Radost a smutek - dvě strany téže mince.

„Jen samota zná sladkost lásky, jen slzy vědí, co je smích,  jen mládí zjistí, co jsou vrásky a hladový, co plný břich.“

Minulý týden jsem si kolem poledne pustila televizi. Běžel tam pořad Sama doma a právě probíhal rozhovor s bloggerkou a novinářkou Janou LeBlanc.

Chtěla jsem přepnout na jiný kanál, když tu mě zaujala zmínka o Zápisníku radosti. Určitě je krásné mít deník, kam si píšeme zážitky, které nám přinášejí potěšení. Pocity štěstí, které jsou tak intenzivní, že je chceme zaznamenat, abychom se k nim mohli vracet.

Měla bych jen návrh na malou úpravu deníku. Otočila bych ho vzhůru nohama, obrátila a z druhé strany nadepsala -  Zápisník smutku. Bylo by to obojí krásně pohromadě. Je přeci stejně důležité umět prožívat smutek, napsat si o něm a také se k němu moci vrátit.

Radost i smutek k sobě neoddělitelně patří. Oba pocity mají v životě své místo a obohacují nás stejnou měrou. Občas zažíváme tmavé, smutné a tragické období. Tak to prostě je a těžko se nám v něm bude „vymýšlet“ radost, i kdybychom měli tisíc tipů a nápadů.