O svobodě projevu

Na úvod chci uvést, že moje postoje k bezbřehému idealismu multikuluralismu jsou dlouhodobé. Jako důkaz Vám přikládám článek, který jsem publikovala na Pravém břehu, a ani s odstupem 1 roku a 3 měsíců bych na něm nezměnila jediné slovo. Nezměknul mi mozek, jak píše jeden novinář, a v té době ani Úsvit ještě nespatřil svit Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Minulý pátek, v okamžiku, kdy Paříž byla na nohou a 80 000 policistů honilo několik vrahů novinářů a lidí, kteří si šli jenom nakoupit, jsem se dozvěděla o tom, že spolek IVČRN chce pod vlivem těchto událostí uspořádat demonstraci a pietní akci s tímto cílem: „Seznámíme veřejnost s naším pohledem na Islám a jeho expanzi v Evropě, pojmenujeme rizika pro Českou republiku a vzneseme legislativní a bezpečnostní požadavky, jejichž přijetí islamizaci naší země zabrání,“ uvedli v oficiálním prohlášení pořadatelé.

„Organizátoři chtějí před Pražským hradem uctít i památku nedávných obětí teroristických útoků v Paříži,“ tolik citace z pozvánky. Lze jí dohledat a moje slova si ověřit. Demonstrace byla povolená příslušnými orgány státní správy, spolek má řádný souhlas s činností od Ministerstva vnitra, není na žádném „indexu“, byť i já uznávám, že některé jejich výroky v kyberprostoru mohou vyvolávat debatu. Jako politička zcela odmítám „doporučení“ od jiných politických subjektů, kam smím, nebo nesmím jako poslankyně a členka výboru pro obranu a bezpečnost chodit! Je s podivem, že „nevhodnost“ mojí účasti na demonstraci, svolané v souladu se všemi právními předpisy, odsuzují politici, kteří se tak rádi zaříkávají absolutní svobodou projevu a občanská společnost je pro ně živou půdou demokracie. Všichni jsou Charlie… ale vocamcať pocamcať. Vídáme je v prvních řadách při výročích Sametové revoluce, pálí svíčky, nosí květiny a děkují mimo jiné za to, že už se za svobodu názorů, ani za dlouhé vlasy nikdo nešikanuje, nebije, nezavírá, nikdo se neoznačuje jako „nepřizpůsobivý živel, rozvraceč socialistického zřízení, vyšinutý jedinec…“ Ale ouhá, bohužel, ti stejní milovníci svobody projevu, se nyní postaví v jednom šiku na druhou stranu barikády a omarkují tisíc lidí, kteří přijdou „občansky“ projevit obavy z budoucího vývoje naší země i Evropy, za partičku extremistů, nácků, nacionalistů, kterých se štítí a šokuje je, když demokraticky zvolený politik, člen zákonodárného sboru, zaměřující se na oblast bezpečnosti a obranu našeho státu, mezi ně přijde a chce je poslouchat, diskutovat a hledat řešení.

Na Hradě jsem žádné nácky neviděla, ale viděla jsem tam dost ustrašených úplně normálních a vzdělaných lidí, kteří chtějí právě od politiků demokratických stran slyšet, že naše země a politická reprezentace nedovolí, abychom pod vlivem událostí posledních týdnů propásli příležitost nastavit taková pravidla, která nedovolí, aby se svoboda našeho projevu, vyznání, kultury a židovsko-křesťanské civilizace upozaďovala na úkor jiných NEnaboženských aspektů Islámu (šaríja, džihád) hraničících s ideologií, které nemají s náboženským vyznáním pranic společného!

V ODS se, paradoxně k tomu, jak mě nyní nálepkují, řadím k liberálnímu křídlu, takže mi mohou někteří konzervativci naopak vyčítat liberalismus v otázce osvojování dětí ve stejnopohlavních partnerských vztazích. Absolutně odmítám, aby zrovna mně někdo, jenom pro to, že se jako politička nebojím jít na náměstí a diskutovat o věcech a obavách, které řeší více než 60 % naší společnosti, označoval za netolerantní extremistku! Moje slova závěrem: jestliže nenajdeme jako politici demokratických stran dostatek odvahy k debatě na toto téma a „nesebereme“ toto téma populistům a pokrytecky se i dál budeme bát toho, že nás odsoudí média a tzv. demokraté, kteří si názorovou svobodu vykládají po svém, vytvoříme si sami obrovský problém v podobě lidí hlásajících „Můj boj“, který však nebude nikoho z nás, co moje řádky čtete…