Dobré jídlo patří asi k jednomu z nejobvyklejších a přitom nejsilnějších lidských požitků. Jak bychom si museli upravit jídelníček, kdyby vyhynuly včely, zcela přesahuje naše všední představy.
Káva, kakao, ovoce, zelenina to vše plodí v závislosti na opylení květů. Tzv. hmyzosnubných tj. závislých na opylení hmyzem je 80% veškerých rostlin ve střední Evropě (Opylení). Výnosy nám zůstanou z obilí (chleba bude) nebo hlízovitých rostlin jako jsou například brambory. Vedle pohlavního tu sice máme vegetativní rozmnožování (například dělení cibulek a oddenků, takže trávy by na tom mohly být dobře, dále odnožemi nebo řezem kořene či větve), nicméně toto rozmnožování si nevyměňuje genofond, čímž nedochází k vývoji druhu nutnému k přizpůsobení měnícím se podmínkám.
Podle průzkumů 75% veškerého opylení na naší planetě provádí včely medonosné, takže zprávy o šířícím se CCD - Colony Collapse Disorder - Syndrom zhroucení včelstev, o jehož příčině se neví nic přesného, by neměly nechat člověka chladným. Jenže ten je většinově nastaven tak, že si ničeho nevšímá a pak když nastane katastrofa, začne řvát a hledat konkrétního viníka, na kterém by si mohl vybít svůj vztek, přitom stačilo, aby v pravý čas dal něčemu alespoň svůj hlas.
Za příčinu se předpokládá vliv elektromagnetického záření mobilních sítí, genetické modifikace rostlin, pesticidů a jiných -icidů v poslední době hlavně insekticidů hlavně neonikotinoidů (1).
Člověk vymyslel chytré věci, aby chránil své plody před hmyzem, přitom plození zařizuje právě hmyz.
Jaká jsou řešení? Že by v budoucnosti jezdily školy do polí na brigády a s kartáčky na zuby by pěkně opylovaly květ za květem. Také by se tam dali nahnat všichni nezaměstnaní, vězni apod. Dobrý námět na dystopický film. Problém je žel součástí problému nastavení celé společnosti a proto skutečné dlouhodobě účinné řešení předpokládá komplexní změnu celého systému.
Musí zmizet obrovské monokulturní lány, místo toho musí vzniknout biodiverzní políčka oddělená neoranými mezemi, tak jako to bylo kdysi. To vše přepokládá přerod celého hospodářství a základních postojů hospodáře. (No jejda.) Většina vědeckých řešení jsou jednostranná pouze krátkodobá a musí se neustále inovovat, často přinášejí ještě zhoršení.
Pak tu jsou inventoři, kteří si zachovali dostatečně prostou mysl, aby je mohla napadat jednoduchá řešení v souladu s přírodou. Dva příklady:
Prvním je Andrew Coté zakladatel Newyorkské včelařské asociace. Ze všeho nejvíce si cení času. Studium nepovažoval za nejlepší využití času, raději trávil svůj čas včelařením se svým otcem, a tak po navštěvování pěti různých univerzit nakonec získal bakalářský titul na Long Island University na kampusu v Kjótó. V deseti začal trénovat bojová umění, protože měl problémy s ostatními dětmi. Ve 23 letech se rozhodl proniknout do těchto umění hlouběji a odjel do Japonska. Po ukončení turistického víza získal vízum studentské. Ráno studoval japonskou literaturu, odpoledne a večery trávil v budhistickém klášteře cvičením aikida a jiu-jitsu osm hodin denně šest dní v týdnu po dobu pěti let. Pod vedením mistra získal pevné morální postoje, sám říká: Nováček se zajímá o to, jak někoho účinně zranit, ale když se to skutečně naučí, je to to poslední, co by chtěl udělat. V New Yorku však později své umění několikrát oprášil, například když sejmul muže, který na ulici plival ženě do tváře.
Podílel se také na zásobování a chodu Dojos – center japonských bojových umění na Kubě, kde působil také jako japonsko-španělský tlumočník. (Coté má dva magisterské tituly – ELS učitel a Španělštinu.) Tato činnost rozvíjela jeho humanitární schopnosti. Později založil dvě neziskové organizace. Jednou z nich je „Včely bez hranic“, která pomáhá včelařům zemí třetího světa.
Každý rok cestuje do zbídačených oblastí po celém světě (Irák, Keňa, Fidži, Ekvádor, Haiti, Niger, Moldávie…). Tamní farmáře učí lepšímu opylení, včelaře jak nejlépe využívat včelí zdroje (kromě získávání medu také využívat vosk, pyl) a používat alternativní metody získávání medu bez vykuřování. Všude také nová včelstva sám zakládá.
Nakonec se rozhodne zavčelit newyorkskou betonovou džungli. Má velký vliv na legalizaci včelaření v New Yorku, které bylo v letech 1999 – 20011 zakázané. Odchází z postu profesora literatury a stane se snad jediným včelařem v New Yorku na plný úvazek. Denně dohlíží (vstává ráno v pět) na včelstva v Bronxu, Brooklynu, Queensu, Manhattanu, Long Islandu and Connecticutu. Mnoho včelstev má na střechách budov jako hotel Waldorf Astoria, Google building v Chelsea, hotel Westin New York Grand Central a dalších vysokých budovách.
Andrew Coté je ztělesněním přísloví dej člověku rybu a nakrmíš ho jeden den, nauč ho ryby chytat a dáš mu obživu na celý život. Pro zajímavost lze dodat, že ještě učí starší dámy tancovat – zvláštní podobnost s Brucem Lee. Díky svým vyjadřovacím schopnostem, bojovému umění a clooneyovskému šarmu by se možná i jako herec uchytil, ale on se rozhodl pro cestu daleko přesahující osobní ambice. Klobouk dolů.
Druhým příkladem je Chris Burley, který se rozhodl obohatit životní prostředí o to, co mají včely nejraději – divoké geneticky nemodifikované rostliny. Se svou ženou Ei Ei Khin si vytkli za cíl miliardu těchto rostlin. Burley založil společnost zvanou Seedles, která vyrábí barevné kuličky podobné bonbónům obsahující kompost, jíl a semena. Kuličky pak můžete házet po cestě, kdekoliv se vám zachce. Semena jsou balena do směsí vhodných pro určité oblasti. Burley nejdříve balil kuličky ručně, posléze vymyslel vhodný stroj, celý projekt rozjel pomocí Kickstarteru.
U nás zatím není v tomto směru situace tak tíživá, ale to nemusí trvat dlouho. Města a vsi jsou stále upravenější, různá houští zmizela (takže se není ani kde s prominutím vy.cat), všude převládají monokulturní upravené keře, anglické trávníky, v zahradách najdeme převážně „kultivované“ květiny. Po vzoru německých „bratří“ začíná být vše krásně „upravené“ i kolem polí a lesů, takže divokou rostlinu, tj. plevel máme my i včely stále menší příležitost zahlédnout.
Celé to souvisí s vývojem našich představ o kráse a pořádku. Stáváme se plastikovými geometricky hranatými lidmi, kteří rok od roku ztratí něco ze smyslu pro přirozenost.
Burleyho projekt je jeden z příkladů jak využít sociální sítě k protitlaku proti patologicky jednající ekonomice. Dobrý příklad pro další nadšence v různých jiných oblastech lidského počínání. Bez nadšení není proveditelné dobrého prakticky nic.
Sám tyto lidi obdivuji a je mi líto, že nejsem podobné aktivity schopen. Snažím se tedy alespoň nepatřit k těm, kteří každou dobrou snahu hned shodí ze stolu, podkopou a najdou všechno možné okolo, jen aby si nepřipadali méněcenní, když sami nic nedělají. Takovýchto opět s prominutím s.áčů lze v diskuzích na sociálních sítích najít zástupy.
Ano, tenhle svět mění pouze aktivní pracovití lidé. Účinek záleží na tom, zda pracuji jen pro své nebo obecné blaho a také na míře moudrosti, neboť jak se denně můžeme přesvědčit, samotná chytrost nestačí, protože sama o sobě je krátkozraká.
Výše uvedené fotografie jsou ze zdrojových článků. K tomu na téma opylení přidávám vlastní fotografie z dnešní procházky. Chtělo by to makro a možnosti nastavení, čímž můj mobil Samsung Galaxy GT-S7560 nedisponuje. Dík patří hmyzím zvířátkům, která se nenechala při práci rušit a trpělivě snášela mé výpady do jejich života.
Odkazy a zdroje v angličtině:
(1) Vědecká studie o neoikotinoidech ZDE
Článek o Syndromu zhroucení včelstev ZDE
Andrew Coté městský včelař článek ZDE
Andrew Coté městský včelař a aktivista video ZDE
Seedles - vlastní stránka ZDE
Seedles na Collectively (stránky o lidech a myšlenkách dělající svět lepším místem) ZDE
Článek je inspirován lekcí Deep English
