladá. Na důchodovém mi to paní potvrzuje. Takže nejdříve v roce 2031. Jenže to už na tu Univerzitu ani nedojdu. Tuto možnost bohužel škrtám. Nevadí,mám další.
Teď sedím doma u stolu a píšu. Venku se stmívá, začalo pršet a mně je smutno. Končí jedno období mého života. Deset let je přeci jen ,,flák“ času. Nevím, co bude .Skočila jsem rovnýma nohama do neznáma.
Možná to přišlo včas. Začala jsem odvykat změnám a tak trochu zpohodlněla. Uvidíme, co přinesou další dny…
