Zimní stíny veršované

Portréty dlouhých stínu věcí prostých prudkým vánočním sluncem vytvořených na kuchyňském stole laickým veršem opředených s účastí přírody božstev.

MODERNĚ O POEZII

Uzřel jsem nápis poezie laiků.

Kdo jsou to laikové v poezii?

Jak vypadá básník odborník či profík?

Kdo verši vydělal si balík peněz?

Kolik laiků třeba v malířině se stalo v oboru zdrojem revoluce?

Není pak možné, že ve škole mysl vloží do škatule?

Hranice vytyčí, to má být tak a tak… a pak…

Kam dál, když chybí svobodné vize zrak.

Prý Einstein řekl:

„Každý inteligentní hlupák dokáže problémy zveličit a zkomplikovat…

Jedině dotek génia a hodně odvahy umožní zamířit opačným směrem“.

Zdá se génius vždy z konvencí pociťuje tlak.

A není snad pravda, že ve školách jdou právě jedním směrem.

Teď myslíš si, že myslím si o sobě hodně

Mýlíš se, stále zřetelněji se vidím ztrácet v davu průměrnosti

Především jsem pos.aný až za ušima

Přesto zcela věcně jednou věcí jsem si jist

Génius buď je a nebo není, nedá se naučit, neb je shůry darováný

ÚPLNĚK

Stříbrný peníz oko rybí

Průzračné noci chladný zrak

Ústřice skrytá pod hladinou

Když nebesa halí mlžný mrak

Vypráví tiše stříbrná příze

O pokladech skrytých v krajině snění

Vypravěč dovedný v bílé říze

Nepoznáš rázem co sen co bdění

PŘÍBĚH JOUDY BOUCHAČE (4 sloky)

Byl jednou jeden Jouda

Zvedání činek věnoval svou píli

Též vrhání hlášek přidal k svému cíli

Pan macho zvaný užvaněná bouda

Pravil na každé ruce má prý kříž

Na pravé černý na levé rudý tvrdě drtí

Pravá mu prý promptně smrdí smrtí

Levou prý k hospitálu poputuješ blíž

V práci pak Jouda ve svém osvalení

Spravuje nezbedný líný lis

Pózuje mrká kašle na předpis

Cvak pěstičky náhle v 2D provedení

Smutně pak sedí Jouda v hospitálu

Vyzáblý cápek s citem přisunuje lžíci

O tom kdo silný zhžíná v slabé mysli svíci

Povrchnost po vrstvách poputuje do análu 

POŠMOURNÉ RÁNO  (pyramidální verš rýmem i délkou verše)

Město jako ostrov zadumaný

Pod bílým mračnem podřimuje

Však uvnitř tisíců čtverečných slují

Vše běží při starém jiskrný život bují

A to mě tak trochu deprimuje

Že bude stejně malovaný 

KLIK

Při hledání spotřebních předmětů

Nechtěně narážím na větu

„Je obětí nevěry jako já“

Zvažuji zda padnu do spárů

Sypané škváry z bulváru

Pro jednou klikám blbec já

Pod červeným titulkem ženština

S voskovou tváří Lenina

Po ránu tře si na ksicht myslím já

Co line se z místa pod kadeří

Asi jí málokdo uvěří

Však o to tu nejde zasvítá mému já

Když jsme tak náhodou objeti

Jsme jen své slabosti oběti

Za všechno může on - skryté já

Kdo však má užitek ze story

Tomu tu skládám své sorry

Nechápe více mé tupé já

a tak....

Zamknu branku canců banky

Kde hromadí se žurnalistů .canky

Co tankují do baňky tvému já

Klik…..

BAKCHUS VERSUS SHENNONG   (7 slok)

Že ve víně je moudrost řekl kdosi kdys

Však myslím byl to alibista

Sic po sklence vezme navrch upřímnosti rys

Leč cesta k tomu není právě čistá

Padají hrozny v nenasytný lys

Cabernet, Merlot i Portugal Modrý

Pro smutnou mysl mdlé naděje mys

Náhle tu stojí smavý člověk bodrý

Však nálady staré vrátí se jak hmyz

Pravda přec posouvá vědomí dále

Vedlejší účinky hejno krys

Nejsi-li horší pak stejný si stále

Hluboké myšlenky skrytý taj

Spíš hledal bych v lístcích asijských svahů

V proměně skupenství rodí se čaj

Kouzelný krotitel duševních stahů

Zjemnělé nitro klidu ráj

Myšlenky vůdčí vzplanou v dáli

Jak poslušní hřebci přiklušou v stáj

V království míru moudrému králi

Úsměvy slunce v paměti vody zřídla

Do žil se vmísí když víno i čaj se pije

První je mávnutím veselosti křídla

Ten druhý vlnou živé harmonie

Každý den jiný ba každičký času díl tenčí

Jak pravil prorok na světě vše má svůj čas

Čas rudého žáru čas travnaté vůně Senči

Ale když volit bych musel tak víno vem ďas

A nakonec stejně všichni skončíme ve sprše. 

Poznámka: Fotík mobíl šamšung