Migrace jako stupeň současného kulturně politického chaosu a základní příčiny tohoto stavu

Migrace, chudoba, válka, terorismus, náboženský fanatismus, turbokapitalimus, rasismus atd. velká část lidí cítí, že tyto nešvary jsou spolu propojené, že mají kdesi v pozadí společného jmenovatele. 

Pojmenovat ho se nezdá být jednoduché. Politická rozhodnutí tvoří lidé, které se rozhodují dle svých duševních dispozic, proto vlastní základní příčiny musí ležet v této sféře a jsou v zásadě velmi triviální. Nežli bude na ně ukázáno, projděme si s vaší trpělivostí v rámci objektivity několik hledisek na tento problém. Je migrace škodlivá či ne nebo do jaké míry a za jakých podmínek?  

Úvodem je třeba zdůraznit, že dnešní dobu s ohledem na hustotu obyvatel a komunikační propojení (a dalších podmínek) nelze srovnávat s dobami minulými. Ti, kteří hlásají, že praotec Čech byl také imigrant, si jen vytvořili dobře znějící reklamní heslo jako zástěrku jednostranného náhledu. Hesla se pěstují většinou pro svůj demagogický účinek. Na druhou stranu přírodní zákony jsou stále stejné a tudíž příčinná řešení problémů musí být v principu táž v kterémkoli věku. Proto se vyhneme vyvěšování zjednodušujících cedulí a věc trochu rozebereme, jak se říká, vezmeme to od píky. Přírodní zákony si důslednost a trpělivost prostě žádají.

Geograficko-antropologické hledisko. Člověk se v rámci přírodních zákonů vyvinul v rasy a podrasy, které jsou vázány na určitý světadíl a podnebné pásmo, z čehož se odvíjejí jeho specifické vlastnosti, tělesné i duševní, jak to správně vypozoroval již starověký lékař Hippokrates. Když se řekne Evropan, Orientálec, Asiat, Afričan, nativní Američan nebo nativní Australan, vybaví se vám zcela určitý tělesný tvar (výška postavy, tvar skeletu, především lebky a barva pleti) spojený se zcela určitým územním celkem. Další podskupiny vznikají díky podnebnému pásmu, který má obrovský vliv na utváření temperamentu. Například jižní Evropané – Mediteránci tj. Řekové, Italové, Hispánci mají rozdílnou mentalitu než Alpíni ve středu Evropy a ještě více než Nordikové na severu. Směrem k rovníku jsou lidé otevřenější, ale také línější s menší schopností se organizovat a dbát svých povinností, což je dáno teplotou (potřeba ležet ve stínu) a lehčí dostupností darů země. Každý jistě na sobě prožil, že teplé dny vedou k lenosti a zábavě a chladné dny spíše ke zvnitřnění a zamyšlení. (Velikost subtropických impérií nebyla vystavěna zdravou vnitřní silou společnosti, ale pomocí absolutní moci a otrokářství.)

Od rodné hroudy se odvíjí celý vývoj těl a kultury (jazyka, způsobu myšlení, uměleckých projevů) dané rasy, kmene, národa. Těla jsou vystavěna z látek stravy rostoucí v daném prostředí, mají své specifické složení krve, které je jednou ze zásadních položek pro plnohodnotnou duševní a fyzickou činnost.

V zásadě jsou rasy utvořeny tak, aby necítili k sobě přitažlivost, což zpočátku fungovalo a teprve trvalé intenzivní překračování hranic a mísení kulturních prvků toto přirozené cítění odstranilo . Vědomí rozdílnosti však působí jako zdravá ochrana a samo není základem rasismu. Ten má původ v jiných vlastnostech vypěstovaných do zvrácenosti, o čemž bude ještě řeč.

Z uvedeného plyne jednoduchý závěr. Lidé, zvířata a rostliny mají zůstat na svých místech, ke kterým je určila sama příroda, a které jsou ideální pro jejich rozvoj. Každý národ si má utvářet vlastní kulturu, vlastní systém. Z toho vzniká ona krása národů, kterou známe z historie – vlastní stavební sloh, oděvy, umění, etiketu atd.

Malé podobenství: Pohlédneme-li na louku, uvidíme rozmanitost květů lišící se svou barvou, tvarem, vůní a velikostí. Všechny jsou přes svou rozdílnost krásné. Lán řepky má také své kouzlo, ale představte si, že by byl všude a vždy. Rozmanitost v přírodě má však současně s estetickou úlohou i úlohu ryze funkční. Každá rostlina má v systému svou specifickou úlohu udržující rovnováhu celku. Co přináší krátkozrakým člověkem vysázená monokultura, je dnes snadno zřetelné – erozi, sucho, vyhynutí druhů, lavinový efekt, na jehož konci je kolaps, smrt.

Stejná „biodiverzita“ musí panovat i mezi rasami a národy, pokud má svět zůstat zdráv. Národy se mají obohacovat, stýkat se, vyměňovat si poznatky, což ale všechno znamená „navštěvovat se“ nikoli se „křížit“ nebo vytvářet národnostní "metastázy" v organismu jiného národa. Národy mají zůstat pevné sami v sobě, se svou hrdostí na vlastní kulturu, ale zároveň s uznáním kultury jiné, doplňující, vyvažující. Bylo prozřetelnou moudrostí, kterou jaksi začínáme oceňovat až dnes ve fázi katastrofy, když už za starozákonních dob bylo zapovězeno mísení se. Pro člověka vědomí náležení ke svému národu představuje podvědomou duševní oporu. K tomu rovněž přispívá i ostré vymezení územního celku. Autonomie, pokud je zdravě spravována, poskytuje vědomí ochrany. Otevřené hranice člověku dávají sice pocit větší volnosti, avšak zaplacený obavami nekontrolovatelného ohrožení. Vysoké opevněné lodě se mění na chatrné vory spojující se v jeden chaotický spletenec, kterému hrozí potopení.

Z tohoto hlediska, vezmeme-li v úvahu počáteční ideální stav, jsou nejméně závadné migrace ve směru podnebného pásma a o jeden až dva národy. Každý kdo zkoumal kultury národů, zjistil, že národy s územní hranicí převážně na sebe antropomorficky, mentálně a jazykově navazují, že přechody jsou postupné stejně jako u flóry v přírodě. Tak lze uchránit harmonickou rozmanitost řetězu kultur i harmonii uvnitř každého článku.

Pouze osoby výjimečné, zvlášť nadané se specifickým posláním by mohly žít delší dobu na území jiného národu. Toliko ideální stav, který musí být hledím dnešního stavu považován za idealisticky naivní, nebo dokonce totalitní, nicméně přesto v důsledcích zdravý. 

Politicko-ekonomické hledisko

Migrace do Evropy jako následek chaosu po pádu domácích systémů zapřičiněných vměšováním vlád euro-amerického sektoru.

Mluví se o chamtivosti bílého člověka? Ale jedná se o člověka jako takového. Uzurpátorské výboje a vojensko-politické ovládání slabších je prokazatelné u všech mocností starověku. Ale zůstaňme v řetězu následků blíže současnosti a oblasti, která se nás bezprostředně týká. Do počátku 20. století bílý člověk území patřící jiným bezohledně a bez přetvářky zabíral. Neimportoval demokracii, ale svou nadřazenost. Původní obyvatele deprivoval, často je vytrhl z rodné půdy a importoval proti jejich vůli na jiné území. Jakýmsi vzorem se stejnými nedostatky zapřičiňující nakonec pád byl kolonizační systém Římské říše. Když se situace stala neúnosná, potom co rozpoutal dvě světové války, které mu částečně nastavily zrcadlo, na oko předal vládu původním obyvatelům, ale začal pro změnu importovat svou demokracii. Svůj systém společnosti opět prohlásil za nadřazený a opět ze stejných pohnutek, tj. území ostatních států ekonomicky dolovat, pouze s pokryteckou maskou mírotvorce, začal své „ideje“ šířit.

Poznatek, že darovaná kultura se nikdy nestane pevným základem, ba naopak silným destabilizačním prvkem morální identity, je natolik zřetelný a alarmující, že by měl na příslušných místech vyvolat příslušné reakce. To se však neděje, neboť podle všeho „uzřít samostatnou vzkvétající rozvojovou zemi“ není záměrem pro finančně-ekonomické subjekty, které vedené bohatými jednotlivci mají jasné představy o plánu vývoje na celé zeměkouli.

Do těchto představ zapadá i přemnožení obyvatel třetího světa. Stejně jako zboží se i pracovní síla devalvuje svým vzrůstajícím množstvím. V ekonomickém systému nadnárodních společností vlastní práci na nejnižší úrovni obstarají „méněcenní = méněohodnocení“ obyvatelé téměř zdarma, aby si privilegovaná vrstva mohla žít v nadbytku. Ti co nemohou být pro tuto práci použiti, mohou klidně v hladomoru zemřít, stejně je planeta přemnožená. V zásadě je to zvrácená forma feudálního řádu. Ono vlastně není možné následujíc přírodu jiný než feudální řád vytvořit. Lidé se podle svých schopností a založení budou vždy dělit do kast či společenských vrstev. Jde o to aby tento systém byl moudrý uvědomující si hodnotu čili nenahraditelnost každé vrstvy. K uskutečnění této myšlenky je však nutné využít přidanou hodnotu, kterou se  lidský tvor odlišuje od zvířat. Tou není intelekt, jak by se zdálo, nýbrž schopnost. pravé duchovnosti, která zahrnuje ušlechtilé cítění čili ryzí vznešené pohnutky, chápání, utváření a prožívání vyšších duchovních (pro někoho srozumitelněji abstraktních) pojmů, umění, morálka, ovládání se atd, atd.

Humanitární a sociální systém neřeší příčiny, pouze  se snaží záplatovat ty nejzřetelnější poslední důsledky. Neposkytuje samostatnost, spíše pěstuje falešné naděje, lenost a zahálku a s tím spojenou kriminální činnost. Nicméně činnost humanitárních organizací je třeba ocenit, dělají, co mohou, pomáhají v nouzi, za kterou je zodpovědný někdo jiný. S tím souvisí:

Světonázorově-etické hledisko  -  Mravnostní laťka a zásadní chyba materialistického názoru.

Každý společenský řád v určitém období měl nasazenu určitou mravnostní mez rozlišující pojmy dobré a špatné jak pro chování jednotlivce tak větších subjektů.

Každému činu předchází myšlenka, takže je samozřejmé, že pravá morálka spočívá v míře myšlenkové čistoty. Pokud chceme udržet hodnoty vnější, musíme dbát na hodnoty vnitřní.

Materialismus tento aspekt vůbec nezohledňuje, mylně se domnívá, že stačí vnější pravidla, kterých s rozhojněním zla musí stále více přibývat, čímž se ztrácí jejich přehlednost a efektivita, naopak vzniká stále větší možnost je  překrucovat a zneužívat. K tomu je nutno dodat, že církve minulých staletí se v tomto směru chovaly převážně materialisticky a pravého materialistu je třeba ctít alespoň za to, že si nebere pokrytecky do úst Boží jméno k zaštítění svých sobeckých záměrů. 

Žít důsledně podle současných neustále aktualizovaných zákonů a pravidel člověk nemůže, prostě proto že to není z matematicko-biologického hlediska možné, délka života a edukační flexibilita na to nestačí. Vezměme si jen fakt, který koluje jako tématický vtípek, a který více než zřetelně zrcadlí vývoj lidské společnosti:

pythagorova věta: 24 slov
otčenáš: 66 slov
archimédův zákon: 67 slov
deset přikázání: 179 slov
americká deklarace nezávislosti: 1 300 slov
ústava USA se všemi 27 dodatky: 7 818 slov
vyhláška EU o prodeji zelí: 26 911 slov

Lidé budou vždy svým intuitivním cítěním kmitat kolem nasazené laťky v menších či větších amplitudách. Čím výše bude laťka, tím větší bude svědomí za menší přečiny a tím zdravější bude společnost. Současný vývoj je trvale sestupný. Úchylky se stávají normou. Tím že nějaké původně většinově nepřijatelné jednání prohlásí za normální, stane se pokušením i pro lidi, které bez opakovaného viditelného podmětu ani nenapadlo takto jednat, takže nakonec se stane skutečně většinovou normou. Vypadá to, že člověk má nadání pro nacházení extrémních řešení, buď něco kamenuje nebo naopak glorifikuje, což je důsledek neskutečné povrchnosti, ke které je systémem vychováván.

(Lidé odchýlení od většinové normy - např. homosexuálové by samozřejmě neměli být nějak trestně stíháni či jakkoli jinak persekuovány, ale zároveň by si měli být vědomi, že jejich stav není většinově přijatelný jako normální a měli by svou odchylku skrýt, žít ji v soukromí. Naopak by měl být stíhán ten, kdo by úmyslně tento jejich stav odhaloval na veřejnosti. Tento postoj není pokrytectvím, ale úměrným vycházením si vstříc. Porozumění pro všechny tyto jevy by mělo být součástí výchovy.)

Je to pravidlo přírody, kde se neusiluje o další vývoj, přichází rozklad. Přestaneme-li si pomáhat, začneme spolu bojovat, k obojímu je třeba síly, jedno má za účinek rozvoj, druhé rozklad. Pomoc, či spolupráce musí být nesobecká a moudrá, tj. prozřetelná. Takticko-ekonomický nebo populistický tah není pomoc. Vypočítavost se nakonec stejně úhrnem vrací k původci.

V minulých staletích mělo morálku udržovat náboženství. Vzhledem k tomu, že šlo o prohnilou instituci usilující jen o vlastní moc, nemohla vytvořit v lidech skutečnou morální oporu. Pro člověka jako člena společnosti tak důležitá pokora (bude rozvedeno) byla zaměněna za tupou duchovní lenost.  Jaké výhody přinesla následná sekularizace? Zákaz fyzických trestů a právo na vlastní světonázor je skutečný pokrok (nakonec vás v tom vězení stejně zmlátí a když nevyznáváte to, co většina, projeví se to), ale co to ostatní.

Církevní  povýšené a domýšlivé chování doprovázené brilantním pokrytectvím beze zbytku převzaly zástupci ekonomického systému, které si k tomu vypěstovali intelektuálně-veděcké podhoubí (odhodlaný Mojžíš potřebuje výmluvného Aarona, aby mohl vést). Opět je tu základem chamtivost, získávání moci a k tomu posluhující názorová manipulace, do níž patří i forma a obsah školního vzdělání. Člověk je vychováván v rámci seberealizace v ekonomického dravce, s tím, že pokud nebudeš dravec, budeš lovnou zvěří. Opět je tu postaráno, aby vládlo dogma tiše předurčující životní cíle, jehož porušování se nesmí vyplácet. Zvláštností je, že vědci, myslitelé či projekty, které byť jen potenciálně by mohli přinést jiné řešení než závislé na současném energeticko-hospodářském systému, záhadně mizí. Právní systém funguje tak, že na kohokoliv se dá navléct cokoliv, když je potřeba. Zdá se, že klidný průběh nějaké změny není za současného stavu vůbec možný.

Byly zde zmíněny pojmy jako pokora, moudrost, morálka. Jsou to tzv. duchovní ctnosti, které mají zásadní podíl na tom, jakým způsobem mocní vládnou, zároveň tak důležité pro vnitřní pevnost a sebeovládání, tím i zvládání nepříznivých stavů těch, kteří jsou nějakou nepřízní postiženi. Tyto kvality byly v člověku prakticky zničeny, místo toho je člověk udržován v klidu dodávkou předmětů uspokojujících základní potřeby s pozlátkem zábavního průmyslu. Dokud jsou tyto předměty člověku dostupné, tiše se systémem souhlasí i když vidí všechny jeho nešvary. Pokud se kolečko poláme, strhnou se nepokoje a revolta, požadující nikoli nápravu, ale okamžitou dodávku spotřebních předmětů. Takový je současný většinový člověk. Hranice potřeb je samozřejmě v každém státě jiná. Pokud je tato hranice přestoupena delší dobu, vztah k neduživé domovině je oslaben a člověk začne migrovat za domnělým lepším. Jenže na toto lepší musí mít vědomostní, dovednostní a jazykové předpoklady (fenomén jazyka je dle průzkumů  tak velký,  že  již nepatrný dialekt člověku silně brání, aby se plně zařadil, okolí ho vnímá jako cizorodý živel a potenciální ohrožení). Vše toto se snáze splní, pokud se dodrží výše uvedená kulturní návaznost.

Pohledem soucitného srdce - Věřím tomu, že naprostá většina lidí chce žít v klidu a míru a že válku vyvolávají jednotlivci a přidružené hrstky. Z toho důvodu chápu, když si představím matku s dítětem, jak jí kolem hlavy hvízdají kulky, že pokud existuje nějaká možnost, chce mermomocí z této situace uniknout. Nicméně za tímto účelem by měla postačovat dočasně nejbližší klidná země, které by měly v rámci solidarity finančně či jinou formou vypomoci i ostatní země, (vykašlat se na něco jen proto, že se mě to teď netýká, se nikdy nevyplatilo. Vezměte si záčátek 2. světové války).

Chápat lze i člověka ,jehož možnosti příjmu nestačí na základní potřeby, pud sebezáchovy se přihlásí a člověk je pak schopen věcí, které by za normálních okolností neudělal. Nyní ale musím říct něco, čemu jsem se chtěl vyhnout: Nějakým řízením osudu se člověk rodí v určité zemi a je s touto zemí osudově svázán, tj. má si tam něco prožít, něčemu se naučit, nějak uzrát, i když to nebude procházka růžovou zahradou (náhled překračuje tématický rámec článku a proto místo vysvětlení bude používáno "má" nebo "by měl"). Má prostě v zemi zůstat a s poměry se popasovat, pokud ho systém samotný nevyžene (nejeden emigrant-disident se za čárou jen lihem proplachoval, když zmizel přirozený protitlak) a k rozvoji své země nějak přispět (- naivně idealistické že?).

Jinak v zahraničí právě jeho přispěním jako levné pracovní síly se z určitých plně ceněných prací stávají práce podřadné. Tvrzení, že by tyto práce neměl kdo udělat je pouhá výmluva, protože pokud by byla po nich tvrdá poptávka, začaly by být více placeny a tím pádem přitažlivější i pro našince. Takto se celý systém ku.ví (curva = lat. křivka). Vývojová spirála připomíná obraz:

Feudál-Kapitalista rozhodil uzdy do okolních polí a nechal na sebe pracovat, volové zpočátku táhli, žil si z toho dobře on i jeho nejbližší služební. Když to pak pod jeho vedením na polích krachlo, tak volové nalezli přímo pod jeho hrad, služebným se to přestalo líbit a začali řvát. On se jich však zřekl. A co z toho bude? Vypadá to na pěknou melu a taky genetickou meltu s mlékem, pokud si dobře vzpomínám na její barvu.

No a nakonec ti, co se pracovně nezařadili a těch je požehnaně, čeká náruč nějaké mafie. A opět, práce spíše čeká na členy kulturně bližšího národa, kriminální živly spíše na vzdálené dojíždějící. (tématický film z asijského sektoru The Shinjuku Incident)

Kdo vlastně může za dnešní stav. Zaznívají různé názory. Čím více má člověk rozšířenější výhled zohledňující více náhledů na problematiku a zkoumá hlouběji do různých oborů a dál do historie, tím více bude jeho názor obecnější. Rozhodně se vyvaruje označovat zcela určité současné osoby. Nakonec takový člověk skončí u základního zla, kterému se člověk oddal už velice dávno, a které přes tisíceré proměny vnějších forem během historie zapouští v člověku stále hlubší kořeny, takže se právě proto, že leží v hlubokých vrstvách našeho podvědomí, stalo prakticky nerozpoznatelným a to i případě, že je na něj přímo ukázáno.

Tímto základním zlem je lidská ješitnost. Je to ješitnost, která člověka odděluje od přírodního řádu. Je úzce spjata s intelektuálním rozvojem. Člověk začal poznávat a s poznatky používat věci kolem sebe, což mu začalo přinášet výhody. Zpočátku byl dětský prostý a tím také pokorný, tj. vděčný řekněme vesmíru za požehnání. Potom jednou pocítil ono „Já vím“ s pocitem vlastní výjimečnosti. Tak začaly dějiny domýšlivosti, tedy chtění vědět všechno lépe. Přitom mohl dál rozvíjet intelekt, ale jednotlivé poznatky měl užívat v souladu celkem, což je možné pouze tehdy, pokud si uchová silné cítění sounáležitosti s přírodou – vidění sebe jako malé části celku. Jenomže toto vyvýšení ega působí jako dokonalá ucpávka pramene tohoto veledůležitého cítění. Cítění rovná se prožitek a tím i vnitřní opora. Každý ví, že pouhé intelektuální poznatky nemusí mít žádný účinek na činy člověka.

Celé dějiny zla lidského rodu mají kořen v této jediné věci. Dnešní lidský tvor si vůbec neumí představit sebe  bez této vlastnosti, neumí se do toho vcítit, úplně mu proto chybí pojem. V přírodě se jeví a působí jako jednostranně vychytralý paskvil a proto také paskvily vytváří. Technologie, stavby, společenské zřízení mohly mít dnes formy, o kterých se člověku ani nesní. Jako člověk, který je každodenně stravován rakovinou časem zapomene pocit plného zdraví a hledá úlevu v morfiu, tak současník neví, jaké je to je být skutečně přirozený a nenuceně radostný z čirého bytí a jako náhražku si vytváří umělé hodnoty a různé představy požitků, umělé žebříčky plnocennosti a kvality života, které ve zpětné vazbě vedou k ještě většímu zkřivení základních pojmů, což zpětně zapříčiňuje vzrůstající zvrácenost společnosti.

Vezměme války jako konečný důsledek procesu zla. Násilí předchází nenávist nebo chamtivost. Nenávisti předchází strach nebo závist. Strach je buď zpětná vazba na násilí nebo z toho, že se nebudu jevit okolí, jak předepisují měřítka hodnot společnosti. Závist je vlastně zvrácená forma touhy obstát před těmito měřítky, jevit se v nějakém ohledu mocný. Bohatství, společenské postavení na jakémkoliv stupni hierarchie dává pocit moci a tím i vlastní hodnoty, což není jen věcí potentátů, ale v obalu malichernosti každodenním dramatem v tisícerých domácnostech, pracovištích, komunitách atd. a toto nastavení udává samolibá sobecká ješitnost, která vznikla z falešného pocitu povýšení se nad přírodní řád. Většina těch nepatrných, nejsou mírumilovní lidé, ale pouze líní, utahaní každodenností, ve skutečnosti nepozorovaně zapálení závistí, která ponouká k představám, co by dělali, kdyby tu moc měli (to by se sami nestačili divit).

Toto zlo se snažily v průběhu historie odhalit původní ryzí myšlenky náboženství, které byly ale záhy zatemněny a zkřiveny právě díky ješitností nasáklým jednostranně pěstěným lidským intelektem. Každý kdo tyto nauky bez předsudků zkoumal, objevil shodnost jejich základních idejí, které se razantně liší od církevních výkladů. Sekularizace tedy není reakce na původní čistou duchovní ideu opírající se o čisté cítění, ale na zvrácenou vnější formu zapříčiněnou vychytralým intelektem. (Nutno dodat, že čisté původní myšlenky byly zatemněny již v jejich prvním sepsání, neboť je nenapsali původci, ale následovníci -  například evangelisté se neshodli ani mezi sebou nebo Korán z Mohamedových zápisků sepsal vychytralý krvelačný vezír Abú Bekr. Nicméně upřímně hledající člověk může světlo původních idejí v těchto naukách najít.) Tak dnes proti sobě stojí pseudonáboženské strnulé názory proti jednostranným do sebe zasmyčkovaným názorům vědecko-materialistickým, které obě podněcuje a vede táž skrytá síla dodávající vědomí neomylnosti - ješitnost - nevěstka oděná v šarlatu zpitá krví mocných sedící na šelmě lidského intelektu. Celé té taškařici, která se nás po tisíciletí tak bolestně dotýká, vévodí základní luciferská myšlenka o velikosti lidského „já“, která nás žene k tomu, abychom se navzájem rozsápali.

Když už jsem u této biblické obraznosti, přidám hledisko filosoficko-teologické, které si materialista může vyložit jako "jungovsky pojaté" psychologické symboly.

Klidně si obrazně můžeme vytvořit strom zla, jehož prvotní kořen, ze kterého vše ostatní vyklíčilo, je ješitnost. To ona je prvotním jediným darem Luciferovým, po kterém člověk dobrovolně sáhl. Lucifer předal člověku svůj postoj (nebo Lucifer = tento postoj): Já to umím lépe než Ty Bože. Změnit zákony přírody se nedají, ale dají se obratně falešně použít, aby vznikly rozdílné účinky od původních Tvůrcem zamýšlených. A v tomto falešném použití je od počátku zárodek zkázy. O nic jiného se strůjce falešného principu starat nemusel, vše ostatní člověk provedl zcela dobrovolně a sám. Stačilo být infikován touto ješitností, kterou lze chápat jako opak pravé sebereflexivní  pokory, skromnosti a úcty k vyšší moci, která stvořila přírodní řád.

A co teď  s tím? Umím si představit reakci: „To si děláš pr.el, to jako v EU nebo v OSN vyhlásíme rok boje proti ješitnosti“ apod. Ano, vypadá to směšně. Ale tato směšnost je jen důkazem neskutečně obrovské propasti od schopnosti poznat natož uchopit skutečné příčiny. Politická řešení jsou jen povrchním záplatováním a záplatováním zůstanou. Nicméně člověk se stal neustálým používáním této pofiderní schopnosti v záplatování mistrem a tak nelze říct, jak dlouho bude trvat, než se tento nepřirozený řád v hrozných bolestech zcela zhroutí.

Jak bylo řečeno. Politická rozhodnutí dělají jednotliví lidé a jedinec rovná se duše se svými kvalitami. A politici dnes (stejné jako v první demokracii v  Řecku), zkorumpovaní už od začátku, najatí ekonomickými subjekty a pokud jsou čistí, buď se přizpůsobí nebo budou nějakou formou odstraněni. A pokud se najdou i dobří a zároveň silní a odolní, stejně naskakují do rozjetého vlaku, jehož směr nějak zásadně i při nejlepší vůli měnit nelze. Choroba se nechala bujet příliš dlouho a bylo by nespravedlivé všechnu vinu, teď když se zjevují silnější symptomy, házet na pár současníků.

EU nemůže na základě výše uvedeného nikdy pořádně fungovat. Vnitřních bariér a rozdílů je příliš mnoho. Vždyť pod jednou střechou nevydržely ani mininárody jako Češi a Slováci nebo Jihoslovani. Spojená Království VB se musí také hodně přemlouvat, aby spolu vydržely, jak má spolu držet celá Evropa. (USA fungují jen proto, že doma kromě pár indiánů není vlastně nikdo a je to taková kulturní kaše, ve které nemá vlastní kořeny nic, akorát tak blues a hamburger. Rasová tolerance je spíše umělý navenek hlásaný stav. Ve skutečnosti jsou bílá a černá rasa v základech natolik rozdílné, že bezproblémové soužití není prakticky možné.) Je to podobná naivita, jako Marxova idea beztřídní společnosti požadující stejné uvědomění všech jejích členů. Ale jako druh totality (byť jen ekonomické) to nějaký čas fungovat nůže.

Máme tu vzdělávací moduly multikulturní výchovy, které se snaží připravovat lidi s ohledem na vyvíjející se události. Takovéto snahy a pohnutky lze sice označit jako velmi cenné, nicméně problém neřeší, snaží se jen ukonejšit a přizpůsobit člověka k nezdravému základnímu stavu ve společnosti, přitom výchova je jedním z nejdůležitějších prostředků k nějaké trvalé změně. O účincích těchto a prakticky všech dnešních metod lze pochybovat jednak proto, že stojí převážně na intelektuální půdě (školí se hlavně racionálně pracující část mozku), které chybí jakýkoliv intuitivní vhled do potenciálních směrů vývoje a v případě, kdy události naberou nečekaný směr a obrátky, zcela selhávají. (Historie praví, že správné prognózy zpravidla určovali zvnitřnělí jedinci, kteří byli často školenou smetánkou opovrhováni.)

Když si vše shrneme, jaké hlavní črty vývoje mohou nastat při nekontrolovaném přílivu cizinců převážně nevzdělaných, chudých, špatně přizpůsobivých, kulturně a nábožensky odlišných?

1) Budeme pořád tolerantní a humánní, že si necháme rozložit svojí vlastní kulturu, vzniknou tu uzemní ghetta jako jakési malé městské státy ve státě, mnohá městská území si mezi sebou rozdělí gangy, jak tomu je ve "vzorové demokracii" USA. Počet území, kam našinec nepáchne, se bude zvětšovat a jako zdroj zvýšené kriminality bude otravovat i ostatní území. Tímto způsobem prostě nemoc funguje.

2) Vývoj událostí se dopracuje k takovému stupni, že našinec pocítí ohrožení a aktivuje se v něm pud sebezáchovy, který podporován davovou psychózou ho přiměje udělat věci, na které by za normálních okolností ani nepomyslel. Rasismus a agrese vypučí i v původně tolerantních a mírných lidech a otevřený boj jako následek špatné politiky bude nevyhnutelný.

Co mám tedy dělat? Co se týče politiky, na kterého koně vsadit? Vzhledem k tomu, že prohnilá je celá stáj a ani jeden hřebec zdráv, jednou na toho, pak na tamtoho, jen tak vyvažovat, podle toho na kterou stranu se události naklání a získat tak čas pro vlastní duchovní vzestup. S vlastním zvýšeným uvědoměním a nezotročeným samostatným smýšlením se mohu stát oporou pro jiné  a tak základem pro hlouček tvořící oázu míru v budoucnosti, protože to co se děje nyní, nemá uspokojivé mírné řešení.

Co se týče osobního vývoje, hledej kořeny pravé duchovnosti. Samočinné zákony, podle kterých si tkají osud jednotlivci i národy a dobré rady, které měly člověka usměrnit, aby žil v souladu s činností těchto samočinných zákonů byly dávány člověku v průběhu tisíciletí, leč byly, jak bylo řečeno, zkřiveny již v počátcích. Například přikázání: "Cti otce a matku" znamená cti otce a matku v sobě, tedy pravé otcovství a mateřství. Chovej se tak, abys mohl být příštím generaci dobrým příkladem. Není to tedy nesmyslný požadavek na potomka, který často své rodiče z důvodu jejich chování přirozeně ctít nemůže. Nebo "Cti sváteční den" neznamená povinně nepracovat, když se pak stejně nevěnuji zvnitřnění a zamyšlení. Židé si k tomu připsali ještě spoustu doplňujících ustanovení, jako kolik kroků může udělat člověk v tento den apod., což je naprosto ukázkový příklad vývoje dnešního zákonodárství. Když se ztratí přirozené jádro, musí se vyrobit stovky nepřiléhavých atrap. Tento den nebo jen hodiny znamená na chvíli zapomenout na denní shon a obstarávání si nutností, jít do sebe, zamyslet se nad sebou a nad životem, přehodnotit uplynulé prožité, najít v sobě vyšší pramen, lépe řečeno najít v sobě složku, která je schopna se spojit s vyšším pramenem. Tato činnost vám pak daruje sebereflexi, intuici, invenci a duševní oporu, kterou vám jiná sebeškolenější osoba poskytnou nemůže. V příkladech by se dalo pokračovat dál, zkřivené je prakticky všechno. Srovnáte-li to s tradičním výkladem, jaký rozdíl! A tato tradice tvoří prohnilý základ dnešní pokrytecké společnosti. Materialistická společnost tento postoj jako své dědictví dokonale přejala.

Takže pokud něco vnímáte jako přirozeně tj. bezesporně logické a zároveň v souladu s vaší intuicí či citem srdce, je to nejlepší ukazatel, že jste pravděpodobně na správné cestě. Pravda visí v každém milimetru éteru kolem vás, zato člověk do písma zachytával po dobu své existence převážně své omyly a nevědomost, často úmyslné spekulativní lži. Na to myslete při svém namáhavém studiu.

------------------------

Mnoho uvedených myšlenek není samozřejmě z mé hlavy, pouze jsem si je v sobě nějakým způsobem prožil, zpracoval a uznal jako správné. Nechci uvádět zdroje z důvodu, že sám se necítím být dobrým kandidátem na reprezentanta nějakého učení či proudu a pak, čtenář je ukrácen o předsudky a lépe se mu zachovává věcnost úvahy. Pokud by ho náhodou některé věci podchytily tak, že by mu nedaly spát a začal by zdroje hledat, pak jsem přesvědčen, že se s nimi setká.

PS: Sorry, nějak se to zvrtlo, tohle je traktát a ne blogerský článek.