Jára Cimrman vedle dokonalé gramatické formy samozřejmě vytvořil i dokonalý skript a to hned ve dvou verzích. Západní sadu, tedy písmo hláskové se zvláštním anti-dysgrafickým účinkem a východní sadu, tedy písmo znakové či obrázkové.
Sám jako geniální matematik a hluboký znalec historie všech kultur neměl nejmenší problém vytvořit písmo, jehož znaky jsou co nejjednodušší a zároveň mezi sebou nezaměnitelné a to i ve hnusotném provedení spáchaném neumětelským šrabopiscem. Písmo nese název Zlatá Cimrnice, neboť všestranné vlastnosti tohoto písma jsou natolik vyvážené a efektivní, že je nelze nazvat jinak než zlaté, podobně jako je tomu u zlatého řezu.
Výsledkem matematické kombinace je základní abeceda, jejíž naprosto výjimečnou vlastností je možnost psát ji kulatým i hranatým stylem, aniž by mohlo dojít k záměně znaků, čímž je naprosto přizpůsobitelná osobnímu založení píšícího. Touto vlastností se nemůže pochlubit žádné písmo na světě. Znaky nerozlišují velká a malá písmena, což je jakási zmatečná odchylka pozorovaná u evropských písem, jejíž výsledkem byl pouze horší prospěch žáků. Písmo má také zvýšenou ochranu proti opisování, neboť při pohledu z jiného úhlu všechna písmena (mimo Q) dávají smysl, ale nesou jinou informační hodnotu (kromě T). Okolnosti vývoje písma budou uvedeny ve zvláštní příspěvku.
Nahoře latinka, uprostřed hranatá verze Cimrnice, dole kulatá verze:
Po vytvoření nové gramatiky i odpovídajícího písma se zdálo, že je vše v nejlepším pořádku,… avšak právě v tento okamžik výsostné spokojenosti proletěl Cimrmanovou myslí těžký chmurný mrak. Cimrman si náhle uvědomil, že svou reformou jak gramatiky, tak písma, sice odstranil odporný jev s předponami „ s“, „ z“ ale nikoli nechutnou nutnost při psaní rozlišovat mezi měkkým "y" a tvrdým "i" nemluvě o útrpném drilu učení se vyjmenovaných slov. Jára nejdříve uvažoval, že by tvrdé y odstranil… jednak je to písmeno necudné, pokud ho napíšeme do závorek (Y) a vůbec už ten směšný název – ypsilon, rovněž tak písmena Q a W, jejichž fonetickou hodnotu lze vyjádřit ostatními znaky, ale posléze uznal, že by takovýto počin vedl proti proudu zamýšlené jednoznačnosti. Například: „Ja bijó hloupič“ - Biju hlupáka „Ja byjó hloupič“ - Jsem hlupák
Proto se rozhodl hláskové písmo nahradit obrázkovým.
S tímto úmyslem začal právě za pobytu mezi Eskymáky a tak první prototyp tohoto písma je tzv. Sněhulákové písmo. Malá ukázka:
Po návratu do Prahy však uznal, že jeho celé vnímání bylo poněkud ovlivněno jednostranně laděným okolím a tak odhodlaně začal znovu úplně od začátku. Již během dvou dnů vytvořil základní sadu dvou tisíc znaků, postupoval tak, že si nejdříve vytvořil pojmové piktogramy, které pak zjednodušil do úsporných stylizovaných znaků a během týdne pak překonal několikatisíciletý vývoj čínského písma.
Práci jazykovědce však prokládal s prací chemika. Právě tou dobou se zabýval vývojem již zmíněných umělých hmot a tak se naneštěstí stalo, že v zápalu práce na téměř dokončený vlastní rukou psaný jediný exemplář znakového slovníku položil naprasklý džbánek s rozpouštědlem. Odborníkům se však podařilo pomocí moderních metod část tohoto pokladu zachránit. Takže dnes známe například předložky, čísla, barvy, dokonce i některá podstatná jména a slovesa. Na ukázce piktogram vidíme nahoře, znak dole:
Znaky se rozdělují na základní tzv. radixy (kořeny) a na složené z více radixů v závislosti na komplikovanosti pojmu. Do znaku lze ke jménu vkládat dopřesňující přívlastky, slovesa mají ve spodní části časovou linku, která přesně vystihuje čas - Přítomný čas průběhový (okamžitý) nedokonavý má pouze linku, levá zarážka značí čas minulý, pravá zarážka budoucí, škrtnutí linky vpravo vyjadřuje dokonavost, prostý čas neboli neurčené opakování okamžiku vyjadřuje symbol uzavření kruhu vpravo. Opakování s důrazem na pravidelnost s číslovkou dvě nad symbolem. Křížek na lince vpravo značí zpodstatnělé sloveso.
Ve vztahu k Cimrmanovi jsou pochopitelně důležité znaky týkající se myšlenkové činnosti. Bohužel se dochovaly jen piktogramy.
Po dokončení své jazykové reformy Cimrman uskutečnil sérii deseti seminářů, na kterou pozval elitu české filologie a lingvistiky. Bouřlivý, nezadržitelně eskalující úspěch táhnoucí se celou sérií byl nepatrně narušen podivným chování hostů na prvních dvou setkáních. Na prvním setkání se vzácní pánové neustále omlouvali a spěšně odbíhali na toaletu, což budilo dojem, jako by předtím byli všichni na společném obědě, kde se zřejmě servírovalo něco zkaženého. Avšak na druhé setkání se všichni dostavili v pláštěnkách a z nějakého důvodu si přinesli papírové sáčky, které si položili na klín. Cimrman nejdříve uvažoval, že pánové předpokládají delší stopáž přednášky s externími ukázkami a že si za tím účelem vzali svačinu. Tuto hypotézu však narušil fakt, že pánové ze sáčků žádný obsah nevyjímali, ale pouze do nich pravidelně za doprovodu podivných zvuků nahlíželi. Dalo by se s trochou fantazie říci, že do sáčků troubili. Cimrman byl infantilním chováním svých kolegů natolik znechucen, že na třetí seminář již nikoho z nich nepozval.
Ćlánky nutné k pochopení obsahu článku:
CJR 1.část, CJR 2.část
Navazující články:
Zlatá Cimrnice - vznik a vlastnosti písma
Cimrmanovy pragmatické pohádky
