Obranné výdaje? Ministr obrany krčí rameny a doufá, že bude líp

Asi budete znát ty chvíle, kdy všechna slova a představy jsou správné, ale přesto výsledek jen pokulhává. Pak je na místě rozpačitý pocit a pátrání po tom, co je vlastně špatně, i když všechno vypadá zdánlivě dobře.

Přesně takový pocit mám ze slov koaličních představitelů o tom, jak se změnilo vnímání bezpečnosti (což je bezesporu pravda) a jak je nutné věnovat naší armádě, respektive obranému sektoru jako celku, větší pozornost (to je také pravda). S těmito proklamacemi souhlasí – možná až na drobné a nepodstatné výjimky – i opoziční strany. Jinými slovy, co se týče obrany, vláda má zelenou.

Téměř přesně před rokem představitelé koaličních stran schválili Smlouvu koaličních stran o zajištění obrany České republiky. Podle této smlouvy se má zdvihnout podíl výdajů na hrubém domácím produktu (HDP) do roku 2020 na 1,4 %. Původní vyjednávání všech stran zastoupených v parlamentu hovořilo o tom, že se podepíše dohoda o zvýšení výdajů na alianci přislíbená dvě procenta HDP ročně do roku 2025. Premiér Bohuslav Sobotka a ministr financí Andrej Babiš ovšem opozičními stranami opovrhli a rozhodli se vydat vlastní cestou. Škoda. Nicméně i ta 1,4 % HDP nakonec mají podporu ODS a dalších opozičních poslanců.

To, co ovšem nechápu, je tragický výsledek, který si můžete v datech prohlédnout na grafu výše (oranžová linka je skutečný a odhadovaný vývoj HDP a modrá rozpočet MO v korunách) a který ukazuje, že výdaje na obranu vůbec nekopírují nejenom podepsanou smlouvu, ale ani vývoj HDP. Jen pro shrnutí:

• premiér chce přidávat obraně;
• předsedové stran vládní koalice také, dokonce o tom podepsali i smlouvu;
• ministr obrany a ministr financí jsou ze stejného uskupení;
• zvyšování podporuje i opozice a
• ekonomika roste.

Přesto vítězí úřednický duch a vše běží jako obvykle. Vláda si může stanovovat priority, jaké chce (že by taková generálka na aplikaci zákona o státní službě?) Ukázkovým příkladem je zvýšení letošního rozpočtu na obranu ministerstvem financí. To přidalo asi 1,5 miliardy korun nad plánovanou částku podle střednědobých výdajových rámců z loňského roku (lehce přes dvě miliardy) ne proto, že by mělo pocit, že se má armádě přidávat, ale proto, že by podíl obranných výdajů na HDP klesl pod jedno procento, což by bylo ostudné a naprosto nezodpovědné.

Podle odhadů tak v příštím roce dosáhne podíl výdajů na obranu 1,02 % HDP, a pokud bude dodrženo to, co je ve střednědobých výdajových rámcích doprovázejících rozpočet na rok 2016, pak v roce 2017 budou výdaje činit 1,03 % a v roce 2018 1,06 %. Vůbec mi není jasné, jak chce tato vláda smysluplně do roku 2020 dosáhnout 1,4 %. V zásadě jsou čtyři tak možnosti:

1. zhorší se výkon hospodářství;
2. vláda radikálně změní své chování;
3. v letech 2019 a 2020 poroste rozpočet ministerstva skokově o 10 miliard korun, či
4. nebude dodržen závazek 1,4 % HDP.

A to ještě nesmíme zapomenout na politický cyklus, který má vždy své dopady. Příští rok na podzim proběhnou krajské a doplňovací volby do senátu. Bude to pro koalici poslední živý test před rokem 2017, kdy nás na podzim čekají volby do sněmovny a krátce po nich volby prezidentské. Dá se tedy předpokládat, že od příštího jara se začne rozjíždět volební kampaň, která s vysokou pravděpodobností nebude mít na ČSSD a ANO stmelující účinek. Přes zimu bude relativní klid, ale pak od jara 2017 se rozjede spojená kampaň sněmovní s tou prezidentskou. A kdo bude v těch chvílích myslet na armádu? Zajímavé také je, jak tato koalice odsouvá hlavní břímě závazků k výdajům na obranu na příští vládu, ať už bude jakákoli.

Vojáci mezitím začínají veřejně hovořit o tom, že kvůli nižším výdajům naberou méně vojáků a nakoupí méně techniky. Zacelování děr z minulosti tak bude probíhat pomaleji. A ministr obrany Martin Stropnický? Krčí rameny s tím, že určitě bude líp.