Je velkou předností Liberce, že z větších měst uloženo je přímo do lůna přírody. Našinec vyrazí z centra města a zanedlouho se ocitne uprostřed lesa.
A tak sobota (včerejší den) obdařená slunným avšak chladivým větříkem provanutým počasím je ideální dnem pro výlet. Netřeba dopravních prostředků, procházím uličkami, nalevo i napravo zahrádky plné jásavě žlutých narcisů, krvavě rudých tulipánů, nebesky modrých modřenců a hyacintů, lemované poli sedmikrásek a pampelišek, šlapu si to v klidu a v rozjímání, raduji se a s přibývajícími léty stále více chápu slova umírajícího básníka: "Alespoň ještě jedno jaro". V Radčicích vcházím do lesa, přede mnou stoupání na dračí hřeben, který je jednou velkou bučinou. A jsou to právě buky, které v tento okamžik rozbalily své hráškově zelené lístky na omak jemné jako hedvábí. Přes všechny ty barvy v zahradách je to právě zelená, která oživuje, napájí svět novou nadějí, přináší vzkříšení, léčí zem i bolavou lidskou duši.
Obloha by měla být světlounce modrá, v oparu s mlžnými oblaky, jenže to aparát na mém levném mobilu neumí. Člověk musí zvolit modrá nahoře nebo zelená dole.
Bydlet v chráněnce je svým způsobem dar. Prostředí je skutečně čistší, atmosféra harmoničtější, zdravější. Obyvatelům chráněnky to ale někdy přináší jisté potíže, například nesmíte si pořídit plastová okna. Dřevěná vakuová jsou samozřejmě dražší. Jeden můj kolega v práci, též obyvatel chráněnky, mi líčil nepříjemnou událost. Na domku si nechal udělat novou střechu, starou krytinu z dob uplynulých, kdy každému bylo putna, z čeho si dům stavíme, nyní však označenou za závadnou samozřejmě musel nejdříve sundat. Firma, která odvážela stavební odpad na jednu hromádku pozapomněla, ano na onu krytinu. Mezitím se však stačil hbitě objevit ochránce přírody a vyúčtovat 3 tis. Kč pokuty. Vysvětlování okolností bylo marné. Střechu si kolega dělat nemusel, a kdyby ona krytina byla stále na střeše, nikomu by nevadila.
Dobře, názory na jakýkoliv dozor a kontrolu mohou být různé, ale co je mi zvláštní, že v chráněnce si někdo může postavit rozsáhlé golfové hřiště (na fotografii výše je vidět malá část). Ta více méně paskvilní budova (moderní budova, která si hraje na s přírodou srostlý článek) je sice převážně dřevěná, ale ta její okna se mi moc dřevěná být nezdají. No nic, nebudu dál rozvádět polemiku na téma "prachy dělají své".
Mám v živé paměti, že když jsem se po letech vrátil do Liberce, vyšel si na relaxační vycházku na stará známá místa, narazil na zákaz vstupu na soukromý majetek, který jsem nejméně dvě hodiny obcházel, přišel jsem tehdy domů z ozdravné vycházky s prominutím řádně nasrán.
Po návratu domů mě bolela hlava, nejjednodušší by bylo to svést na sluníčko, ale pravdou je, že jsem poslední dobou trávil převážnou část života před monitorem, jak v práci, tak doma, začal jsem duševně zahnívat, a takováto prudká "radiace" rozpuklé přírody mi obnažila strnulá zkalená místa v mém těle i psýché. Hladiny se už ale vyrovnaly, cítím se obrozen a musím prohlásit, že procházky (či jiný pohyb) v parku k udržení klokotu života nestačí.
Pozn.: Nejsem přílišný zastánce vytváření dokumentace zážitků, protože tato činnost vlastní zážitek přeruší a utlumí, čehož si dotyčný nemusí být vědom, ale s mírou není špatné mít zpětnou vazbu. Fotky pořízeny na Samsung Galaxy GT-S7560
Apropos: O "radiaci přírody" z trochu jiného hlediska právě čtu ne právě obvyklou knížku: Bytosti přírody a léčení země
